Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Co se do ČAM v roce 2007 nevešlo

Co se do ČAM v roce 2007 nevešlo

Česká astrofotografie měsíce
Česká astrofotografie měsíce
Skončil rok 2007 a s ním i druhý rok existence soutěže ČAM – Česká astrofotografie měsíce. V této soutěži nešlo a nejde o ceny, vítězové nezískají ani peníze, ani knihu, ani dalekohled. Získají ocenění Astrofotograf měsíce, případně Astrofotograf roku, a jejich jméno i s vítěznou fotografií oblohy zazáří v mnoha prestižních médiích. Jméno Astrofotografa roku bude navíc zvěčněno na tabulce v Bečvářově kopuli Hvězdárny v Úpici. Jak již její jméno napovídá, tato kopule ukrývá dalekohledy proslulého československého astronoma, fotografa oblohy a tvůrce světoznámých hvězdných atlasů, doktora Antonína Bečváře.

I když si budeme povídat převážně o roce 2007, nemohu se ubránit malému srovnání těch dvou let.

V roce 2006 zaslalo do soutěže 44 fotografů 123 snímků. Je zajímavé, že v roce 2007 své snímky zaslalo též 44 autorů, z toho však bylo 19 nových. Těchto 44 autorů zaslalo 130 snímků. Tedy o 7 více než v roce předešlém. Nárůst zaznamenaly zejména hvězdné a deep-sky objekty, těch bylo 59 (37 v roce 2006), Slunci bylo věnováno rekordně málo snímků, pouze 8 (51 v roce 2006). Však také loni nebylo žádné pořádné zatmění a skvrnami Slunce také příliš nehýřilo. Komety a meteory byly zastoupeny 19 snímky a jedním videem (4 v roce 2006). I zde je vidět, že se s jasnými kometami nad našimi hlavami roztrhl pytel. Portrét Měsíce přineslo 15 obrázků (20 v roce 2006) a planety se objevily na 10 snímcích a jednom videu (4 v roce 2006). Meteorologická témata, spolu se snímky záblesků Iridií a obrázky spíše náladovými se objevily na 17 snímcích (7 v roce 2007). Již z tohoto stručného výčtu je vidět, jak obsah soutěže odráží dění na obloze.

gaugg.jpg
Probíráme-li se zpětně soutěžními snímky, vidíme, jak stále roste jejich kvalita. A to nejen mezi jednotlivými autory, ale tento trend můžeme pozorovat i u autorů samotných. Někteří se totiž stali stálicemi soutěže již od jejího počátku a tak můžeme jejich vývoj podrobně sledovat.

Jednou z takových stálic, ovšem s velmi vyrovnanou a velkou kvalitou snímků již od počátku soutěže, je Pavel Gaugg. Jeho pověstné snímky červených vodíkových oblastí ve vesmíru jej již dvakrát (v roce 2006) dovedly k titulu Astrofotografa měsíce, navíc se prakticky vždy, když svůj snímek zašle, dostává do užšího výběru kandidátu na titul. Návštěva jeho internetových stránek nás přesvědčuje, že mu není cizí téměř žádná oblast astrofotografie.

adamovsky.jpg
Na nejvyšší příčku si letos nesáhl ani Martin Adamovský, dvojnásobný vítěz z loňska. Ovšem i on ukázal, že jeho parketou není jen Měsíc a Slunce, ale že se umí poprat i s náladovou astronomickou kompozicí. Na své fotografii „Astronomové pod oblohou“ nechal soupeřit sice slabé, ale stálé obrazy hvězd rotující oblohy s jasnějšími, avšak pomíjivými jiskérkami táborového ohně.

gembec.jpg
Astronomickým hitem roku 2007 byly komety. Ať již na začátku roku překvapivá McNaught, nebo na konci roku stejně náhle se objevivší Holmes. Obě se staly nejenom viditelné pouhým okem, ale stály i modelem mnoha astrofotografům. Přejdeme-li tentokrát mlčením autory Miloslava Druckmüllera, Jana Šafáře a Dalibora Hanžla, kteří se svými kometami v roce 2007 úspěšně bodovali, zbývá stále ještě dost autorů, kteří namířili své objektivy k některé z těchto „špinavých sněhových koulí“. Z nich snad vyberme alespoň jednu kompozici Martina Gembece představující vývoj komety 17P/Holmes v době její největší slávy mezi koncem října a počátkem prosince 2007. Kometa v té době míjela hvězdu Mirfak, zvětšovala se a pokoušela naši trpělivost při čekání na objevení se alespoň náznaku ohonu. Snímek velmi ilustrativně ukazuje vývoj této tajemné vlasatice.

stys.jpg
2. března vstoupil Měsíc do dráhy paprskům světla letícího k nám od Saturnu a na chvíli jej skryl našim zrakům. Kromě jiných tento jev zachytil na čip fotoaparátu i Pavel Štys a výslednou kompozici nám poslal do soutěže. Vhodnou volbou fotografické techniky se úspěšně vyrovnal s jasovými poměry mezi slabě zářícím Saturnem a jasným Měsícem a poskytl nám tak pěkný ilustrativní pohled na tento ojedinělý úkaz.

spejchlik.jpg
O potížích poroty při rozhodování, který z mnoha snímků daného měsíce je ten nejlepší, který si zaslouží kýžený titul, snad vypoví i další snímek, obrázek „Velké mlhoviny v Orionu“, odborně zvané M 42. Nádherně prokreslené zálivy, závoje a víry plynů a prachu nám navozují představu kolotajícího obsahu tyglíku rodiště hvězd a planet. I na tomto snímku je vidět, jaké kvality dosahují soutěžní díla, která si v žádném případě nezadají s podobnými obrazy autorů zahraničních.

zabokrtsky.jpg
Nedá mi, abych se na závěr nezmínil ještě o jedné fotografii. Mlhovina „Sloní chobot“ Aleše Žabokrtského jistě učaruje všechny příznivce noční oblohy a astrofotografie zvlášť. Jemné tónování černobílé fotografie, patrně autorovy speciality, umocňuje jemnost prokreslení detailů a vytváří z reálné fotografie komplexu mlhovin až abstraktní obraz. Jeho decentní zarámování z něho pak vytváří takřka umělecké dílo, které by mohlo být ozdobou mnohých, i neastronomických reprezentativních prostor.

Není to tak dlouho, co jsme slavili první výročí vzniku této soutěže. Ta se zatím vybatolila z plenek a po prvních krůčcích se stále více rozbíhá do svého třetího roku. Doufejme, že tím správným směrem, směrem k našim astrofotografům a milovníkům oblohy vůbec. O její rostoucí popularitě snad svědčí zájem nejen médií, ale hlavně samotných účastníků. Zdá se nám, že se podařilo vyprovokovat mnoho z těch, kteří více či méně ve skrytu vytvářejí krásné snímky oblohy i pomíjivých jevů v zemské atmosféře, aby se s nimi pochlubili na co možná nejširším fóru a aby jimi potěšili nejen své blízké okolí.

Ty dva roky běhu soutěže nepotvrdily skeptické předpovědi, které se objevily hned na jejím počátku na některých diskusních fórech. Je pravda, že ne každý, kdo své snímky do soutěže zaslal, mohl zvítězit, ale v každém případě vstoupil do silného konkurenčního prostředí a naznačil astrofotografickému světu svou odvahu a zejména chuť ukázat své výtvory ostatním a porovnat je s obrázky dalších účastníků. Stále širší otevírání galerie ukazuje na prezentovaných snímcích, že takový sebevědomý postoj je hodnota, která stojí vysoko nad vlastním uspokojením ze snímků odkládaných do šuplíků a že česká amatérská fotografie má při svojí vzrůstající úrovní dobré perspektivy.

Za celou porotu bychom soutěži, ale opět hlavně soutěžícím, chtěli popřát nejen co nejjasnější oblohu, co nejmenší šum na čipu fotoaparátu a malé zrno na filmu, ale hlavně mnoho chuti a odvahy pustit se do dalších fotografií, se kterými by opět potěšili široký okruh přátel oblohy.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



15. vesmírný týden 2024

15. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 4. do 14. 4. 2024. Měsíc bude v novu a v Americe uvidí úplné zatmění Slunce. Na večerní obloze se loučíme s kometou 12P/Pons-Brooks, která na začátku dubna ještě o magnitudu zjasnila a na večerní obloze ji doplní Jupiter a srpek Měsíce. Aktivita Slunce je nižší. Přistál Sojuz MS-24. SpaceX intenzivně chystá další testovací let SuperHeavy Starship. Delta IV Heavy pro technický problém rampy ještě neletěla. Před 65 lety byla vybrána v USA první sedmička astronautů a před 60 lety začal program Gemini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie M81 a M82

Bodeho hmlovina (iné názvy: Bodeho galaxia, Messier 81, M 81, NGC 3031) je špirálová galaxia vzdialená od Slnka 12 miliónov svetelných rokov v súhvezdí Veľká medvedica. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1774. Cigara (iné názvy: Messier 82, M 82, NGC 3034) je nepravidelná galaxia typu (Ir II) v súhvezdí Veľká medvedica s výraznými stopami výbuchu jadra. Jej zdanlivá jasnosť je 9,2m, absolútna jasnosť -20,2m, celková hmotnosť 10 miliárd hmotností Slnka, priemer 32 000 ly. Vo vodíkovej čiare Hα má vláknitú štruktúru, expandujúcu smerom od centra rýchlosťou asi 1 000 km.s-1 pri vzdialenosti 5 000 ly od jadra. Kinetická energia expandujúcich plynov sa odhaduje na 1048-1059 J. Expanzia sa vysvetľuje výbuchom, ktorý nastal v jadre galaxie pred 1 000 000 rokmi. Niektorí autori vysvetľujú pozorovanú šírku spektrálnych čiar ich zložitým, multipletovým charakterom bez predpokladaného výbuchu. Fotograficky sa dosiaľ nepodarilo rozlíšiť v galaxii jednotlivé hviezdy. Televíznou technikou sa potvrdila prítomnosť hviezd v jej centrálnych oblastiach (horúce B hviezdy) i v okrajových oblastiach (hviezdy spektrálnych typov A, F). Fotografie v infračervenom svetle dokázali, že v centrálnej časti galaxie je niekoľko zhustení B hviezd; celý tento komplex sa nazýva superkopa B hviezd. M82 je zdrojom rádiového a röntgenového žiarenia. Najjasnejší kompaktný zdroj rádiového žiarenia v jadre galaxie má priemer iba 25 svetelných dní. Rádiové pozorovania dokázali, že galaxia je vo veľkom komplexe mrakov neutrálneho vodíka, ktorý je spoločný aj pre galaxiu M81. Vzdialenosť od Zeme 10 miliónov ly. Skúsil som zlúćiť čerstvé dáta z minuloročnými snímkami a k tomu pridat Halpha vrstvu. Dokopy to bolo cez 33 hodin dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Dáta z roku 2023: EQ5Pro, GSO Newton astrograf 150/600, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, myFocuserPRO2, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 138x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 134x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats Dáta z roku 2023: 269x180 sec. Lights gain5, offset115 pri -10°C 14.2. až 10.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »