Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Diamanty noci

Diamanty noci

Diamanty na noci
Autor: Jiri Bezchleba

Zima už pomalu končí, neplatí to však na konci první březnové dekády roku 2023, kdy opět udeřila naplno. Meteorologové již březen považují za první jarní měsíc. Astronomické jaro má počátek v okamžiku, kdy Slunce zdánlivě překračuje nebeský rovník. Letos to bude 20. 3. ve 22:24 SEČ. Také večerní obloze nadále dominují zimní souhvězdí s výraznými souhvězdími zimního šestiúhelníku. Ten navíc nyní doplňuje planeta Mars a nad západem i jasně zářící Venuše. Jasné zimní hvězdy jsou skutečnými diamanty večerní oblohy a stejně nazval svou fotografii Jiří Bezchleba, který ji vložil do naší čtenářské galerie. Vydal se kvůli tomu do odlehlé části Šumavy. K vytvoření takové scenérie je zapotřebí celá řada snímků. Podívejte se jak na to.

Jiří Bezchleba je fotograf, který se do fotografování zrcadlovkou znovu zaníceně zakousl v roce 2018. Jak sám uvádí, k přírodě má vztah od mala, fascinuje ho, nalézá v ní klid, rovnováhu a čerpá z ní energii.  

Krajina je neuvěřitelně proměnlivá – stejné místo vypadá jinak při východu slunce, při jeho západu, před bouřkou, v různých ročních obdobích. Její focení je často zcela nevyzpytatelná věc, a tak se stává, že si vysním konkrétní záběr a na místo se vracím opakovaně.

Jeho pohled na fotografování oblohy dobře odráží i uvedená fotografie. Šumavu miluje a uvedené místo navštívil na sněžnicích jen proto, aby pořídil záběr noční oblohy ve vysněné kompozici. Obloha tu noc zrovna nespolupracovala. Začala se nasouvat vysoká oblačnost. Nakonec to mělo pozitivní efekt. Zvětšilo to obraz nejjasnějších hvězd. Na obloze se objevily diamanty zimní oblohy doplněné emisními mlhovinami okolo souhvězdí Oriona.

Autor ještě v popisu fotografie dodává, jakou technikou snímek pořídil a zpracoval: 

Stacked/blended
Popředí: ISO1600, 3x2x120s, f/2.8, tři roviny ostření
Hvězdy: ISO1600, 10x1x90s, f/2.8, trackovano+pano
Technika: Nikon D750, Tamron 15-30 popředí / Nikon D5100 full spectrum, Tamron 24-70 hvězdy
Hvězdy jsou umístěny podle jejich reálných pozic na základě referenčního snímku.

Jirko děkujeme za vložení snímku a těšíme se na další zážitky při pohledu na ně. Podívejte se i vy na klenoty zimní oblohy, než nás za několik týdnů opustí. Vystřídají je typická jarní souhvězdí a mlhoviny Mléčné dráhy vyměníme za množství vzdálených galaxií.

Detaily k fotografii: https://www.astro.cz/fotogalerie/ctenarske-fotogalerie/nejnovejsi-fotografie-ctenaru.html?id=8009
Web autora: https://www.jiribezchleba.cz/
Instagram: https://www.instagram.com/exploringwithoutbread/




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Zimní souhvězdí


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »