Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Fotogalerie: Perseidy 2023

Fotogalerie: Perseidy 2023

Jasnejšie perzeidy z nocí z 10./11. a z 11./12. 8. 2023
Autor: Juraj Hanula

Meteorický roj Perseid je nejoblíbenější pro vysokou četnost "padajících hvězd" kolem jeho maxima a nepochybně hlavně proto, že nastává každoročně kolem 12. srpna, tedy v době dovolených a ještě poměrně teplých nocí. Podmínky v roce 2023 poměrně přály. Noci byly co se počasí týče proměnlivé, ale našla se i místa, kde bylo jasno několik nocí. Měsíc před novem pozorování téměř nerušil.

Podařilo se vám takový meteor vyfotografovat a nebo i vidět okem? Zašlete nám své snímky pomocí formuláře a ty zdařilé zároveň do České astrofotografie měsíce.

Stopy zachycené během Perseid u Jizerky Autor: Ondřej Kůrka
Stopy zachycené během Perseid u Jizerky
Autor: Ondřej Kůrka
Ne každá stopa na obrázku sice může znamenat meteor z roje Perseid, ale to samozřejmě nevadí. Pojďme si připomenout, jak poznáme typickou Perseidu.

Ideální samozřejmě je, když během fotografování sledujeme místo, kam míří objektiv. Když pak lidově řečeno spadne hvězda přesně tam, kam míříme, je dobré hned po skončení expozice snímek zkontrolovat. Meteor totiž letí tak rychle, že ty slabší se vůbec nezachytí, ačkoli okem je vidíme snadno. A naopak družice letící pomalu se zachytí snadno, i když okem je výrazně slabší.

Na přiloženém snímku vpravo (dole je souhvězdí Lyra a jasná Vega) je typický příklad. Dvě družice letěly nedaleko sebe stejným směrem a vytvořily dvě různě jasné stopy v horní části snímku. Další letěla zhruba kolmo na Mléčnou dráhu. Stopy mají téměř rovnoměrný jas a nesměřují z radiantu roje Perseid a podle vzhledu stop zřejmě nejde ani o jiný meteor.

Perseidy mají na snímku většinou nerovnoměrně silnou stopu před a po maximálním zjasnění. Začátek stopy je u nich navíc typicky zelený a konec zhruba načervenalý. Stopa meteoru musí samozřejmě jakoby směřovat z radiantu v souhvězdí Persea. Naopak záblesky družic jsou často symetricky jasné na obě strany. Stopy družic bývají často rovnoměrně jasné a náhle useknuté počátkem nebo koncem expozice. Pokud snímáme sekvenci poměrně krátkých expozic (15-60 s), měli bychom stopu družice vidět na více z nich.

Zajímavou ukázkou je rovněž velmi širokoúhlý záběr Radka Kroupy z Mikulova, kde vidíme opravdu celou řadu různých stop. Perseida je tam zcela jistě vidět velmi blízko radiantu. Stopa mění barvu a je vidět u hvězdy Mirfak. Další zajímavá je jasná stopa vpravo dole, která sice není Perseidou (směřuje zcela jiným směrem), ale nejde ani jednoznačně vyloučit, že nejde o meteor. Pokud ano, musel být velmi jasný. Na snímku jsou ještě dvě stopy, které sice nemají barvu typickou pro Perseidy, ale s trochou fantazie nelze vyloučit jejich původ v tomto roji. Převažují však stopy družic typické i svou useknutou částí při konci nebo začátku snímání.

Perseidy Autor: Radek Kroupa
Perseidy
Autor: Radek Kroupa

Ještě jednou moc děkujeme, že neváháte své snímky poslat, ať už na nich meteory jsou nebo ne. Věříme, že toto povídání bylo zajímavé i poučné, a to právě díky vám, čtenářům, bez nichž by tento server nemělo smysl plnit zajímavostmi na obloze a v kosmonautice.

A nyní se již pojďme ponořit do galerie snímků, kde Perseidy rozhodně jsou.


Náhled Kategorie Místo pořízení Datum Autor


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »