Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Fotogalerie: Ranní planety a Měsíc v létě 2024

Fotogalerie: Ranní planety a Měsíc v létě 2024

Jupiter s dvěma měsíci a jejich stíny 31. 7. 2024 přes 20cm dalekohled Celestron C8 XLT
Autor: David Rýva

Večerní obloha byla v probíhajícím létě na planety skoupá. Planety Venuše a Merkur se na večerní oblohu zatím nestihly vyklubat, ale nad ránem je to jiná podívaná. Saturn překvapil již hodně přivřeným prstencem, Mars zdánlivě doháněl Jupiter. Začaly vícenásobné přechody měsíčků Jupiteru a dokonce občasné přechody Titanu přes kotouč Saturnu. Na konci července se k nim přiblížil také ubývající Měsíc.

Mars 30. 7. 2024 Autor: Radim Drexler
Mars 30. 7. 2024
Autor: Radim Drexler
V článku jsou umístěny snímky našich amatérských astrofotografů, kteří se na planety zaměřují. Vidíme tedy detailní snímek Marsu, jehož kotouček je ale zatím opravdu velmi malý a zlepší se to až v zimě s blížící se opozicí.

Saturn je již zmíněn v úvodu. Všimněte si, jak je vpravo od kotouče planety vidět její stín vržený na prstenec a jak je obtížné vyfotit mezeru v prstencích (tzv. Cassiniho dělení). Protože se k nám prstence sklápí, začíná období, kdy se občas na kotouč planety promítne měsíc Titan, který je jediným, jenž má dostatečnou úhlovou velikost, aby to bylo vidět ze Země na amatérských fotografiích. 

Saturn 30. 7. 2024 přes 20cm dalekohled Celestron C8 XLT Autor: David Rýva
Saturn 30. 7. 2024 přes 20cm dalekohled Celestron C8 XLT
Autor: David Rýva

Podobně přechází přes kotouček Jupiteru také jeho čtyři největší měsíce Io, Europa, Ganymed a Callisto. Někdy i ve dvojicích a výjimčně lze zahlédnout i úkaz tří měsíců. Pro střední Evropu jsou zajímavé tyto úkazy na Jupiteru:

1. 8. 23:46 přechod dvou stínů měsíců
2. 8. 00:30 přechod jednoho měsíce a stínů dvou měsíců
9. 8. 02:50 přechod jednoho měsíce a stínů dvou měsíců
17. 8. 22:56 přechod jednoho měsíce a stínů dvou měsíců
25. 8. 01:27 přechod jednoho měsíce a stínů dvou měsíců

Chcete-li také přispět svými záběry, použijte, prosím, náš formulář. Děkujeme.

 


Náhled Kategorie Místo pořízení Datum Autor


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »