Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Fotogalerie: Ranní planety a Měsíc v létě 2024

Fotogalerie: Ranní planety a Měsíc v létě 2024

Jupiter s dvěma měsíci a jejich stíny 31. 7. 2024 přes 20cm dalekohled Celestron C8 XLT
Autor: David Rýva

Večerní obloha byla v probíhajícím létě na planety skoupá. Planety Venuše a Merkur se na večerní oblohu zatím nestihly vyklubat, ale nad ránem je to jiná podívaná. Saturn překvapil již hodně přivřeným prstencem, Mars zdánlivě doháněl Jupiter. Začaly vícenásobné přechody měsíčků Jupiteru a dokonce občasné přechody Titanu přes kotouč Saturnu. Na konci července se k nim přiblížil také ubývající Měsíc.

Mars 30. 7. 2024 Autor: Radim Drexler
Mars 30. 7. 2024
Autor: Radim Drexler
V článku jsou umístěny snímky našich amatérských astrofotografů, kteří se na planety zaměřují. Vidíme tedy detailní snímek Marsu, jehož kotouček je ale zatím opravdu velmi malý a zlepší se to až v zimě s blížící se opozicí.

Saturn je již zmíněn v úvodu. Všimněte si, jak je vpravo od kotouče planety vidět její stín vržený na prstenec a jak je obtížné vyfotit mezeru v prstencích (tzv. Cassiniho dělení). Protože se k nám prstence sklápí, začíná období, kdy se občas na kotouč planety promítne měsíc Titan, který je jediným, jenž má dostatečnou úhlovou velikost, aby to bylo vidět ze Země na amatérských fotografiích. 

Saturn 30. 7. 2024 přes 20cm dalekohled Celestron C8 XLT Autor: David Rýva
Saturn 30. 7. 2024 přes 20cm dalekohled Celestron C8 XLT
Autor: David Rýva

Podobně přechází přes kotouček Jupiteru také jeho čtyři největší měsíce Io, Europa, Ganymed a Callisto. Někdy i ve dvojicích a výjimčně lze zahlédnout i úkaz tří měsíců. Pro střední Evropu jsou zajímavé tyto úkazy na Jupiteru:

1. 8. 23:46 přechod dvou stínů měsíců
2. 8. 00:30 přechod jednoho měsíce a stínů dvou měsíců
9. 8. 02:50 přechod jednoho měsíce a stínů dvou měsíců
17. 8. 22:56 přechod jednoho měsíce a stínů dvou měsíců
25. 8. 01:27 přechod jednoho měsíce a stínů dvou měsíců

Chcete-li také přispět svými záběry, použijte, prosím, náš formulář. Děkujeme.

 


Náhled Kategorie Místo pořízení Datum Autor


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »