Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Úplné zatmění Slunce 4.12. 2002

Úplné zatmění Slunce 4.12. 2002

Sluneení koróna pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Sluneení koróna pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Úplné zatmění Slunce je přírodní úkaz nejen velice krásný, ale pro sluneční fyziky také velmi důležitý. Pouze při něm je totiž možné pozorovat úplně celou nejvyšší část sluneční atmosféry - sluneční korónu. Její pozorování jsou potřebná k získání informací týkajících se struktury sluneční koróny a jejího chování, což by mohlo přispět k zodpovězení řady otázek z oblasti sluneční fyziky. Z toho důvodu sluneční fyzikové doslova jezdí kraj světa, aby v průběhu několika málo okamžiků ulovili co nejvíce dat.

Nejinak tomu bylo při zatmění 4.12.2002, které se již tradičně vypravili pozorovat také 3 pracovníci Hvězdárny v Úpici. Zatmění bylo viditelné v Angole, Botswaně, Zimbabwe, Jihoafrické republice, Mozambiku a Austrálii. Předpověď počasí pro toto zatmění bylo nejlepší pro Austrálii, jeho délka tam byla 1 minuty. Na africkém kontinentu, kde právě probíhalo období dešťů, nejoptimističtěji z hlediska počasí vypadala Jihoafrická republika. Tam zatmění trvalo minutu a půl, nejdelší (2 minuty 4 sekundy) bylo uprostřed Indického oceánu.

Po zvážení všech pro a proti (předpověď počasí, finanční náročnost, trvání zatmění apod.) jsme se nakonec rozhodli pro Jižní Afriku. Společně s námi tam odcestovalo cca 100 kg astronomických přístrojů. Jsou to v podstatě stále tytéž přístroje, ale s přibývajícími zkušenostmi již různě upravené a odlehčené, neboť za každé přepravované kilo se musí platit a finančních prostředků na cestu není nikdy dost. Do poslední chvíle ani nebylo jasné, zda bude možné vyslat tříčlennou expedici nebo jenom dvoučlennou. Nakonec díky vstřícnosti jihoafrických astronomů mohla expedice odjet v plném počtu.

Netrpilivé oeekávání   pozorovací stanovišti  v JAR 4.12.2002
Netrpilivé oeekávání pozorovací stanovišti v JAR 4.12.2002
Pozorování proběhlo na pozorovacím stanovišti na severu JAR zhruba na poloviční cestě mezi Krugerovým národním parkem a městem Messina (22°27´58´´ S, 30°28´30´´ E), kde začátek úplného zatmění byl v 8:19 hodin místního času a plná fáze měla trvat 1 minutu 14 sekund. Společně s námi tam bylo ještě dalších několik tisíc účastníků převážně Jihoafričanů a obyvatel dalších afrických zemí, několik Poláků a Rakušanů, ale i Australané a Američané. Většina pozorovatelů celý úkaz pojala víceméně jako společenskou akci, jejich vybavení obsahovalo převážně speciálně brýle, fotoaparáty, občas i videokamery, kterými ale snímali spíše dění kolem. Menší dalekohledy byly výjimkou. Není proto divu, že naše přístroje během přípravy a čekání na zatmění společně s ještě jedním větším dalekohledem skupiny z jedné jihoafrické university přitahovaly davy obdivovatelů s požadavkem na odborný výklad.

Počasí nám tentokrát ale moc nepřálo. Po našem příjezdu i během pobytu před zatměním, který byl věnován získání přístrojů z celnice, jejich přípravě a návštěvě několika národních parků bylo velmi teplé, suché a jasné počasí přesto, že už mělo probíhat období dešťů. Zatahovat se začalo po nezvykle krásně jasné noci ze 3 na 4. prosince, tedy na den zatmění. S vycházejícím sluncem mraků přibývalo, až se zatáhlo úplně. Občas se sice objevila mezi mraky malá díra, ale ta moc velkou naději na úspěch nedávala. S blížícím se druhým kontaktem mraky stále více houstly a temněly. Přesto se občas částečně zatmělé Slunce za velkého jásotu očekávajícího davu objevilo. My jsme moc nejásali, naopak od 2. kontaktu napjatě stáli s prsty na spouštích fotoaparátů, co kdyby přece jen...

A povedlo se. V jedné menší díře se temné Slunce s nádherně svítící korónou na několik sekund ukázalo v plné kráse. Právě na takovou dobu, abychom stihli udělat několik snímků, potřebných pro naše zpracování. Přesto naše nálada po skončení zatmění byla na bodu mrazu (což nemohly pochopit okolní davy, které jásaly, že zatmění zahlédly). Ta se zlepšila až po našem návratu a vyvolání snímků, kdy jsme konečně mohli říci, že naše expedice byla úspěšná.

Naše experimenty byly tentokrát zaměřeny především na snímkování bílé koróny přístroji s různou ohniskovou délkou (1800, 1000 a 500 mm). Expoziční doby byli upraveny v závislosti na počasí tak, že dvěma objektivy s kratšími ohniskovými délkami byly pořizovány delší expozice, dalekohledem s ohniskovou délkou 1800 naopak kratší expozice. Snímání bílé koróny objektivem s ohniskovou délkou 105 mm se tentokrát neuskutečnilo kvůli nepřízni počasí, snímkování bílé koróny digitálním fotoaparátem z důvodu jeho poruchy, kterou nám nikdo v JAR nebyl schopen opravit.

A co jsme viděli kromě zatmění? Několik národních parků, včetně Krugerova, který je jeden z nejstarších a největších na světě. Meteorický kráter starý 200 000 let. Zlatý důl v Gold Reef City. Obří kamenné hrnce na soutoku řek Radost a Smutek. Nádhernou přírodní scenérii cestou ze zatmění v Malých Dračích horách (Mpumalnga) s množstvím úchvatných vodopádů. Čajové plantáže. Staré hornické městečko Pilgrim, které je vlastně skanzenem. Jeskyni, kde byl nalezen nejstarší člověk na světě s muzeem s Burianovými obrazy a replikou Věstonické Venuše. A hlavně život a krásnou přírodu všude kolem.

Kliknutím na obrázek si jej můžete zobrazit v plném rozlišení.

Sluneení koróna pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Sluneení koróna pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Orion vzhuru nohama
Orion vzhuru nohama
Sluneení chromosféra pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Sluneení chromosféra pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Detail protuberance pozorované pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Detail protuberance pozorované pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Sluneční koróna při úplném zatmění Slunce 4.12.2002 v JAR Orion vzhůru nohama Sluneční chromosféra při úplném zatmění Slunce 4.12.2002 v JAR Detail protuberance pozorované při úplném zatmění Slunce 4.12.2002 v JAR
 
Tisni ped druhým kontaktem (4.12.2002   JAR)
Tisni ped druhým kontaktem (4.12.2002 JAR)
Píprava pístroju
Píprava pístroju
Netrpilivé oeekávání   pozorovací stanovišti  v JAR 4.12.2002
Netrpilivé oeekávání pozorovací stanovišti v JAR 4.12.2002
Pozorovací stanovišti v JAR 4.12.2002
Pozorovací stanovišti v JAR 4.12.2002
Těsně před druhým kontaktem (4.12.2002 - JAR) Příprava přístrojů Netrpělivé očekávání - pozorovací stanoviště v JAR 4.12.2002 Pozorovací stanoviště v JAR 4.12.2002
 
Meteorický kráter nacházející se nedaleko Pretórie
Meteorický kráter nacházející se nedaleko Pretórie
Krugeruv národní park   slonice zahání vetelce od svého mládite
Krugeruv národní park slonice zahání vetelce od svého mládite
Malé draeí hory (Mpumalanga)   Three Rondavels
Malé draeí hory (Mpumalanga) Three Rondavels
Obí hrnce na soutoku ek Radost a Smutek
Obí hrnce na soutoku ek Radost a Smutek
Meteorický kráter nacházející se nedaleko Pretórie Krugerův národní park - slonice zahání vetřelce od svého mláděte Malé dračí hory (Mpumalanga) - Three Rondavels Obří hrnce na soutoku řek Radost a Smutek




O autorovi

Eva Marková

Vystudovala  MFF UK, obor fyzika, specializace Astronomie a astrofyzika. Od r. 1976 pracovala na Hvězdárně v Úpici, kde se v r. 1986 stala ředitelkou. Po celou dobu svého působení na hvězdárně se kromě popularizace astronomie a práce s mládeží zabývala studiem sluneční aktivity a vztahů Slunce - Země. Nedílnou a velmi důležitou součástí této  odborné činnosti bylo též studium sluneční koróny při úplných zatměních Slunce. Proto  v r. 1990 počala organizovat expedice za pozorováním tohoto jevu. Celkem  zorganizovala 12 expedic, osobně  se zúčastnila jedenácti, z toho 9 bylo úspěšných.

Do České astronomické společnosti  vstoupila v r. 1976. Od svého vstupu až dosud je členkou Východočeské (dříve Úpické a ještě dříve Hradecké) pobočky a Sluneční sekce, kde řadu let vykonává funkci předsedy. Několik let  též pracovala ve Výkonném výboru ČAS. V letech 2004 – 2010  byla předsedkyní ČAS. Kromě ČAS je členkou několika dalších vědeckých společností, jako je Česká bioklimatologická společnost a Jednota českých matematiků a fyziků.

Jejími koníčky jsou astronomie, sport, cestování.



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2025 A6 Lemmon

Kométa C/2025 A6 (Lemmon) Zachytená 20. októbra 2025 z Belej nad Cirochou (Bortle 4). Kométa C/2025 A6 (Lemmon) je nová dlhoperiodická kométa objavená začiatkom roka na observatóriu Mount Lemmon v Arizone. Momentálne sa pozvoľna zjasňuje a smeruje k Slnku, pričom už vykazuje prvé známky aktivity – jemné rozptýlené jadro a slabý chvost. Technické údaje: Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton 200/800 (200/600 F3) + Starizona Nexus 0.75×, Touptek ATR585M mono, AFW-M + Touptek LRGB filtre, Gemini EAF, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, PixInsight, Adobe Photoshop. Expozície: L 20×30 s, RGB 20×60 s, master bias, flats, darks, darkflats. Gain 150, Offset 300.

Další informace »