Úplné zatmění Slunce 4.12. 2002
 |
Nejinak tomu bylo při zatmění 4.12.2002, které se již tradičně vypravili pozorovat také 3 pracovníci Hvězdárny v Úpici. Zatmění bylo viditelné v Angole, Botswaně, Zimbabwe, Jihoafrické republice, Mozambiku a Austrálii. Předpověď počasí pro toto zatmění bylo nejlepší pro Austrálii, jeho délka tam byla 1 minuty. Na africkém kontinentu, kde právě probíhalo období dešťů, nejoptimističtěji z hlediska počasí vypadala Jihoafrická republika. Tam zatmění trvalo minutu a půl, nejdelší (2 minuty 4 sekundy) bylo uprostřed Indického oceánu.
Po zvážení všech pro a proti (předpověď počasí, finanční náročnost, trvání zatmění apod.) jsme se nakonec rozhodli pro Jižní Afriku. Společně s námi tam odcestovalo cca 100 kg astronomických přístrojů. Jsou to v podstatě stále tytéž přístroje, ale s přibývajícími zkušenostmi již různě upravené a odlehčené, neboť za každé přepravované kilo se musí platit a finančních prostředků na cestu není nikdy dost. Do poslední chvíle ani nebylo jasné, zda bude možné vyslat tříčlennou expedici nebo jenom dvoučlennou. Nakonec díky vstřícnosti jihoafrických astronomů mohla expedice odjet v plném počtu.
 |
Počasí nám tentokrát ale moc nepřálo. Po našem příjezdu i během pobytu před zatměním, který byl věnován získání přístrojů z celnice, jejich přípravě a návštěvě několika národních parků bylo velmi teplé, suché a jasné počasí přesto, že už mělo probíhat období dešťů. Zatahovat se začalo po nezvykle krásně jasné noci ze 3 na 4. prosince, tedy na den zatmění. S vycházejícím sluncem mraků přibývalo, až se zatáhlo úplně. Občas se sice objevila mezi mraky malá díra, ale ta moc velkou naději na úspěch nedávala. S blížícím se druhým kontaktem mraky stále více houstly a temněly. Přesto se občas částečně zatmělé Slunce za velkého jásotu očekávajícího davu objevilo. My jsme moc nejásali, naopak od 2. kontaktu napjatě stáli s prsty na spouštích fotoaparátů, co kdyby přece jen...
A povedlo se. V jedné menší díře se temné Slunce s nádherně svítící korónou na několik sekund ukázalo v plné kráse. Právě na takovou dobu, abychom stihli udělat několik snímků, potřebných pro naše zpracování. Přesto naše nálada po skončení zatmění byla na bodu mrazu (což nemohly pochopit okolní davy, které jásaly, že zatmění zahlédly). Ta se zlepšila až po našem návratu a vyvolání snímků, kdy jsme konečně mohli říci, že naše expedice byla úspěšná.
Naše experimenty byly tentokrát zaměřeny především na snímkování bílé koróny přístroji s různou ohniskovou délkou (1800, 1000 a 500 mm). Expoziční doby byli upraveny v závislosti na počasí tak, že dvěma objektivy s kratšími ohniskovými délkami byly pořizovány delší expozice, dalekohledem s ohniskovou délkou 1800 naopak kratší expozice. Snímání bílé koróny objektivem s ohniskovou délkou 105 mm se tentokrát neuskutečnilo kvůli nepřízni počasí, snímkování bílé koróny digitálním fotoaparátem z důvodu jeho poruchy, kterou nám nikdo v JAR nebyl schopen opravit.
A co jsme viděli kromě zatmění? Několik národních parků, včetně Krugerova, který je jeden z nejstarších a největších na světě. Meteorický kráter starý 200 000 let. Zlatý důl v Gold Reef City. Obří kamenné hrnce na soutoku řek Radost a Smutek. Nádhernou přírodní scenérii cestou ze zatmění v Malých Dračích horách (Mpumalnga) s množstvím úchvatných vodopádů. Čajové plantáže. Staré hornické městečko Pilgrim, které je vlastně skanzenem. Jeskyni, kde byl nalezen nejstarší člověk na světě s muzeem s Burianovými obrazy a replikou Věstonické Venuše. A hlavně život a krásnou přírodu všude kolem.
Kliknutím na obrázek si jej můžete zobrazit v plném rozlišení.
| |  |  |  |
| Sluneční koróna při úplném zatmění Slunce 4.12.2002 v JAR | Orion vzhůru nohama | Sluneční chromosféra při úplném zatmění Slunce 4.12.2002 v JAR | Detail protuberance pozorované při úplném zatmění Slunce 4.12.2002 v JAR |
 |  | |  |
| Těsně před druhým kontaktem (4.12.2002 - JAR) | Příprava přístrojů | Netrpělivé očekávání - pozorovací stanoviště v JAR 4.12.2002 | Pozorovací stanoviště v JAR 4.12.2002 |
 |  |  |  |
| Meteorický kráter nacházející se nedaleko Pretórie | Krugerův národní park - slonice zahání vetřelce od svého mláděte | Malé dračí hory (Mpumalanga) - Three Rondavels | Obří hrnce na soutoku řek Radost a Smutek |
O autorovi
Eva Marková
Vystudovala MFF UK, obor fyzika, specializace Astronomie a astrofyzika. Od r. 1976 pracovala na Hvězdárně v Úpici, kde se v r. 1986 stala ředitelkou. Po celou dobu svého působení na hvězdárně se kromě popularizace astronomie a práce s mládeží zabývala studiem sluneční aktivity a vztahů Slunce - Země. Nedílnou a velmi důležitou součástí této odborné činnosti bylo též studium sluneční koróny při úplných zatměních Slunce. Proto v r. 1990 počala organizovat expedice za pozorováním tohoto jevu. Celkem zorganizovala 12 expedic, osobně se zúčastnila jedenácti, z toho 9 bylo úspěšných.
Do České astronomické společnosti vstoupila v r. 1976. Od svého vstupu až dosud je členkou Východočeské (dříve Úpické a ještě dříve Hradecké) pobočky a Sluneční sekce, kde řadu let vykonává funkci předsedy. Několik let též pracovala ve Výkonném výboru ČAS. V letech 2004 – 2010 byla předsedkyní ČAS. Kromě ČAS je členkou několika dalších vědeckých společností, jako je Česká bioklimatologická společnost a Jednota českých matematiků a fyziků.
Jejími koníčky jsou astronomie, sport, cestování.
