Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Úplné zatmění Slunce – živě z Austrálie s projektem GLORIA

Úplné zatmění Slunce – živě z Austrálie s projektem GLORIA

České stránky projektu GLORIA s online přenosem zatmění Slunce 2012 Autor: http://gloria-project.eu/solar-eclipse-2012-cz/
České stránky projektu GLORIA s online přenosem zatmění Slunce 2012
Autor: http://gloria-project.eu/solar-eclipse-2012-cz/
13. listopadu 2012 dojde v oblasti severovýchodní Austrálie a Pacifického oceánu k zatmění Slunce. GLORIA pořádá při této příležitosti expedici s cílem přímého přenosu této události, který se uskuteční mezi 21:30 a 21:45 středoevropského času.

Expedice bude pozorovat na třech místech v okolí města Cairns (stát Queensland), zatmění bude mít v této lokalitě trvání asi 2 minuty. Koordinátorem expedice a přenosu bude Miquel Serra-Ricart , astronom a člen projektu GLORIA.

Po více než dvou letech čekání (k poslednímu úplnému zatmění došlo 11. července 2010) se měsíční stín opět projde po povrchu Země. Cesta stínu začne v severovýchodní Austrálii a bude pokračovat nad Pacifický oceán. K maximu zatmění s trváním 4 minuty a 2 sekundy dojde uprostřed Pacifiku ve 22:21 hodin středoevropského času, Slunce bude v té chvíli 68° nad horizontem.

„Šance vidět tento krátký, ale úžasný úkaz z jednoho konkrétního místa na světě je velmi malá, taková příležitost nastává pouze jednou za několik set let - pokud mraky dovolí,“ říká Lorraine Hanlon, astronomka z University College Dublin a členka projektu GLORIA, „ale je to jeden z přírodních jevů, který jistě stojí za vidění a třeba i za dlouhou cestu do pásma totality.“

Zatmění Slunce nastane, když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže jej částečně (částečné zatmění) nebo zcela (úplné zatmění) zakryje. Taková situace může nastat jen tehdy, pokud je Měsíc v novu a současně jsou Slunce a Měsíc pro pozorovatele na Zemi v zákrytu.

Je třeba zdůraznit, že zatmění Slunce jsou vidět na Zemi jen proto, že šťastnou shodou okolností jsou v některých obdobích během roku úhlové velikosti Měsíce a Slunce totožné. Před stovkami milionů let byl Měsíc příliš blízko k Zemi na to, aby přesně pokryl Slunce, jak můžeme pozorovat dnes. Slapové síly zvětšují oběžnou dráhu Měsíce kolem Země, takže asi za 1,4 miliardy let dojde k definitivně poslednímu zatmění Slunce.

Vzhledem k tomu, že stín Měsíce je úzký, jsou zatmění Slunce viditelná pouze v poměrně úzkém pásmu na zemském povrchu. Průměrná doba mezi viditelným zatměním na jednom místě je asi 375 let. Většinou je třeba se za zatměním, jevem trvajícím asi tři minuty (nejdelší pak může trvat 7 minut 30 vteřin), vydat na velmi dlouhou cestu do pásma totality.


Upozornění: při pozorování v místě viditelného zatmění Slunce si chraňte zrak ochrannými brýlemi nebo jinými odpovídajícími pomůckami, které jsou k tomuto účelu navrženy.
GLORIA je zkratkou z anglických slov "GLObal Robotic-telescopes Intelligent Array". Jedná se o celosvětovou síť robotických dalekohledů s volným přístupem. Web 2.0 umožní uživatelům s těmito robotickými dalekohledy pozorovat a / nebo analyzovat data ostatních uživatelů projektu GLORIA nebo data z volně dostupných databází, jako je např. Evropská virtuální observatoř.

V České republice je projekt GLORIA řešen na Astronomickém ústavu AV ČR, ČVUT a Fyzikálním ústavu AV ČR. Pro více informací o této a dalších aktivitách projektu GLORIA navštivte stránky gloria-project.eu. GLORIA je podporována EU-FP7 programem E-infrastruktury.

Další informace:
[1] České stránky projektu GLORIA a zatmění Slunce
[2] Výuková aktivita během zatmění Slunce - Měření lokálních změn atmosféry během zatmění Slunce - vyšší rozlišení (14 MB pdf), nižší rozlišení (0,5 MB pdf)




O autorovi

Štítky: GLORIA, Zatmění Slunce


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »