Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vesmírná videa: březen 2012

Vesmírná videa: březen 2012

Dny bez nocí - snímek z videa Brněnské hvězdárny
Dny bez nocí - snímek z videa Brněnské hvězdárny
Také březnová přehlídka zajímavých videí bude zasvěcena kosmonautice. Zaměříme se i na vysokou sluneční aktivitu a zajímavé kresby Jupiteru. Věnovat se budeme detailům na povrchu Měsíce a zamyšlení nad přílišným svícením nám na závěr dává právě uplynulá Hodina Země.

Budoucnost americké kosmonautiky

20. února uplynulo 50 let od prvního obletu Američana kolem Země. V dozvucích tohoto výročí vydala NASA zajímavé video o budoucnosti letů s posádkou. I když se třeba něco z toho nesplní, nelze NASA upřít, že svoje myšlenky umí dobře vizualizovat a podat veřejnosti. Létat do kosmu se bude, lidstvo je ve své podstatě určeno k objevování.

Test lodi Orion

Následující video ukazuje, jak si NASA představuje testovací let lodi Orion bez posádky v roce 2014. Vypuštěna bude na stávající raketě Delta IV Heavy a poté, co bude umístěna na parkovací dráhu, zapálí opět svůj motor a přesune se na vysokou oběžnou dráhu. Do takové výšky se loď pro lidskou posádku od dob Apolla nedostala. Z této dráhy přejde loď na přistání, aby se otestoval tepelný štít, což je primární cíl této mise. Přistání na padácích do oceánu bude podle podobného scénáře, jaký používali Američané už od prvních letů do kosmu.

ISS nad Pacifikem

Jak na horské dráze si budeme připadat na tomto zrychleném pohledu z Mezinárodní vesmírné stanice. Ocitáme se nad Tichým oceánem a pod námi zuří bouře nebo se mihotají polární záře. Hvězdy se vlivem pohybu stanice zdánlivě rozmazaly do podoby delších čar.

Záblesky geostacionárních družic

Vždy kolem rovnodennosti, když má Slunce podobnou deklinaci, jako satelity na geostacionární dráze, můžeme pozorovat v blízkosti zemského stínu zajímavé divadlo. Družice obvykle nepozorovatelná ani triedrem (10 až 15 mag), zjasní na krátkou dobu o několik řádů, takže jsou snadno viditelné jako hvězdy, které se v průběhu desítek sekund rozsvěcí a pak v řádu minut postupně hasnou. Tyto záblesky jsou ojediněle tak jasné, že by družice mohla být viditelná i pouhým okem. Lepší je ale dívat se do správných míst triedrem, nebo, jak vidíme na přiloženém videu, nasnímáme danou oblast a sestavíme time-lapse video.

Odkazované video má stále nesprávný titulek, že jde o neidentifikované objekty, tedy UFO. Na Astrofóru už to bylo rozebíráno a jde zcela určitě o zmíněné záblesky. Sám jsem se o podobné pokusil, ale tak pěkný výsledek se mi nepodařil. V triedru však záblesky byly pěkně viditelné. Pěkné animace na toto téma pořizoval také Milan Antoš, který zachytil například zatmívání družic Astra.

Jupiter očima astronoma a malíře

Pokud se nám sejdou okolnosti a máme k dispozici velký dalekohled a klidnou atmosféru, vynoří se na povrchu Jupiteru nevídané detaily. Jestliže je takový astronom amatér zároveň zručným malířem, jako Frédéric Burgeot, může vzniknout něco tak úžasného, jako je rotace Jupiteru a kolem letících měsíců vytvořené z jeho kreseb.

Východ Slunce

Úkaz, který patří mezi ty emotivnější zážitky v našem životě. Ačkoli to očekáváme, jako něco samozřejmého, někde v hloubi mysli je východ Slunce spojen s něčím, co přináší pocit uklidnění, že noc definitivně skončila a na povrch vyplouvají nejrůznější pozitivní myšlenky. Je velmi hezké si někdy brzy z rána vyrazit někam na kopec a vychutnat si takový východ Slunce na vlastní oči. A co třeba pořídit při tom ještě time-lapse video? Ještě to nestačí? Dobře, přidejme ještě emotivní popředí v kontrastu se zvláštním pozadím. To je přesně video od Romana Vaňúra. Slunce osvětlující kostelík a páru z elektrárenských věží v dáli.

Silná sluneční erupce

Vy nás ale zásobujete, mohl si člověk pomyslet při pohledu na Slunce v první polovině března. Jedna jediná aktivní oblast a tolik silných erupcí. Jednu, tu nejsilnější třídy X 5 a s ní spojené výrony plasmy a sluneční tsunami si představíme v dalším videu z báječné sluneční observatoře SDO.

Detaily na Měsíci

Bezprecedentní detaily dokáže na povrchu Měsíce rozlišit sonda Lunar Reconnaissance Orbiter. Balvany, malé krátery, přistávací moduly Apollo, jejich přístroje, Lunochody, to vše neuniklo kameře s vysokým rozlišením. Následující video nás zavede na přivrácenou i odvrácenou stranu Měsíce, do nitra kráterů i na rozlehlé planiny měsíčních moří.

Dny bez nocí

Skutečně nikomu nevadí, že si musí v noci zatahovat rolety? Že nedaleký průmyslový areál udělal z noci den? Vymazal z oblohy i nejjasnější hvězdy? Jsme tak bezmocní, jak nám předvádí naše vládnoucí garnitura i proti světelnému znečištění? Světla se šíří nekontrolovaným tempem. Jediné na co je třeba apelovat je nezhasínat, jak navrhuje aktivita Hodina Země, ale hlavně svítit účelněji.

Odkazy na videa pro vás připravuje Klub astronomů Liberecka, pobočka ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »