Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Zářijové výročí: Milan Antal

Zářijové výročí: Milan Antal

Milan Antal
Autor: http://www.pic-piestany.sk

V sobotu 19. září si připomeneme osmdesát let od narození slovenského astronoma Milana Antala. Je znám zejména jako objevitel několika desítek planetek.

Narodil se v moravském městě Zábřeh, ale většinu života prožil na Slovensku. Absolvoval gymnázium v Bratislavě a už v té době se zajímal o přírodní vědy. Nejvíce mu učarovalo pozorování různých astronomických úkazů. Není se proto čemu divit, že když získal v pouhých osmnácti letech možnost pracovat na observatoři na Skalnatém Plese, okamžitě ji využil. Působil zde pak pod dohledem profesora Ľubora Kresáka a docenta Vladimíra Gutha. Protože byl velmi pečlivý, systematický a precizní, časem se z něj stal vynikající pozorovatel.

Soustředil se převážně na získávání přesných poloh asteroidůkomet. Výsledky jeho mimořádně kvalitní práce oceňovali i v americkém Cambridge, kde se výsledky shromažďovaly.

Během těchto měření objevoval nová malá tělesa Sluneční soustavy. Poprvé se tak stalo roku 1969, ale asteroid označený 1969 TB se mu nepodařilo sledovat delší dobu a později byl ztracen. Znovu jej objevil český astronom Antonín Mrkos až roku 1981 a určil jeho dráhu. Díky tomu je považován za jeho objevitele a mohl jej pojmenovat. Vybral jméno Hillary po novozélandském horolezci, jenž jako první zdolal Mount Everest.

Úspěšnější byl Antal o dva roky později, když v srpnu nalezl další nové těleso. To mu již neuniklo a po splnění náležitých formalit byl uznán jeho objevitelem. Jako správný patriot pojmenoval planetku Slovakia. I dalším asteroidům dával jména buď po slovenských osobnostech, nebo městech.

Skalnaté Pleso Antal opustil roku 1978 a dalších deset let pak pracoval na hvězdárně v Hurbanově. Mimo to působil také na observatořích Piwnice (Polsko) a Piszkéstető (Maďarsko), kde měl k dispozici větší dalekohledy. Díky výkonnější technice většina jeho objevů pochází právě z těchto dvou lokalit. Také odtud pozoroval Halleyovu kometu během jejího průchodu periheliem roku 1986.

Celkově za dobu své aktivní pozorovatelské činnosti objevil 89 těles. U některých se ale časem zjistilo, že se jedná o již známé planetky, jiná byla ztracena dříve, než se podařilo vypočítat jejich dráhu. Jako objevitel tedy Antal figuruje u 17 planetek.

Město Piešťany, kde žil, na jeho počest pojmenovalo roku 2014 jednu z nových ulic jeho jménem. Antalovu práci ocenila také Mezinárodní astronomická unie, která planetce s číslem 6717 dala jméno Antal.

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku.




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.

Štítky: Osobnost, Výročí, Astronom


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »