Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Zemřel astronom Václav Bumba

Zemřel astronom Václav Bumba

Václav Bumba v roce 2000
Autor: Michal Sobotka

Ve věku 92 let nás opustil člověk, který věnoval svůj život poznávání naší nejbližší hvězdy, Slunce a zasloužil se o rozvoj české sluneční fyziky. Byl také v minulosti ředitelem Astronomického ústavu Československé akademie věd.

Václav Bumba se narodil v roce 1925 v Domažlicích, po válce vystudoval astronomii na Karlově univerzitě v Praze a v prosinci 1948 nastoupil na ondřejovskou hvězdárnu. V roce 1955 odjel na Krymskou astrofyzikální observatoř, kde se tři roky jako doktorand zabýval sluneční spektroskopií. V roce 1964 byl na ročním pobytu na hvězdárnách Mt. Wilson a Palomar, kde spolu s Dr. Howardem sestavil první synoptické mapy slunečního magnetického pole. Během své vědecké kariéry se zabýval studiem vývoje slunečních magnetických polí, aktivních oblastí na Slunci a slunečních skvrn, a vybudoval první sluneční magnetograf v Ondřejově.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vedl sluneční oddělení a patnáct let byl ředitelem Astronomického ústavu. Během této doby byly postaveny horizontální sluneční spektrografy, desetimetrový radioteleskop, nová kopule 60 cm dalekohledu a také velká budova kosmické laboratoře. Staral se o mladé vědecké pracovníky a využíval svých vědeckých kontaktů k jejich prosazení na mezinárodní úrovni.

Byl členem korespondentem Československé akademie věd a zastával v ní četné důležité funkce, stejně jako v Mezinárodní astronomické unii a redakční radě časopisu Solar Physics. I po odchodu do důchodu žil vědeckou prací, dokud mu to zdraví dovolilo. Zanechal po sobě přes 380 vědeckých publikací.

Doktor Bumba strávil na ondřejovské hvězdárně 69 let svého života. A byla to léta plodná, jejichž výsledky máme stále před očima. Čest jeho památce.

Životopis

Bumba, Václav, 1925-2018, RNDr., DrSc.
* Domažlice - 14.8.1925, + Benešov - 13.1.2018

Absolvent Přírodovědecké fakulty UK v Praze, obor matematika - fyzika a astronomie. V letech 1948-1990 pracoval v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově, od r. 1975 ředitelem. Od r. 1950 vědecký pracovník Státní hvězdárny ČSR. Vědecký sekretář a místopředseda Čs. komise Interkosmos, předseda Čs. národního komitétu astronomického a Čs. astronautické komise. V letech 1971-1979 čs. delegát vědecko-technického výboru OSN pro kosmický prostor v New Yorku a Ženevě. Víceprezident a od r. 1979 prezident 10. komise Mezinárodní astronomické unie. Člen redakční rady časopisu Solar Physics. Držitel řady ocenění v oblasti fyzikálních věd.


Prováděl výzkum meteorů, jako první upozornil na těsnou vazbu slunečních erupcí s hranicemi polarit magnetického pole aktivních oblastí. Spolu s R. Howardem poprvé ukázal existenci, strukturu a dynamiku vývoje slunečních, tzv. "pozaďových" magnetických polí Slunce. Autor řady vědeckých prací a referátů přednesených na mezinárodních konferencích. Žil a pracoval v Ondřejově.


Zaměření: Globální a lokální magnetická a rychlostní pole na Slunci, dynamika jejich změn ve vztahu k různým projevům sluneční aktivity.

1949 - obhájení diplomové práce - Univerzita Karlova.
1950 - RNDr. - Univerzita Karlova.
1955 - 1958 - doktorandské studium na Krymské astrofyzikální observatoři.
1960 - obhájení kandidátské disertační práce.
1964 - pobyt na hvězdárnách Mt. Wilson a Mt. Palomar (UNESCO and Carnegie Inst. Scholarships), Pasadena.
1967 - DrSc., Moskevská státní univerzita.
1975 - člen korespondent ČSAV.

1972 - 1980 - vědecký sekretář, 1980 - 1983 - místopředseda Československé komise Interkosmos.
1963 - člen, 1976 - 1989 předseda Vědeckého kolegia pro astronomii a geofyziku ČSAV.
1960 - člen Mezinárodní astronomické unie, 1974-1986 - člen výkonného výboru, místopředseda, předseda 10. komise - sluneční aktivita.
1972-1979 - čs. delegát na zasedání Vědeckého a technického podvýboru Výboru pro využití kosmického prostoru při OSN.
1980 - člen Mezinárodní astronautické akademie.
1988 - zahraniční člen Ruské akademie věd.
1967 - člen, 1998 čestný člen redakční rady časopisu Solar Physics.

Od roku 1948 na Astronomickém ústavu (tehdy Státní hvězdárna).
1970-1987 - zástupce vedoucího a vedoucí Slunečního oddělení.
1968-1975 - zástupce ředitele.
1975-1990 - ředitel Astronomického ústavu.

1953, 1967 - Cena Československé Akademie věd.
1961 - Československá státní cena.
2007 - čestný člen České astronomické společnosti.
2007 - emeritní pracovník AV ČR.




O autorovi

Štítky: Václav Bumba


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »