Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Zemřel astronom Václav Bumba

Zemřel astronom Václav Bumba

Václav Bumba v roce 2000
Autor: Michal Sobotka

Ve věku 92 let nás opustil člověk, který věnoval svůj život poznávání naší nejbližší hvězdy, Slunce a zasloužil se o rozvoj české sluneční fyziky. Byl také v minulosti ředitelem Astronomického ústavu Československé akademie věd.

Václav Bumba se narodil v roce 1925 v Domažlicích, po válce vystudoval astronomii na Karlově univerzitě v Praze a v prosinci 1948 nastoupil na ondřejovskou hvězdárnu. V roce 1955 odjel na Krymskou astrofyzikální observatoř, kde se tři roky jako doktorand zabýval sluneční spektroskopií. V roce 1964 byl na ročním pobytu na hvězdárnách Mt. Wilson a Palomar, kde spolu s Dr. Howardem sestavil první synoptické mapy slunečního magnetického pole. Během své vědecké kariéry se zabýval studiem vývoje slunečních magnetických polí, aktivních oblastí na Slunci a slunečních skvrn, a vybudoval první sluneční magnetograf v Ondřejově.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vedl sluneční oddělení a patnáct let byl ředitelem Astronomického ústavu. Během této doby byly postaveny horizontální sluneční spektrografy, desetimetrový radioteleskop, nová kopule 60 cm dalekohledu a také velká budova kosmické laboratoře. Staral se o mladé vědecké pracovníky a využíval svých vědeckých kontaktů k jejich prosazení na mezinárodní úrovni.

Byl členem korespondentem Československé akademie věd a zastával v ní četné důležité funkce, stejně jako v Mezinárodní astronomické unii a redakční radě časopisu Solar Physics. I po odchodu do důchodu žil vědeckou prací, dokud mu to zdraví dovolilo. Zanechal po sobě přes 380 vědeckých publikací.

Doktor Bumba strávil na ondřejovské hvězdárně 69 let svého života. A byla to léta plodná, jejichž výsledky máme stále před očima. Čest jeho památce.

Životopis

Bumba, Václav, 1925-2018, RNDr., DrSc.
* Domažlice - 14.8.1925, + Benešov - 13.1.2018

Absolvent Přírodovědecké fakulty UK v Praze, obor matematika - fyzika a astronomie. V letech 1948-1990 pracoval v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově, od r. 1975 ředitelem. Od r. 1950 vědecký pracovník Státní hvězdárny ČSR. Vědecký sekretář a místopředseda Čs. komise Interkosmos, předseda Čs. národního komitétu astronomického a Čs. astronautické komise. V letech 1971-1979 čs. delegát vědecko-technického výboru OSN pro kosmický prostor v New Yorku a Ženevě. Víceprezident a od r. 1979 prezident 10. komise Mezinárodní astronomické unie. Člen redakční rady časopisu Solar Physics. Držitel řady ocenění v oblasti fyzikálních věd.


Prováděl výzkum meteorů, jako první upozornil na těsnou vazbu slunečních erupcí s hranicemi polarit magnetického pole aktivních oblastí. Spolu s R. Howardem poprvé ukázal existenci, strukturu a dynamiku vývoje slunečních, tzv. "pozaďových" magnetických polí Slunce. Autor řady vědeckých prací a referátů přednesených na mezinárodních konferencích. Žil a pracoval v Ondřejově.


Zaměření: Globální a lokální magnetická a rychlostní pole na Slunci, dynamika jejich změn ve vztahu k různým projevům sluneční aktivity.

1949 - obhájení diplomové práce - Univerzita Karlova.
1950 - RNDr. - Univerzita Karlova.
1955 - 1958 - doktorandské studium na Krymské astrofyzikální observatoři.
1960 - obhájení kandidátské disertační práce.
1964 - pobyt na hvězdárnách Mt. Wilson a Mt. Palomar (UNESCO and Carnegie Inst. Scholarships), Pasadena.
1967 - DrSc., Moskevská státní univerzita.
1975 - člen korespondent ČSAV.

1972 - 1980 - vědecký sekretář, 1980 - 1983 - místopředseda Československé komise Interkosmos.
1963 - člen, 1976 - 1989 předseda Vědeckého kolegia pro astronomii a geofyziku ČSAV.
1960 - člen Mezinárodní astronomické unie, 1974-1986 - člen výkonného výboru, místopředseda, předseda 10. komise - sluneční aktivita.
1972-1979 - čs. delegát na zasedání Vědeckého a technického podvýboru Výboru pro využití kosmického prostoru při OSN.
1980 - člen Mezinárodní astronautické akademie.
1988 - zahraniční člen Ruské akademie věd.
1967 - člen, 1998 čestný člen redakční rady časopisu Solar Physics.

Od roku 1948 na Astronomickém ústavu (tehdy Státní hvězdárna).
1970-1987 - zástupce vedoucího a vedoucí Slunečního oddělení.
1968-1975 - zástupce ředitele.
1975-1990 - ředitel Astronomického ústavu.

1953, 1967 - Cena Československé Akademie věd.
1961 - Československá státní cena.
2007 - čestný člen České astronomické společnosti.
2007 - emeritní pracovník AV ČR.




O autorovi

Štítky: Václav Bumba


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »