Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Astronomové obdrželi Nobelovu cenu za fyziku

Astronomové obdrželi Nobelovu cenu za fyziku

Tři vědci věnující se novým metodám výzkumu galaxií a hvězd obdrželi Nobelovou cenu za fyziku. Raymond Davis jr. a Masatoshi Koshiba se věnovali detekci neutrin, Riccardo Giacconi byl průkopník astronomie v oboru rentgenového záření.

V prohlášení Švédské královské akademie věd se uvádí: "Letošní laureáti Nobelovy ceny za fyziku získali pomocí velmi malých částic vesmíru k zvýšení vědomostí o těch největších složkách - slunci, hvězdách, galaxiích a supernovách." "Nové poznatky zcela změnily náš pohled na vesmír".

Davis Jr. (univerzita Pensylvania) a Koshiba (univerzita Tokyo) detekovali neutrina - elementární částice bez náboje, které jsou velmi těžko detekovatelné.

Jejich výzkum a následné experimenty dalších vědců umožnil potvrdit teorii o jaderných reakcích probíhajících uvnitř Slunce a ostatních hvězd.

Giacconi (Washington DC.) se věnoval výzkumu detekce gamma záření.


Objev neutrin

Existence neutrin byla poprvé předpovězena v roce 1935 - 25 let před tím, než mohla být jejich existence prokázána. Tato částice vzniká při jaderné fúzi v jádrech hvězd - při slučování vodíku na helium.

Neutrina jsou velmi těžko detekovatelná - nemají elektrický náboj a mají velmi malou hmotnost. Mohou projít miliony kilometrů silnou stěnou vody a nezachytí se v ní. Detektor sestavený Raymondem Davisem zachytil některá - celkem 2000 neutrin pocházejících ze Slunce. To poskytlo důkaz, že v jádru Slunce probíhá jaderná fúze.

Koshiba jako první potvrdil tento výsledek. Zdroj některých jím zachycených neutrin nepocházel ze Slunce. V roce 1987 zachytil několik neutrin pocházejících ze vzdáleného výbuchu supernovy.


Detektor rentgenového záření

Giacconi připravil cestu pro moderní rentgenovou-astronomii, která poskytuje nové, překvapivé poznatky o vesmíru.

Všechny hvězdy, včetně Slunce, emitují záření v různých vlnových délkách - včetně rentgenového záření. Kosmické rentgenové záření neprochází skrz zemskou atmosféru, ale Giacconi umístil detektor do vesmíru a jako první detekoval zdroje rentgenového záření mimo sluneční systém.

Některé zdroje rentgenového záření obsahují černé díry.

V současné době jsou na orbitální dráze dva detektory rentgenového záření - družice Chandra a Newton.

Zdroj: BBC

15.10.2002: Všem čtenářům se omlouváme, v původním znění bylo zaměněno rentgenové záření za gama záření. Děkujeme panu René Hudcovi za upozornění na tuto chybu.




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »