Ceny Jindřicha Zemana za rok 2019 už mají své nositele

Tento článek měl vyjít původně až po tzv. Velkém setkání složek ČAS, kde měly být ceny oficiálně předány 4. dubna. Ovšem situace je jaká je a osobní předání bude muset asi ještě chvíli počkat. Abyste však i Vy, čtenáři "Astra" věděli, kdo, co a za co... čtěte dále.

Jsou Čechy, Morava a Slovensko, tedy milé, byť bývalé Československo, jednou ze světových velmocí v oblasti amatérské astronomie, jak se někdy tvrdí? A jak jsou na tom naši astrofotografové? A kolik jich vlastně je? Tuto otázku nadhodil Zdeněk Bardon skupince dalších amatérských astrofotografů před sedmnácti lety shodou okolností v přednáškové místnosti Hvězdárny v Úpici.

Po dvou letech sice ambiciózních, ale nepříliš úspěšných pokusů vznikla nová soutěž – Česká astrofotografie měsíce. Původně jsme odhadovali, že se jí zúčastní asi 5 či 10 astrofotografů. Nyní, po patnácti letech trvání, jich je několik desítek a ti zasílají přibližně 200 snímků ročně. A noví stále přibývají. A výsledky soutěžících navíc mohou směle konkurovat světu. Takže, jak to asi bude s tou velmocí?

Z tohoto počtu astrofotografů a vítězů jednotlivých měsíců soutěže vybírá porota v zastoupení amatérských hvězdářů i profesionálních astronomů z hvězdáren v Ondřejově, Rimavské Sobotě, Úpici a Hradci Králové nositele ocenění „Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii“, dříve cena „Astrofotograf roku“. Cena má pro účastníky mladší osmnácti let i verzi „Junior“.

Tak to tedy bylo předchozích čtrnáct let; patnáctý ročník je trochu jiný. Poprvé, a zdá se, že ne naposledy, získali obě ocenění astrofotografové ze Slovenska. Cenu Jindřicha Zemana získal Robert Novotný z Bratislavy, cenu Jindřicha Zemana junior Christopher Nagy z Rimavské Soboty.

Zatmění Měsíce Christophera Nagya

Fotografií, která vynesla mladého astrofotografa Christophera Nagya z Rimavské Soboty k ceně Jindřicha Zemana junior, byla kompozice zachycující průběh úplného zatmění Měsíce z 21. ledna 2019. Zatmění Měsíce je známé a poměrně běžné, každý jsme nějaké viděli, no, to přece musí být na první „výcvak“, tedy neslangově – musí se to dát velmi lehce vyfotografovat. Nu, kdo si to myslí, ať to zkusí… Zkusil to i Christopher Nagy, osmnáctiletý fotograf. A nebylo to snadné. Boj s počasím, polohou Měsíce dosti nízko nad obzorem i nízkou teplotou, řešením problémů s velkým rozsahem zachycovaných intenzit osvětlené a zatmělé části Měsíce, zpracování dat i tvorba výsledné kompozice. S tím vším se Christopher Nagy musel poprat. Ovšem výsledek stojí za to. A porota soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, která funguje pod patronací České astronomické společnosti, jeho úsilí ocenila. Ke své fotografii použil fotoaparát Nikon D3300, dalekohled Sky-watcher 250/1000 na montáži EQ-6R a velké množství práce.

IC 342 Roberta Novotného

Ano, astronomie je někdy trochu strohá. IC 342. Nu, to je tedy název, řekne si laik. A možná si řekne i leckterý astronom. Zejména ten, který zkoumá sluneční skvrny. Ve hvězdné astronomii „kovanější“ hvězdář již ví, že zkratka IC představuje doplňkový katalog k základnímu astronomickému seznamu objektů „hlubokého nebe“ s označením NGC (tedy New General Catalogue). Ten obsahuje 7 840 objektů na obloze a vydal jej v roce 1888 tehdejší ředitel observatoře Armagh v Irsku John Luis Emil Dreyer. A IC I a II jsou doplňkové katalogy obsahující dalších 13 226 objektů. Ty byly vydány v roce 1895, respektive 1908. No a právě „náš“ objekt má číslo 342 v tomto doplňkovém katalogu IC.

Ovšem, jistě se ptáte, co je to za objekt ten IC 342. Nebyli by to ovšem astronomové, aby toto strohé a nic neříkající označení nějak nezlidštili. Vzhledem k jejím vlastnostem, respektive pozorovacím podmínkám, ji nazvali „Skrytá galaxie“. Tento obrovský hvězdný ostrov se nachází „pouze“ 100 miliónů světelných let od nás. Na obloze jej nalezneme v souhvězdí Žirafy. Ovšem, naneštěstí pro nás i pro ni, v rovině naší vlastní Galaxie, kde ji zakrývají mohutná oblaka prachu a plynu. Jinak by byla na našem nebi dosti významným a dobře pozorovatelným objektem, nám se ovšem projevuje jako slabá galaxie jasnosti 9,1 magnitudy.

Galaxii objevil v roce 1892 britský astronom William Frederic Denning a jde o jednu z nejjasnějších galaxií v galaktické kupě Maffei 1. Tato kupa galaxií je velmi blízko naší „Místní skupině galaxií“. A to dokonce tak blízko, že kdysi byla této naší místní skupiny součástí a gravitačním působením blízké galaxie M 31 v Andromedě byla ze svého galaktického domova vyvržena pryč.

Její objevitel, ač amatérský astronom, dosáhl významných astronomických úspěchů. Za svůj život publikoval 1 179 článků v renomovaných vědeckých časopisech jako Nature, Astronomische Nachrichten a dalších. Objevil několik komet a zabýval se též meteory a novami. Objevil například tzv. Novu Cygni 1920.

Vraťme se však ještě k popisované galaxii. I když je její světlo celkově červenější, právě díky mezilehlým kosmickým mračnům, můžeme i v jejích spirálních ramenech nalézt mnoho narůžovělých hvězdotvorných oblastí. Zde dochází k překotné tvorbě nových jasných hvězd z pracho-plynných oblastí ve spirálních ramenech. O tom, co způsobuje tento vývoj, můžeme uvažovat, není však možno vyloučit ani vzájemné gravitační ovlivňování s galaxiemi nejen v její domácí skupině Maffei, ale dokonce ani s galaktickým prostředím naší „místní skupiny galaxií“.

Ovšem, ať již za krásným vzhledem a barevným podáním „skryté“ galaxie stojí jakýkoliv proces, hlavním důvodem, proč si o ní povídáme je, že ji do soutěže Česká astrofotografie měsíce zaštítěné Českou astronomickou společností zaslal slovenský astrofotograf Robert Novotný. A že s ní v únoru 2019 zvítězil. Mnohokrát gratulujeme a těšíme se na další snímky.

Christopher Nagy (*2001) je študentom 3. ročníka gymnázia Ivana Kraska v Rimavskej Sobote. Vo voľnom čase chodieva do hvezdárne, rád pozoruje oblohu, a v ostatných rokoch ju aj rád fotografuje. Jeho prvým ďalekohľadom bol malý, len 6 cm refraktor, ktorý dostal ešte ako dieťa, no už s ním „objavoval“ krátery na Mesiaci a planéty, ale aj objekty nočnej oblohy.

Keďže ho v jeho koníčku rodičia podporujú, svoju astrotechniku si mohol rozšíriť. Teraz je už hrdým majiteľom 25 cm Newtona na kvalitnej montáži aj s modifikovaným fotoaparátom.

Za svoj zaujímavý koníček vďačí hvezdárni v Rimavskej Sobote. Navštevuje tamojší klub astronómov a s kamarátom už pravidelne pomáha pri večerných pozorovaniach pre verejnosť. Tu sa formoval jeho vzťah k astronómii, prírodným vedám a fotografovaniu. Zúčastňoval sa na rôznych astronomických akciách, súťažiach, pozorovaniach aj seminároch, kde spoznával ďalších podobne zameraných nadšencov. Je rád, že vo hvezdárni pracujú milí a ochotní ľudia, ktorí ho v jeho záľube podporujú; láska k astronómii mu prirástla k srdcu a nepochybne vydrží celý život.

Robert Novotný (*1966) začal s astronómiou pomerne neskoro, vlastne až po štyridsiatke. Vtedy si zakúpil ďalekohľad Meade ACF LX200, ako sám hovorí, svoj „profesionálny“. Okrem ďalekohľadu však súčasne získal svojho nového priateľa a sprievodcu zatiaľ takmer neznámou nočnou oblohou, súčasného riaditeľa Hvezdárne M. R. Štefánika v Hlohovci, Karola Petríka. A tak sa začala cesta k fotografii oblohy. Astrofotografia Roberta Novotného uchvátila. Dokladá to aj fakt, že hneď o rok, teda v roku 2009, inicioval workshop „Hlohovecká astrofotografia“ (HAF), ktorý úspešne pokračuje dodnes práve pod vedením K. Petríka. R. Novotný stojí aj za webovou stránkou www.AstroBook.sk, ktorá od roku 2010 funguje jednak ako galéria amatérskych astrofotografií, a tiež ako platforma pre výmenu astrofotografických informácií.

A nasledoval upgrade techniky. Výmena tubusu za LX 850 ACF, ale hlavne zariadenie SXV-AO-LF „adaptive optics“, ktoré okrem zlepšenia kvality obrazu deformovaného turbulenciou atmosféry (seeingom) koriguje aj nepresnosť chodu montáže. No a ak astrofotograf investuje financie do techniky a úsilia do fotografovania a spracovania dát, narazí na ďalší limit – svetelné znečistenie. V snahe fotografovať v takmer skutočnej tme začal od roku 2017 organizovať pravidelné polročné výpravy na ostrov La Palma na Kanárskych ostrovoch.

Astrofotografovia sú však často problematickí tvorovia, zvlášť pre svoje manželky. Za jasných nocí opúšťajú vyhriate kreslá a potom, čo do auta naskladajú spústu podozrivých kufríkov, vyrážajú častokrát na celú noc do neznáma. Pokiaľ však majú, tak ako Robert, za manželku napríklad galeristku, môžu sa astronomické fotografie stretnúť napríklad s obrazmi či sochami a prepojiť tak nielen vzájomné inšpirácie, ale aj múzy umenia s nadpozemskou fyzikou, napríklad na výstave „Farby vesmíru“.