Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za červen 2025: Hmlovina Rozeta (detailný záber v palete farieb SHO)

ČAM za červen 2025: Hmlovina Rozeta (detailný záber v palete farieb SHO)

Hmlovina Rozeta (detailný záber v palete farieb SHO)
Autor: Tomáš Dobrovodský

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2025 obdržel snímek „Hmlovina Rozeta“,  jehož autorem je astrofotograf Tomáš Dobrovodský Pohledy do nebe jsou téměř vždy úžasným zážitkem. Úžasným o to více, že kromě významu vědeckého nám mohou způsobit často i estetický či emocionální šok. A co teprve když zapojíme svou fantazii. To nás poté může takový snímek nebeského objektu i rozdělit na téměř nesmiřitelné skupiny. Jak jinak si například vysvětlit, že někdo vidí ve vítězné fotografii lebku, jiný pak růži s okvětními lístky, kterou pak mailem na sv. Valentýna rozesílá na všechny strany. Ovšem astronomie je věda milá, a tak pojmenování připomínající onu růži převládá.

Astronomie je však také vědou exaktní, tudíž si mlhovinu pojmenovala i katalogovým číslem, tedy … vlastně v tomto případě čísly. Byla totiž „objevována“ postupně během 19. století pozorovateli různými velkými teleskopy a tak její různé části získaly postupně označení NGC 2237, 2238, 2239 a 2246. Aby toho označování nebylo málo, leží v úplném středu tohoto komplexu emisních mlhovin mladá otevřená hvězdokupa NGC 2244, nebo také Caldwell 50. Tu objevil již v roce 1690 anglický astronom John Flamsteed.Okolní mlhovinu však tehdy nespatřil. Tato hvězdokupa obsahuje několik mladých a extrémně horkých modrých hvězd, výrazně teplejších a hmotnějších než naše Slunce. Ty nejjasnější jsou asi 400 000krát svítivější a 50krát hmotnější. Díky tomu z nich „vane“ velmi silný hvězdný vítr, který vlastně způsobil, že okolní materiál ze středu mlhoviny vyvanul pryč a dal zazářit i slabším hvězdám, stejně jako i mlhovině samotné. Ta září zejména díky vybuzení ultrafialovým světlem těchto hvězd. Ostatně, sama mlhovina je takovou vícenásobnou hvězdnou porodnicí, dokonce větší i než známější mlhovina v Orionu. Je od nás vzdálena přibližně 5200 světelných let a její průměr se odhaduje na 100 světelných roků. Na obloze zabírá 90' × 90', tedy plochu téměř 7krát větší než Měsíc v úplňku. Její označení jako celku nalezneme pod katalogovým jménem Caldwell 49. Hvězdy nacházející se v jejím středu, tvořící zmíněnou hvězdokupu, jsou pak v astronomicky velmi mladém věku okolo 4 miliónů let.

Převážně červená barva této mlhoviny je způsobena zářením oblastí ionizovaného vodíku HII, intenzivně zde září ovšem i atomy síry a kyslíku. Velmi horké oblasti plazmatu produkují také rentgenovské záření. V detailním pohledu, který nám přináší vítězný snímek, můžeme velmi dobře pozorovat jednak tmavé oblasti prachových mračen a hlavně hvězdné inkubátory nebeské porodnice – tmavé globule. Hvězdné globule, známé také jako globule Bokovy, jsou husté, tmavé mraky mezihvězdného prachu a plynu, ve kterých se rodí nové hvězdy. Tyto globule vypadají jako malé, tmavé skvrny vystupující proti jasnějším mlhovinám. Jsou klíčovými místy pro vznik hvězd, protože poskytují husté prostředí, kde se gravitačně smršťují plynně-prachové mraky a formují protohvězdy.

I když na zhlédnutí hvězdokupy nám stačí větší triedr, na mlhovinu se musíme vyzbrojit větším dalekohledem. Nebo fotografickým přístrojem. To také učinil Tomáš Dobrovodský, autor vítězného snímku, který zachytil detailní portrét této komplikované mlhoviny, zaslal jej do soutěže a zvítězil. Zvítězil a potěšil nejen porotu, ale jistě i ostatní milovníky astronomie a snad dokonce i ostatní, třeba jen náhodně zahlédnuvší tento úžasný snímek. Blahopřejeme a přejeme mnoho podobných obrázků nebeských tajemství.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Imel, Slovakia

Datum pořízení: 21.02.2025 22:22

Optika: Lacerta 250/1000, Skywatcher f4 Coma Corrector, F/4 @ 1000mm

Montáž: ZWO AM5

Snímač: ASI294MM Pro, Baader Ha 6,5nm, Astronomik SII a OIII 6nm.

Popis:

Hmlovina sa nachádza v súhvezdí Jednorožec a je veľmi bohatá na monokulárnu oblasť HII. Jeho katalógové čislo je Caldwell 49. Na fotke môžete jasne pozorovať čierne bok globule a zaujímavé tmavšie prachové mračná, ktoré majú rôzne tvary, ako napríklad gepard.
Objekt je od našej slnečnej sústavy vzdialený 5 200 svetelných rokov, čo znamená, že objekt na tejto fotografii vyzerá presne tak, ako vyzeral pred 5 200 rokmi.

Informace o foteni: SII (8h 18′),  Ha (7h 24′), OIII (2h 18′) Celkova integrace: 18 h.. Hneď ako som začiatkom roka začal fotografovať objekt Hmlovina Konská hlava, začal som fotiť aj hmlovinu Rozeta hlavne pri Mesačnom svite. Od januára až do začiatku apríla, keď bolo jasno, som využil príležitosť a fotil som, koľko sa len dalo. Pred rokom a pol som objekt fotil vo väčšom zornom poli a teraz som bol veľmi zvedavý na bližšie detaily, ktoré sú v strede tejto hmloviny veľmi zaujímavé.

Zpracování:

Pixinsgight a Photoshop

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »