Kresby Měsíce (I. díl)

Proč pozorovat a kreslit Měsíc

Měsíc je těleso Zemi nejbližší. Je od nás vzdálen jen o něco málo více, než jednu světelnou vteřinu. Tedy přibližně 385 000 km. Proto lze na jeho povrchu sledovat dalekohledem mnoho podrobností. Měsíc není jen světem dopadových (impaktních) kráterů, různých tvarů a velikostí. Nalezneme zde i měsíční moře (latinsky mare), mořské hřbety (dorsum) a jejich soustavy (dorsa), oceány (oceanus), jezera (lacus), zálivy (sinus), mysy (promontorium), bažiny (palus), brázdy (rima), soustavy brázd (rimae), zlomy (rupes), pohoří (montes), osamocené hory (mons), údolí (vallis), tzv. lunární dómy i řetízky kráterů (catena). To vše máme možnost sledovat v různém úhlu nasvětlení. Měsíc se tak stává nepřebernou pokladnicí úchvatných útvarů.

Datum pozorování: 29. října 2007
Místo pozorování: Praha - Petřín
Čas pozorování: 2.53 - 3.35 UT
Colongitudo: 126,2 °
Název útvaru: Posidonius
Autor kresby: Milan Blažek
Dalekohled: Cassegrain 350/3300 mm
Zvětšení: 132 x
Kvalita obrazu: dobrá
Přesnost zákresu: velmi dobrá až dobrá

Při zakreslování si pozorovatel povšimne i detailů, které by při zběžné prohlídce nezaregistroval a poznává tím "skryté" krásy lunárních zákoutí. Navíc si časem "vytrénuje" svůj zrak a je tak schopen vnímat jemnější a jemnější podrobnosti. Je pravda, že při vykreslování celých velkých kráterů, či rozlehlejších oblastí, není v lidských silách zakreslit vše, co pozorovatel vidí v okuláru dalekohledu. Na řadu přichází únava a poměrně rychle se měnící světelné poměry sledované oblasti je třeba také brát v úvahu. Na rozdíl od "klasické" fotografie si však oko vyčká na chvíle, kdy se atmosféra zklidní. Dříve se tradovalo, že pozorovatel v dalekohledu o průměru objektivu 10 cm spatří stejné podrobnosti, jaké jsou zobrazeny na fotografii pořízené dalekohledem s dvojnásobným průměrem objektivu za výborných pozorovacích podmínek. S nástupem kvalitních digitálních fotoaparátů, CCD čidel a poslední dobou dokonce i snímků pořízených fotoaparátem zabudovaným v lepším mobilním telefonu, se sice situace změnila, avšak kouzlo, romantičnost a zážitek z vlastního vizuálního pozorování tato technika nahradit nemůže.

Pozorovací podmínky a ohodnocení kresby

Při pozorování dalekohledem ze zemského povrchu se bohužel potýkáme s neklidem atmosféry. V odborné literatuře se většinou pro tento jev užívá termínu seeing.

Já pro účely zákresu rozčleňuji stupeň chvění zemské atmosféry do pěti skupin, jako kvalitu obrazu. Je ohodnocena obdobným způsobem, jakým se známkuje ve škole. Stupeň "výborné" znamená vynikající podmínky bez patrného náznaku chvění vzduchu. "Nedostatečné" pak obraz, jenž je vlivem neklidu atmosféry v dalekohledu zcela rozmazaný. Stejnou stupnicí se klasifikuje i hodnocení kvality (přesnosti) pořízeného zákresu.

Účelem kresby je co nejvýstižněji (nejpřesněji) převést prchavý vizuální vjem pozorovatele (obraz v okuláru dalekohledu) do trvalejší podoby. Cílem není, aby kresba vypadala hezky na pohled, nýbrž aby co možná nejvěrněji vystihovala tvary a detaily kresleného (pozorovaného) útvaru. (Pakliže je zároveň hezká i na pohled, je to samozřejmě jen a jen dobře.) Přesnost zákresu může ovšem hodnotit nejlépe sám autor - jde tedy o posudek velmi subjektivní. Snahou je však maximální objektivnost při posouzení. Autor sám nejlépe ví, kde udělal chybu a měl by jí zohlednit při závěrečném ocenění přesnosti zákresu.

Jak kresby vznikají?

Prvotní zákres, který je prováděn tužkou přímo u dalekohledu (tzv. pérovka), vystihuje obrysy sledovaného útvaru. Do obrázku jsou vepsány číslice od 1 do 11. Označují odstupňování pozorovaných odstínů od zářivě bílého (číslo 11) po temně černou (číslo 1). Tato část pozorování se odehrává v "přírodních" podmínkách. Chceme-li pořídit kvalitní kresbu, je žádoucí si vytvořit při pozorování co možná nejlepší komfort, aby mohlo být dosaženo maximální přesnosti zákresu. (Kresba pořízená v nepohodlné poloze nebude stát za nic, i když vznikla při těch nejlepších povětrnostních a astronomických podmínkách!)

Neocenitelným pomocníkem je slabě svítící čelovka, nebo slabá žárovka a příruční pultík o vhodné výšce. (Měsíc většinou svítí dostatečně jasně, takže není nutné pozorovat a kreslit v naprosté tmě.) Jen je třeba dbát na to, aby světelný zdroj neoslňoval, nebo nevhodně nesvítil na optiku dalekohledu či do okuláru.

Zakresluje-li se oblast v blízkosti rozhraní světla a stínu (terminátoru), je nutné "pérovku" dokončit v co nejkratším čase, aby nedošlo ke změně nasvětlení kreslené oblasti., neboť terminátor (v centrální oblasti Měsíce) postupuje rychlostí až 8 km/h. Kreslíme-li oblast od terminátoru vzdálenější, můžeme kreslit tak dlouho, než začneme být unaveni. (Nutno však podotknout, že právě hra stínů v blízkosti rozhraní dne a noci na Měsíci, skýtá nejvíce zajímavostí.)

Hotová "pérovka" se poté již bez čísel překreslí na další papír (dobrou pomůckou je prosvětlovací panel) a je fixem vystínována. Odstíny šedi určuje hustota teček (viz stupnice). Tato činnost již probíhá v klidu a v teple (což pozorovatel ocení zejména v chladném ročním období, kdy "mrzne" při předchozím pozorování u dalekohledu). Stínování pak může trvat tak dlouho, dokud s ním autor není hotov a plně spokojen.

Popis prvního obrázku:
Datum pozorování: 27. listopadu 2007
Místo pozorování: Praha - Ďáblice
Čas pozorování: 4.16 - 4.55 UT
Colongitudo: 119,8 °
Název útvaru: Cleomedes
Autor kresby: Milan Blažek
Dalekohled: refraktor 190/3000 mm
Zvětšení: 120 x
Kvalita obrazu: dobrá
Přesnost zákresu: velmi dobrá

Autor je zaměstnancem Hvězdárny a Planetária hl. města Prahy

Článek byl převzat z časopisu Jihočas, který vydává Jihočeská pobočka ČAS. Číslo 2/2008 si můžete stáhnout zde (pdf).