Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Mayové a konec světa: Věcně - Stručně - Jasně

Mayové a konec světa: Věcně - Stručně - Jasně

Konec světa podle Mayů?
Konec světa podle Mayů?
Dopustím se jen drobného komentáře k článku Jana Gazdíka v MF Dnes z 19.1. "Konec světa řeší i Akademie věd". Záběr tiskové konference byl široký, ale jde-li o "konec světa" jmenovitě ke dni 21. 12. 2012 (on je konec světa dost často, takže je v tom už trochu zmatek), pak se jedná o údajnou předpověď konce světa podle Mayů. Nevyhnutelně následuje téma "vztah mayského a našeho kalendáře", neboť zde je pes zakopán...

Bratři Bohumil a Vladimír Böhmovi
Bratři Bohumil a Vladimír Böhmovi
Konference se nezúčastnil ani jeden z bratrů Böhmů z Kolína (toho českého), kteří tématice vztahu mayského a našeho kalendáře (v hantýrce nazývaném "korelace") věnovali podstatnou část svého života. Ti by mohli toho psa nejlépe identifikovat. Diky Böhmům jsme se "korelací" zabývali také v Astronomickém ústavu a jejich výsledky (poprvé publikované v r. 1991) jsme nezávislým výpočetním postupem podpořili. Odborný článek je v Astronomische Nachrichten č. 4, 2008, str. 426-436.

Mayský kalendář, založený na pozorováních nebeských těles, "běžel" velmi přesně a náš křesťanský taky. Ale jejich vztah, ona "korelace", čili převodní koeficient od jednoho ke druhému, je zatížen neuvěřitelně velkou chybou. (Mezi naším a jinými kalendářními systémy takové problémy vesměs nejsou.) Nejčastěji používanou "korelací" je korelace GMT (první písmena příjmení tří autorů příslušných prací dnes již více než 60 let starých). K datu podle mayského kalendáře je třeba přičíst 584283 dnů, abychom dostali datum v našem (juliánském) kalendáři. Korelace GMT je založena na historických datech. Dnes je překonána, ale odborníci se nemohou dohodnout, čím ji nahradit a tak se konzervativně GMT drží. V současnosti známe asi 50 různých "korelací" lišících se i o stovky let. To znamená, že dějiny Mayů jsou vůči dějinám zbytku světa zatíženy chybou až stovky let "dopředu" nebo "dozadu".

Bratři Bohmové založili svou korelaci na rozboru astronomických jevů (zatmění Slunce, pozic planet vůči Zemi, aj.) popsaných v jedné vzácné památce, která po Mayích zbyla a odolala nějakým zázrakem řádění Španělů. Podle místa nálezu se té knize (leporelu) říká Drážďanský kodex. Podle Böhmů je správný převodní koeficient 622261 dnů. Dějiny Mayů se tímto posouvají směrem k současnosti skoro o 104 roky (vůči GMT). To je to, co jsme v Astronomickém ústavu AV ČR prověřovali a ověřili.

No a co má být? Jak to souvisí s koncem světa letos v prosinci? Máme řešení. Konec světa nebude 21. 12. 2012 (podle chybné GMT), ale 14. 12. 2116 (podle nejpravděpodobnější korelace, tj. korelace bratří Böhmů).

Ještě Vás tento konec světa zajímá? Když bude až v roce 2116?! Nechtělo by to něco bližšího, čeho se máme šanci dožít a pak v patřičně příšerné katastrofě zhynout?

Mayové chápali čas cyklicky, podle nás je to veličina běžící "jedním směrem". Jejich kalendář měl několik cyklů jako my máme dny, týdny, měsíce, roky a staletí. Jeden z jejich cyklů trvá 52 let, jiný, dlouhý cyklus 5125 let a končí právě 21. 12. 2012 (ovšem s použitím GMT). Když jeden cyklus skončí, začne nový jako po Silvestru začne Novým rokem náš nový rok. Nezačne ale židům, muslimům, ani pravoslavné církvi. Maya by postavil oslavnou stélu (kámen s nápisy), popřípadě přidal vrstvu k existující pyramidě a byl by šťasten, že svět běží dál. Náš spoluobčan pan XY je šťasten, když se zbaví silvestrovské opice. A za rok znova.

Já osobně, pokud se dožiji, otevřu 21. 12. 2012 dobrou whisky a dám si dvojitou. Co kdyby...

Prof. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc.
vědecký pracovník
Astronomický ústav AV ČR v.v.i., Observatoř Ondřejov
www.asu.cas.cz/~jklokocn

Související:
[1] Proběhla tisková konference o konci světa (Petr Horálek)
[2] Mayský kalendář a konec světa 2012 (Jan Vondrák)
[3] 2012: Konec světa NEBUDE




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »