Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Je na Marsu ropa? Byl zde život?

Je na Marsu ropa? Byl zde život?

Vědci se již většinově shodují v názoru, že v dávné minulosti planety se na severní polokouli nacházel obří oceán (modře).
Autor: Jan Kostelecký

Po opakovaných aplikacích gravitačních aspektů (deskriptorů, derivátů) gravitačního pole na nejrůznější struktury na Zemi i na Měsíci přichází tým českých vědců poprvé na světě s jejich použitím pro Mars. Až neuvěřitelnou aplikací je test možného výskytu uhlovodíků (populárně chápaných především jako „ropa“) zejména v nížinách hypotetického severního paleo-oceánu Marsu. Článek publikovaný v časopise IJA má světové prvenství ve způsobu, jakým se vyslovuje k tolik diskutovanému tématu o možném životu na Marsu.

Tisková zpráva Astronomického ústavu AV z 9. října 2023

Anomálie gravitačního pole jsou vyvolány nejrůznějšími strukturami na povrchu těles a pod ním s větší nebo menší hustotou, než má okolí. Tyto anomálie hledáme, protože mohou indikovat naleziště minerálů, podzemní vodu, paleo-jezera, uhlovodíky a další. Tradiční postup pomocí gravimetrů a tíhových anomálií nestačí k jejich kompletnímu popisu. Proto používáme celou sérii gravitačních aspektů odvozených z globálních modelů gravitačního pole tělesa na základě rozmanitých povrchových i družicových měření (viz např. Čs. čas. fyz. 70 (2020), str. 401-406). Znalost o gravitačním poli Země, Měsíce a Marsu je již pro takové analýzy dostatečná.

Jedním z gravitačních aspektů jsou „gravity strike angles“ zjednodušeně překládané do češtiny jako „úhly napětí“, obecně chaoticky neuspořádané. V místech s velkou porozitou čili nižší hustotou (včetně nalezišť ropy a plynů) a s působením určitých tlaků bývají úhly napětí jednostranně orientované (učesané), buď lineárně nebo kolem dokola útvaru, např. impaktního kráteru (vytvářejí „svatozář“). To je „markant“, který nás v detektivním pátrání vede.

Mars je poměrně malá planeta, a proto na počátku své existence vychladl dřív než Země. Jeho severní část byla pokryta poměrně hlubokým mořem, ve kterém se velice pravděpodobně vyskytovaly teplé podmořské prameny příznivé pro život. Představovaly zdroj energie zejména pro chemotrofní baktérie, jaké nalézáme v pozemských horkých pramenech nebo hluboko pod dnem oceánu. Vždy jsme geocentricky předpokládali, že Země je díky evoluci života jedinečná, ale pravděpodobně tento pohled můžeme obrátit a říct, že život je vlastnost hmoty a vzniká, kdykoliv má k tomu určité podmínky.

Důkazy nejstaršího života, ať už na Marsu nebo na Zemi, jsou málokdy jednoznačné. Různá kruhová, eliptická či koncentrická tělesa, která vypadají jako mikroorganismy, vznikají i mnoha anorganickými reakcemi, nicméně z Marsu je na základě detailních fotografií pořízených marťanskými vozítky popsáno hned několik typů organických struktur. Jiným možným dokladem jsou jemně vrstevnaté marťanské struktury blízké pozemským stromatolitům, tedy organismům, které poprvé ve větší míře vytvářely atmosféru s příměsí několika procent kyslíku.

Astrobiologové jsou celkem jednotní v názoru, že na Marsu se rozvíjel život, ale jak Mars rychle chladl, molekuly vody snáz opouštěly těleso s nižší gravitací. Oceán postupně mizel. Ale ještě před tím byly sedimenty s pozůstatky mrtvých těl mikroorganismů pohřbívány do větších hloubek a proměňovány tlakem i teplotou nitra planety či jejích sopek. Tak nějak podobně, dlouhodobou destilací planktonu za přítomnosti rozkládajících mikroorganismů a minerálních katalyzátorů vznikala na Zemi ropa. Nezůstávala na místě, ale podle tlakových a teplotních poměrů a v závislosti na porozitě hornin se ukládala až desítky kilometrů daleko od míst svého původu. Na ropu se můžeme dívat jako na chemofosílii. Nemá tvar bývalého živého těla, ale jeho látkové a zejména izotopové složení. Podobně i na Marsu bude jednodušší nalézt horniny, obvykle jinak celkem běžné pískovce, které budou obsahovat chemické stopy života než samotné zkameněliny.

Jak to může být na Marsu?

Část paleo-oceánu západně od sopky Elysium. Červeně označeny jsou plochy s nejvyšší mírou učesanosti strike angles (úhlů napětí). V této ukázce se dobře překrývají s lahary (porézním sopečným materiálem, elipsa) na západ od sopky. Topografie z družicového výškoměru MGS MOLA je ve formě 3D. Obrázek také ilustruje jinou (vyšší) míru učesanosti strike angles v nížině na severu a na vysočině na jihu. Autor: Jan Kostelecký
Část paleo-oceánu západně od sopky Elysium. Červeně označeny jsou plochy s nejvyšší mírou učesanosti strike angles (úhlů napětí). V této ukázce se dobře překrývají s lahary (porézním sopečným materiálem, elipsa) na západ od sopky. Topografie z družicového výškoměru MGS MOLA je ve formě 3D. Obrázek také ilustruje jinou (vyšší) míru učesanosti strike angles v nížině na severu a na vysočině na jihu.
Autor: Jan Kostelecký
Podobným způsobem jsme uvažovali i o Marsu, kde jsme se podle pozemských analogií snažili nalézt taková místa, kde je výskyt „ropy“ pravděpodobnější než jinde. Ovšem na Marsu je slovo ropa nutné nahradit slovem chemofosílie a maximálně počítat s indikativní příměsí uhlovodíků v porézních sedimentech ropných pastí.

Výsledky z rozboru drah umělých družic Marsu, především Mars Global Surveyor (MGS), poskytly detailní a věrohodné globální modely gravitačního pole Marsu spolu s podrobnou topografickou mapou celého Marsu z laserového výškoměru MOLA (Mars Orbiting Laser Altimeter, na téže družici). To jsou vstupní data pro naše analýzy.

Učesané strike angles (úhly napětí) se na Zemi, jak již víme, vyskytují mimo jiné v místech výskytu nalezišť podzemní vody, ropy a plynů. Podle analogie se Zemí jsme vytipovali (konkrétně v paleo-oceánu) rozsáhlá místa s nejvyšší mírou učesanosti jako místa se zvýšenou pravděpodobností nálezů uhlovodíků (červené plochy na obr. 2, jehož horní polovina ukazuje část paleo-oceánu). To je hlavní výsledek studie. Zájemce o kompletní sadu našich obrázků s vytipovanými oblastmi (označenými ovály) může čerpat z článku v IJA [2].

Máme silnou indicii, získanou velmi neotřelým způsobem, pro minulý život na Marsu. Život na Marsu tím ale dokázán není. Je třeba udělat vrt a radovat se, až když bude voda (potřebná pro trvalé lidské mise na Marsu) nebo ropa (zdroj energie) nalezena.

Článek publikovaný v časopise IJA má světové prvenství ve způsobu, jakým se vyslovuje k tolik diskutovanému tématu o možném životu na Marsu.

Více o našich pracích na: www.asu.cas.cz/~jklokocn

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] J. Klokočník, G. Kletetschka, J. Kostelecký, A. Bezděk, 2023. Gravity aspects for Mars, Icarus 406 (2023) 115729; Elsevier
[2] J. Klokočník, J. Kostelecký, A. Bezděk, V. Cílek, 2023. Hydrocarbons on Mars, Intrntl. J. Astrobiology (Cambridge Univ.Press); pp. 1 – 33



O autorovi

Štítky: Mars


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »