Nebeský ohňostroj oslavil i 60 let Hvězdárny v Úpici

Do zemské atmosféry vletěl (dle předběžného odhadu) několik stovek kilogramů velký "šutr" a zasvítil. Snad na oslavu blížících se Vánoc, snad na oslavu šedesátileté mladice Hvězdárny v Úpici. A třeba taky pouze letěl na kolizní dráze s naší Zemí ...

Toho večera, tedy pro nás středoevropany okolo půlnoci a astronomicky poněkud přesněji 28. listopadu 2019 v 00:35:59 UT, proletěl téměř nad hlavou Zdenka Bardona, bývalého účastníka tzv. letních astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici, jasný meteor, tzv. bolid. Tyto pozorovací akce se tenkrát, ještě pod vedením ředitele hvězdárny pana Mlejnka, zaměřovaly zejména právě na pozorování meteorů. Zejména vizuálně, případně i fotograficky.

Údaje o pozorovaných meteorech hlásili pozorovatelé zapisovateli, který seděl u tzv. krmítka, dřevěné krabice s barevnými žárovičkami, které se rozsvěcovaly vždy, kdy ten který pozorovatel zmáčkl vzdálené tlačítko po průletu meteoru. Obyčejně byl stisk tlačítka doprovázen zvoláním "stop", případně více dramatickým "STÓÓP". To při průletu opravdu jasného bolidu. Třeba jako Venuše. Při telefonátu, který od Zdenka následoval krátce po pozorování bolidu v Chile však tento zkušený pozorovatel poznamenal: "... neumím si představit co bych nahlásil do "krmítka". Nejspíše - to ale byla pecka! Já říkám - životní pecka!".

Foto-ambasador ESO Zdenek Bardon se zrovna nacházel pod jasnou oblohou na observatoři ESO na La Silla v Chile na jejím nejvyšším bodě. To je stanoviště u dalekohledu ESO 3,6 metru se spektrografem HARPS. Fotografoval "náladovku" s mladým Měsícem ve společnosti planet Jupiter a Venuše nad pomalu zapadajícími a ještě Sluncem prozářeným obzorem pouště Atacama. Snímky již byly hotovy a nastal čas na přípravu na další objekt, protože se blížil konec soumraku. Když v tom "... se za mnou objevilo ostré a intenzivní světlo. Prudce jsem se obrátil a na obloze zářil extrémně jasný bolid. Opakuji extrémně! Bylo to jako by někdo rozsvítil silný halogen. Mnohem jasnější než Měsíc v úplňku. Vypadalo to jako by se blížila apokalypsa. Letěl pomalu a neskutečně zářil nejprve bílou, pak bledě modrou až přešel do žluté a nakonec červené barvy. Na konci dráhy explodoval. Nedoprovázel jej žádný zvuk, ale na místě samém bylo silně větrno. Několik jasných a rozžhavených artefaktů pokračovalo (asi) při pádu do pouště Atacama. Srdce mi tlouklo jako o závod. Plný emocí jsem se šel podívat na celooblohovou kameru u Dánského 1,54 m dalekohledu a byl tam! Škoda, že jsem si jej nevyfotografoval. Ovšem když uvážím extrémní jasnost, tak by výsledný snímek byl jen bílé a nejspíše přepálené políčko. Na takovou věc se prostě nedá připravit. Takže jediný český snímek bolidu pochází z celooblohové kamery DK154. Již 20 minut po události zamířil první e-mail do Čech na Astronomický ústav v Ondřejově. Extrémní zájem profesionálů na sebe nedal dlouho čekat. Na druhý se spustilo mailové „peklo”. Mnoho lidí chtělo vědět co všechno se událo. Jeden významný profesionální astronom mi napsal: Zdenku, máš neuvěřitelné štěstí. Většina astronomů tak významný jev v životě nikdy nespatří.” Fotografii bolidu Zdenek sice nepořídil, ale již za dva dny po události se snímky mladého Měsíce, bolidu, včetně svědectví, objevily na stránkách americké NASA (http://cams.seti.org/).

Takto svůj zážitek s pozorováním extrémně jasného bolidu popsal sám pozorovatel. Inu, byl na pravém místě v pravý čas.

Paradoxní je, že velmi pravděpodobně žádný jiný astronom na takové velké observatoři tento jev neviděl a tak se Zdenek Bardon stal jediným očitým svědkem fantastického nebeského divadla. To ovšem není tím, že by snad astronomové za jasné noci nepracovali. Naopak, při přípravě teleskopů k pozorování a pořizování korekčních snímků hledí do monitorů řídících systémů a tak jim podobné krásné přírodní divadlo snadno unikne.
Meteor zachytila celooblohová fotografická kamera Dánského 1,54metrového dalekohledu (http://allsky-dk154.asu.cas.cz/). Tento dalekohled pochází z roku 1979 a byl vyroben známou firmou Grubb-Parsons. V roce 2012 jej modernizovala česká firma Projectsoft a provozuje jej a samozřejmně na dálku s ním pozoruje Oddělení meziplanetární hmoty observatoře v Ondřejově pod vedením dr. Pravce, stejně jako dánští astronomové z univerzity NBI v Kodani. Jediný člověk, který se v kopuli jednou denně objeví je "dusíkář". Ten pravidelně obchází celou observatoř a do všech chladících systémů pozorovacích kamer doplňuje tekutý dusík.

Podle odhadu Zdenka Bardon dosáhl bolid jasnosti mínus 15 až 20 magnitud. Ovšem jak odhadovat, když není s čím srovnávat. Byl prostě jasnější než Měsíc v úplňku a slabší než Slunce na obloze.

Astronomové nyní zkoumají postupně snímek po snímku, záznam po záznamu, dávají do kupy přesný popis a obraz celé události nad La Silla a podle prvních odhadů spekulují, že nějaký zbytek mohl dopadnout i na povrch Země. Nyní se pokoušejí analyzovat získaná data, zda se jim podaří přesněji lokalizovat dopadovou oblast. Ovšem, pokud dopadl do kamenné a štěrkovité pouště Atacama bude jeho hledání mnohem těžší než hledání pověstné jehly v kupce sena.

Výzkum meteorů, meteoritů i meteoroidů se stává velmi důležitým oborem astronomie. Při více-staničním pozorování se nám dokonce naskýtá možnost jednak odhadnout dopadovou oblast na Zemi, jednak, což je snad ještě úžasnější, zrekonstruovat dráhu tohoto objektu ve Sluneční soustavě. Spektrální rozbory, přítomnost prachové stopy na snímku a chemické zkoumání případného nalezeného meteoritu po dopadu poskytuje informace o chemickém složení nejen jejich mateřských těles, tedy převážně komet, ale skrze ně i složení původní matérie, ze které vznikl náš vesmíry domov. A ostatně i my.

Vraťme se však ještě krátce k samotnému titulku. Na podzim roku 2019 oslavila Úpická hvězdárna 60 let od svého otevření v roce 1959. I když hlavním odborným programem observatoře bylo a je pozorování Slunce, meteory byly v oblasti zájmu též. Navíc, v posledních šesti letech se meteorické pozorovací programy rozšířily jak o radiové metody, tak o další sledování fotografické.

Je tedy téměř symbolické, když matka příroda poslala svůj zářivý pozdrav spolupracovníku naší hvězdárny až na druhou stranu Zeměkoule a pozdravila tak i úpickou hvězdárnu.