Nové výzkumy a objevy v astronomii, v astrofyzice, kvantové fyzice, ve fyzice pevných látek a řadě dalších oborů jsou mnohdy počátkem závratných změn v technice, v technologiích a tedy i v životě člověka. Výzkum a vývoj spějí kupředu tak závratnou rychlostí, že se mnohdy nestačíme divit, co zase vědci objevili a technici vymysleli. Chcete-li si udržet alespoň základní přehled, máme pro vás tip.
Dobrodružství poznání a objevů láká i dnes řadu lidí. Jak se však v záplavě více či méně spolehlivých článků a informací z různých zdrojů vyznat? Zkuste vsadit na zkušený tým odborníků, ale i studentů, kteří pro Vás vybrali více jak 50 témat, o kterých stojí vědět něco více. Soubor článků je doplněn informacemi nejen o jednotkách a fyzikálních veličinách, ale i o nositelích Nobelových cen za fyziku v roce 2004 a řadou dalších zajímavostí. Kde je možné tento výběr najít? V nové knize, kterou připravil tým pod vedením Petra Kulhánka ze sdružení Aldebaran Group for Astrophysics (AGA) Astronomie a fyzika na přelomu tisíciletí II.
Kniha na 208 plnobarevných stranách s řadou obrázků, grafů a kreseb provází čtenáře nejnovějšími objevy v astronomii a fyzice. Kniha je členěna do pěti samostatných tématických kapitol: Blízký vesmír, Vzdálený vesmír, Plazma, Nové technologie a Stavba hmoty. Kniha se kromě informací ze základního výzkumu v kapitole Nové technologie věnuje i praktickému využití objevů. Dozvíme se nejen o páté formě uhlíku - nanopěně, ale i o zkouškách nového nadzvukového náporového motoru (scramjet), novém paměťovém médiu, nejmenších atomových hodinách, ale i o novém využití nukleární magnetické rezonance.
Autoři knihy si kladli za cíl svými texty a obrazovým materiálem přiblížit tyto zajímavé objevy a technologie všem zájemcům. Kniha je proto dělena do přehledných kapitol a článků, psána srozumitelným jazykem a čtivě. Pokud přece jenom nebudete rozumět úplně všemu, nevadí, to své si v knize najde každý. Knihu recenzoval známý popularizátor astronomie a vědy vůbec, čestný předseda České astronomické společnosti Dr. Jiří Grygar.
Kniha vychází v Mezinárodním roce fyziky, kterým si připomínáme mimo jiné i 100 let od publikování speciální teorie relativity a vysvětlení fotoelektrického jevu. Tyto práce Alberta Einsteina odstartovaly revoluci ve fyzice.
Novou knihu Astronomie a fyzika na přelomu tisíciletí a řadu dalších titulů z astronomie, fyziky, matematiky aj. si můžete objednat zde!
Narodil se v roce 1969 a již od mladých let se věnoval přírodě a technice. Na počátku studia střední školy se začal věnovat astronomii. Nejprve působil v Klubu astronomů v Havířově pod vedení Ing. Miloně Bury a dalších. Jeho zájem o astronomii i kosmonautiku se rychle prohluboval. Již od mladých let se věnuje popularizaci nejen astronomie a kosmonautiky. V roce 1991 začal pracovat na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako odborný pracovník se zaměřením na pozorování projevů sluneční aktivity, ale i další oblasti observační astronomie a popularizaci. V roce 1995 se na této instituci ujal práce ředitele. Ve vedení této hvězdárny působí do dnešních dnů. Věnuje se také řízení projektů a projektových úkolů nejen v oblasti astronomie. Zakládal Valašskou astronomickou společnost, několik funkčních období působil jako její předseda. Spolupracuje s Českou astronomickou společností a dalšími organizacemi. Připravuje a organizuje řadu aktivit, akcí a projektů a také přednáší. Kromě astronomie se věnuje také dalším oblastem přírodních věd, zejména geologii, chemii, spektroskopii, ale také novým technologiím a energetice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.