"Snímek týdne" českého amatérského astronoma na titulní stránce webu ESO
Vybraný snímek Zdeňka Bardona s Mléčnou dráhou nad observatoří s Dánským teleskopemSkvělý úlovek se podařil členu Východočeské pobočky České astronomické společnosti Zdeňku Bardonovi. Jeho snímek "Milky Way above Danish 1,54m telescope" nad kopulemi dalekohledů astronomického komplexu Evropské jižní observatoře (ESO) na La Silla v Chile zaujal vedení ESO natolik, že jej vybrali do své tiskové zprávy "Planet Population is Plentiful" na svých webových stránkách. Připomeňme si, že právě tento rok organizace ESO slaví 50. let od svého založení a observatoř na La Silla v Chile byla první, která byla touto mezinárodní organizací vybudována.
Komplex observatoří na La Silla v Chile. Autor: Zdeněk BardonVstupní cedule La Silla v Chile. Autor: Zdeněk BardonSnímek "Milky Way above Danish 1,54m telescope" vznikl v podstatě náhodou. Jeho autor jej pořídil při chvíli volna na své pracovní cestě za technickou obhlídkou Dánského 1,54m dalekohledu, jehož rekonstrukci jeho mateřská firma Projectsoft HK a.s. realizuje. Zdenek Bardon se vybral do temných míst za kopule, aby si v praxi ověřil, že jsou na světě opravdu místa, kde je možno spatřit svůj vlastní stín vržený světlem Mléčné dráhy. S sebou si vzal malý fotografický přístroj Nikon D-700 s objektivem Nikkor 14-24/2,8 a přenosnou montáž Astrostack. Výsledný snímek je pak kompozicí tří třistasekundových expozic.
Kopule s Dánským dalekohledem. Autor: Zdeněk BardonA jak je to s tím stínem? Svit Mléčné dráhy sice nestačil na to, aby byly vidět stupnice na objektivu, stín ovšem opravdu vrhala. Je velká škoda a to nejen pro astronomy, že tak dokonale temnou oblohu s mračny malých hvězdiček a úžasným svitem Mléčné dráhy, lze vidět snad jen v Chile a ne v Čechách.
Na snímku je v popředí kopule Dánského 1,54m dalekohledu a vlevo, téměř na obzoru, pak následují kopule dalekohledu NTT a 3,6m dalekohledu se spektrografem HARPS.
Dánský dalekohled na La Silla v Chile. Autor: Zdeněk BardonDánský dalekohled na jaře 2012 dostane "nové srdce" v podobě nového řídícího systému. Práce na rekonstrukci již běží několik měsíců a v březnu 2012 započne instalace systému na La Silla. Na červen se těší především astronomové, protože když vše půjde podle plánu, tak dalekohled započne zkušební provoz s novým systémem. Rekonstrukce se netýká pouze kompletního řízení dalekohledu, ale také CCD kamer, autoguideru, kopule, meteorologické stanice a dalších nezbytných součástí observatoře. Dalekohled ve svém "druhém životě" bude sloužit nejen dánským, ale především českým astronomům. Bude to převážně Oddělení meziplanetární hmoty skupina Asteroidy pod vedením RNDr.Petra Pravce. Zajímavostí pak jistě je to, že dalekohled se bude ovládat dálkově přímo z observatoře v Ondřejově.
Snímek spolu s tiskovou zprávou můžete nyní nalézt na webových stránkách www.eso.org, kde se bude nacházet jeden týden a poté bude přesunut do archivní galerie ESO. I s popisem jej však můžete nalézt na webových stránkách autora www.bardon.cz.
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
