Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  V sobotu 22. března 2014 se odehraje na úpické hvězdárně pestrý den otevřených dveří

V sobotu 22. března 2014 se odehraje na úpické hvězdárně pestrý den otevřených dveří

Plakát ke Dni otevřených dvěří 22. března 2014 v Úpici. Autor: Archiv Hv. v Úpici.
Plakát ke Dni otevřených dvěří 22. března 2014 v Úpici.
Autor: Archiv Hv. v Úpici.
V sobotu 22. března 2014 od 16:30 otevře úpická hvězdárna dokořán své dveře široké veřejnosti. Bohatý program k sobotnímu podvečeru chystají pracovníci hvězdárny při příležitosti nadcházejícího Světového dne meteorologie. V rámci programu se tak návštěvníci budou moci podívat na vybavení hvězdárenské meteostanice, zatřást zemí nedaleko seismické stanice, prohlédnout si sluneční observatoř a samozřejmě všechny další prostory hvězdárny. V průběhu večera pak bude odhalena nová fotografická výstava s krásami Islandu, přednesena přednáška o Sluneční soustavě a v případě jasného počasí je naplánováno i pozorování objektů noční oblohy, zejména planet Jupiter a Mars, a to až do 22. hodiny.

Tisková zpráva Hvězdárny v Úpici.

Pestrý program sobotního odpoledne na úpické hvězdárně započne v 16:30 možností prohlídky vědecko-technických prostor. Ukázka vybavení pro širokou veřejnost bude zahrnovat meteorologickou stanici, seismickou stanici a ukázku měření otřesů či sluneční observatoř. Návštěvníci budou rovněž moci zažít pozorování meteorů za bílého dne – díky radiovému záznamu meteorů na úpické obloze.

V 17 hodin bude zahájen Světový den meteorologie na úpické hvězdárně proslovem ředitele hvězdárny, Ing. Marcela Bělíka. Ve svém krátkém proslovu návštěvníky seznámí nejen s tradicí světových meteorologických dnů (které oficiálně připadají ona 23. března), ale rovněž mírně nastíní nejzajímavější milníky tohoto roku ve spojitosti s úpickou hvězdárnou. Dozvíte se například, jak mimořádně vzácným historickým vybavením hvězdárna disponuje, či jaké nové zajímavosti hvězdárna chystá do budoucna.

Island je krajina kontrastů živlů. Autor: Irena Bucharová.
Island je krajina kontrastů živlů.
Autor: Irena Bucharová.
Krátce poté, v 17:10, bude slavnostně odhalena fotografická výstava pražské geoložky a cestovatelky RNDr. Ireny Bucharové s názvem Island: Kontrasty živlů. Irena Bucharová (1958) vystudovala nejprve obor geologie na Přírodovědecké fakultě UK a poté pracovala v oblasti ložiskové a inženýrské geologie. Později studovala na FF UK a změnila také svoji profesi – vyučuje angličtinu. V letech 2009 – 2010 spolupracovala s Národním muzeem v Praze v souvislosti s výstavou Příběh planety Země. Fotografováním se zabývá od svých studentských let. Absolvovala Akademii současné fotografie Studia PvM a Školu kreativní fotografie, systematicky se fotografii věnuje od roku 2005, kdy začala své fotografie prezentovat na skupinových i autorských výstavách. Hlavními tématy její tvorby jsou krajina, reportáž a portrét.

Jak název výstavy napovídá, bude zaměřena na pestrost islandských krás. Ostatně autorka sama ke své výstavě řekla: „Island je zemí mnoha protikladů - led a oheň, voda a sopky. Leží na neklidném rozhraní dvou kontinentů. Tato mimořádná geologická pozice je prvotní příčinou jedinečných přírodních scenérií, které Island nabízí. Výstava představuje snímky vzniklé během tří cest na Island v letech 2009, 2010 a 2012 do oblastí Thingvellir, Krafla, Landmannalaugar, Skaftafell, Jokulsarlon a Lakagikar.“ Návštěvníci se tedy mohou těšit na opravdu dech beroucí obrazy.

Po úvodním slově autorky výstavy, která bude veřejnosti přístupna následující 3 měsíce, se v 17:20 slova ujme Mgr. Petr Brož z Geofyzikálního ústavu AV ČR. Pro návštěvníky má připravenou poutavou přednášku s názvem „Mimozemské sopky aneb Krátká exkurze po Sluneční soustavě“. Dozvíme se například, proč na Marsu, planetě dvakrát menší než Země, najdeme největší sopku ve Sluneční soustavě. A také navštívíme další tělesa, u nichž bychom třeba sopečné běsnění ani nečekali. Ostatně sám přednášející ke svému chystanému povídání dodal: „Sopky patří mezi jeden z nejvíce fascinujících projevů Země těšící se širokému zájmu jak laické, tak i odborné veřejnosti. S rozvojem vesmírných letů jsme získali možnost podívat se na povrch jiných těles Sluneční soustavy a spatřit, že sopečná činnost hrála významnou roli ve formování jak planet, měsíců tak i některých velkých asteroidů. V rámci přednášky se vydáme po stopách sopečné činnosti na jednotlivých tělesech, krátce se zastavíme na povrchu Merkuru, Venuše a pozemského Měsíce. Více se zaměříme na povrch Marsu, kde se nachází jak Olympus Mons, největší známá sopka Sluneční soustavy, tak i celá škála dalších sopečných oblastí různorodých tvarů. Neopomeneme ani návštěvu Jupiterova měsíce Io. Místa, kde podobně jako na Zemi pozorujeme aktivní projev sopečné činnosti. Stranou nezůstanou ani ledové měsíce ve vnější části Sluneční soustavy, na jejichž povrchu se můžeme setkat s procesem, tzv. kryovulkanismem, během kterého je do okolního prostoru vyvrhován chladný materiál namísto roztavené horniny.

Pakliže popřeje počasí, mohou lidé zůstat na hvězdárně až do 22. hodiny. Za jasného nebe bude totiž probíhat pozorování vesmírných objektů hvězdárenskými dalekohledy v hlavní kopuli. Ke spatření bude například majestátná planeta Jupiter se svými měsíci, o nichž bude řeč i na avizované přednášce. Díky tomu, že Měsíc vyjde až pozdě v noci, se dalekohled natočí i na objekty vzdáleného nebe – například do mlhoviny v Orionu, úchvatné hvězdokupy v Býku či ke dvojhvězdám jarní oblohy. Ke konci pozorování bude již k vidění i rudá planeta Mars.

Program:

  • 16:30 - otevření hvězdárny, prohlídka meteorologických přístrojů
  • 17:00 - Zahájení Světového dne meteorologie
  • 17:10 - Zahájení výstavy „Island: Kontrasty živlů“ Ireny Bucharové
  • 17:20 - Přednáška „Mimozemské sopky aneb Krátká exkurze po Sluneční soustavě“ Petra Brože z GFÚ Praha
  • po přednášce – za jasného počasí pozorování oblohy (v případě nepřízně počasí dodatečná prohlídka hvězdárny)

Akci spolupořádá Východočeská pobočka České astronomické společnosti a Sdružení pro podporu astronomických pozorování za finanční podpory města Úpice.

Marcel Bělík
ředitel Hvězdárny v Úpici
Telefon: 603 545 589
Mail: belik@obsupice.cz




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »