Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Jan Filip.Myslíte, že hvězdy léčí? 12. června 2013 jsme se mohli přesvědčit, že pokud hvězdy neléčí, tak alespoň přinášejí radost i do míst, kde důvodů k ní je pramálo. Již patnáctým rokem se v areálu Fakultní nemocnice Motol v Praze koná pro zde hospitalizované děti akce s romantickým názvem „Indiánské prázdniny“. Ve spolupráci s Klubem interaktivního domu Pardubice zavítaly na malé motolské tábořiště pardubická a úpická hvězdárna s Astronomickou společností Pardubice. Nemocné děti tak záhy měly krásy vesmíru doslova za oknem.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Jan Filip.Ovšem nejen název je romantický. Romantická jsou i odpoledne, která skupina nadšených lidí z pardubického Klubu interaktivního domu od 4. do 26. června připravuje. Každé je věnováno nějaké zajímavé aktivitě – zvířatům a zvířátkům, rostlinám i policii, zpívání a malování či hrátkám živlů. Odpoledne, které proběhlo 12. června, bylo věnováno nejen přípravě a popíjení různých čajů, tvorbě hliněné keramiky a indiánskému tanci, ale i astronomickým pozorováním a soutěžím.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Jan Filip.Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Jan Filip.Čtyři astronomové ze dvou hvězdáren, Hvězdárny v Úpici a Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích, za vydatné podpory České astronomické společnosti, zde provozovali astronomický koutek. K dalekohledům zaměřeným na tvář naší nejbližší hvězdy Slunce či na planetu Venuši přicházeli malí i větší pacienti, některé doprovázeli i jejich rodiče, kteří sdílejí zde v nemocnici jejich dlouhý čas. Ovšem nejen pohledem na oblohu a nebeská tělesa na ni viditelná se mohli malí pacienti potěšit. Hod míčkem do měsíčního moře byl také oblíbenou disciplínou. Dokonce za drobné ceny. Ceny však byly k mání i za poslední astronomický úkol – napsání krátké básničky či kresba obrázku s astronomickou tématikou.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Jan Filip.Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Jan Filip.I když oficiálně indiánské odpoledne končilo v 17 hodin, ještě dlouho po večeři si mohli ti malí pacienti, kteří se nemohli zúčastnit venkovního pořadu, prohlížet krásné pohledy do tajemných hlubin vesmíru. Zkrátka nepřišli dokonce ani ti, kteří upoutáni na své lůžko byli ochuzeni i o tuto část programu. I na ně se dostalo alespoň malého vzpomínkového astronomického dárečku.
Dovolím si úplně na závěr povídání malinkou osobní poznámku. I když se již více než 20 let věnuji popularizaci astronomii, návštěva dětského oddělení Motolské nemocnice s astronomickým pořadem byla jednou z nejsilněji vnímaných akcí mého života. Odpoledne strávené s malými pacienty, mnohdy opravdu vážně nemocnými, s jejich rodiči snášejícími nelehký úděl osudu a hlavně radostné oči těch malých, vděčných za tu trochu potěšení z vesmíru, to vše bylo úžasné. A zde jsem konečně plně pochopil, co je jedním z našich úkolů na našich hvězdárnách – rozdávat radost. Pokud to není úkol nejhlavnější.
Díla dětí inspirovaná pozorováním
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Díla dětí.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Díla dětí.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Díla dětí.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Díla dětí.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Díla dětí.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Díla dětí.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Díla dětí.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Díla dětí.
Indiánské prázdniny 2013 ve FN Motol. Autor: Díla dětí.
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
