Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  10th European Solar Physics Meeting očima nosiče mikrofonu

10th European Solar Physics Meeting očima nosiče mikrofonu

Vědec je zcela normální člověk. Až na nepříliš časté, ale o to pak výraznější vyjímky, jej během chůze po městě nebo při jízdě prostředkem hromadné dopravy od ostatních lidí neodlišíte. Změna nastane v okamžiku, kdy přijde takový člověk do budovy výzkumného ústavu, v němž je zaměstnán. Postup práce ve vědě je vcelku uniformní a odehrává se téměř vždy v rovině následujících kroků: vědec je dlouhou dobu "izolován" v kanceláři nebo laboratoři u počítače nebo přístrojů a získává nebo zpracovává data či vymýšlí nejrůznější fyzikální aspekty svého bádání. Jedinými přáteli jsou mu stejně "postižení" kolegové bádající nad jinými problémy, s nimiž nezřídkakdy své myšlenky konzultuje a přesvědčuje je o své pravdě. Jakmile si myslí, že již má dat dost, nebo že si již své myšlenky dostatečně utřídil, neváhá a spěchá se pochlubit svým výsledkem do nějakého renomovaného časopisu nebo na konferenci. Jakmile ovšem vědec opustí výzkumný ústav, opět se až na ony zmiňované vyjímky vrací do kůže člověka z masa a kostí

Sluneční fyzika není ani v tomto směru žádnou vyjímkou. Každoročně je pořádáno několik konferencí a pracovních setkání po celém světě s různým zaměřením. Nejvýznamnějším setkáním tohoto typu v Evropě je bezpochyby European Solar Physics Meeting (SPM). Setkání jsou organizována jednou za tři roky v některém z evropských měst (v minulých letech např. Florencii nebo Soluni) a hlavními pořadateli je vždy Sekce slunečních fyziků Evropské fyzikální společnosti (Solar Physics Section of the European Physical Society) a Evropská astronomická společnost (European Astronomical Society). Pořadatelů je samozřejmě celá řada, v neposlední řadě například JOSO (Joint Organisation for Solar Observation) nebo Astronomický ústav AVČR. Účastníků konference bývá mnoho a přestože jde o setkání evropského formátu, není nouze o vědce z neevropských končin jako jsou např. USA, Čína, Argentina nebo Irán.

Letos vyšla volba pořádání jubilejního desátého SPM na Prahu. Byť bylo hlavní město silně zasaženo povodní, na organizaci celé konference se to projevilo pouze poněkud komplikovanější dopravou v celém městě. Akce se odehrála ve dnech 9. -- 14. září v kongresovém centru Pyramida na Malovance a jak se v průběhu ukázalo, bylo toto místo zvoleno šťastně, neboť dávalo dostatek možností a prostor k prezentaci nejnovějších výsledků ať již formou ústní, nebo písemnou.

Každý den byl rozdělen obědem na dopoledne a odpoledne a každé půldne bylo vždy věnováno jednomu tématu. Začalo se již v pondělí odpoledne sekcí věnovanou přístrojům. Za celý týden nechyběla témata jako sluneční vítr a jeho přímé vazby na kosmické počasí s nezanedbatelnými dopady na život na Zemi nebo erupce a CME, aneb jak Slunce zbavuje přebytečné energie. Zapomenout nesmíme ani na magnetická pole, jež jsou fyzikální podstatou všech aktivních jevů na Slunci včetně vzniku slunečních skvrn. Na řadu přišla i moderní odvětví sluneční fyziky, mezi nimiž vyniká především helioseismologie, jež umožňuje pomocí sofistikovaných metod "nahlížet" do nitra Sluníčka a přímo tak ověřovat naše teoretické představy o fyzikální podstatě hvězd. Příležitost dostali i lidé zabývající se urychlováním nabitých částic ve sluneční soustavě s ohledem na vliv na kosmické počasí. Úplnou novinkou bylo páteční dopoledne, které bylo celé určeno především mladým vědcům. V různých výstupech bylo demonstrováno několik životních příběhů mladých slunečních fyziků, ale také přehled možností, jež nabízejí nadějným individuím evropské i zaoceánské instituce zabývající se právě sluneční fyzikou. Je totiž neodiskutovatelným faktem, že mladých lidí v astronomii není z nejrůznějších důvodů příliš mnoho a sluneční fyzika je jedním z nejméně populárních astronomických oborů -- možná i proto, že její hlavní těžiště spočívá v práci ve dne, zatímco v podvědomí je astronomie zanesena jako činnost výhradně noční. Je to možná škoda, neboť právě Slunce stojí za velkou částí dění na Zemi, je hlavním energetickým zdrojem pro lidstvo (s vyjímkou jaderného paliva lze všechny ostatní energetické zdroje vystopovat až ke Sluníčku) a dává jedinečnou možnost přímo testovat vědecké hypotézy do úžasných podrobností.

Nejen vědou živa jsou setkání mozkových kapacit a tak zbylo místo i na kulturně-společenské vyžití. Za zmínku zcela jistě stojí koncert vážné hudby konaný v bazilice Svatého Jiří v areálu Pražského hradu, půldenní exkurze na pracoviště Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově (spojená s občerstvením "po česku" -- tedy guláš a pivo) nebo naučná procházka s průvodcem s prozaickým názvem Praga Astronomica.

Co říci závěrem? Vědci by byli velmi osamělí a možná i bez inspirace, nebýt nejrůznějších pracovních setkání a konferencí. Není pochyb o tom, že bez nich by byl rozvoj vědy mnohem pomalejší a těžkopádnější. Samotnou podstatou konferencí je především diskuse výsledků s kolegy, debatování nad dalším vývojem a především prezentace sebe samého. A proto buďme rádi, že se najdou lidé, jimž stojí za to podobné akce organizovat.




O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 



5. vesmírný týden 2023

5. vesmírný týden 2023

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 1. do 5. 2. 2023. Měsíc bude v úplňku. Velmi nízko na večerní obloze je výrazná planeta Venuše a o něco výše také jasný Jupiter. Nejvýše najdeme večer Mars, který je kolem 20. hodiny nad jihem. Kometa C/2022 E3 (ZTF) je pěkná při pohledu dalekohledem a na velmi tmavé obloze je slabě vidět pouhým okem. Aktivita Slunce se snížila, skvrn výrazně ubylo. SpaceX má za sebou v lednu již 6 startů a očekáváme ještě sedmý. USA si připomenou výročí 65 let startu první družice Explorer-1, ale také 20 let od tragické havárie raketoplánu Columbia.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Tromsø lights

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2022 získal snímek „Tromsø lights“, jehož autorem je Jan Klíma     Kdo by neznal slavnou polární záři. Ať již ze snímků oblohy z dalekého severu či z ještě, alespoň pro nás ještě vzdálenějšího jihu, nebo třeba z divadelní hry

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2022 E3 ZTF přes teleskop.

Další informace »