13P/Olbers – další kometa viditelná jednou za život

Kometu objevil 6. 3. 1815 Heinrich W. M. Olbers z Brém v Německu. Jevila se tehdy jako malá kometa v souhvězdí Žirafy. Objev si ověřil o den později, když pozoroval posun komety mezi hvězdami. První předběžný výpočet dráhy komety publikoval 31. 3. 1815 Carl F. Gauss, který ale počítal s parabolickou dráhou dlouhoperiodické komety, což později upřesnil Friedrich W. Bessel, který spočítal její dráhu jako eliptickou s dobou oběhu 73 let.

Olbers sám je zajímavá osobnost. Jako lékař a fanda astronomie si zřídil na svém domě observatoř a zapojil se do skupiny 24 astronomů, do tzv. nebeské hlídky (policie), která se rozhodla kolem roku 1800 najít neznámou planetu mezi Marsem a Jupiterem. Planetku (1) Ceres nakonec objevil Piazzi 1. 1. 1801, ale Olbers našel později planetky (2) Pallas a (4) Vesta. Tehdy šlo ještě o nové planety Sluneční soustavy, ale příběh s vyřazováním nových planet známe nejen z 19. ale i 21. století a je to logické, vzhledem k tomu, jak tato tělesa vypadají a hlavně že sdílí podobné dráhy.

Doba oběhu komet se působením planet, především Jupiteru může měnit. V případě 13P/Olbers je nyní celkem stabilně kolem 70 let, konkrétně nyní se vrátila po 69 letech a v roce 2094 to bude po necelých 71 letech. Ve srovnání se 76 lety u 1P/Halley nebo 70 lety u 12P/Pons-Brooks se jasně ukazuje, že tu máme rodinu komet, které se dostávají ke Slunci jen vzácně z pohledu života člověka. Kometám tohoto typu s oběžnou dobou 20 až 200 roků říkáme komety Halleyovy rodiny. A zrovna poslední dvě letošní návštěvnice se Halleyově kometě podobají jak orbitálními parametry, tak velikostí, 12P/Pons-Brooks má dost možná jádro ještě větší. 

V minulých návratech byla kometa vidět jako nevýrazný objekt s krátkým ohůnkem. V roce 1815 dosáhla jasnosti asi 5 mag a ohon měl asi stupeň. Při dalším návratu v roce 1887 byla nalezena až náhodně a měla jasnost jen 9 mag. V roce 1956 dosáhla jasnosti jen asi 6,5 mag.

Kometa Halleyova bývá ve svých návratech docela jasná, i když zrovna v roce 1986 nebyly podmínky návratu moc příznivé a zrovna od nás byla jen obtížně viditelná. Kometa 12P byla při pohledu ze Země schována skoro za Sluncem, takže ani její návrat nebyl letos úplně příznivý. A kometa 13P to podtrhuje, když se večer téměř ztrácí v posledních paprscích záře Slunce a je i na konci soumraku jen nevysoko na severozápadem. I ona se totiž z našeho pohledu pohybuje až za Sluncem a směřuje nad rovinu ekliptiky.

Dobrá zpráva je, že kometa už dosahuje asi 8,5 mag, takže je dostupná i menším dalekohledem. Na fotografiích jeví výraznou komu a velmi slabý iontový ohon. V období konce května a červnového novoluní ji najdeme v souhvězdí Vozky (viz mapa z CzSkY.cz). Bude dosahovat jasnosti 8 mag. Na přelomu června a července bude ještě trochu jasnější. Možná až 6,5 mag. Bude se nacházet v souhvězdí Rysa mezi Blíženci a Velkou medvědicí a v létě projde pod nohami tohoto velkého zvířete noční oblohy, tedy zdánlivě pod Velkým vozem.

Na konci května bude kometa vidět asi 10° nad severozápadním obzorem v době, kdy Slunce bude níže než 12° pod horizontem, tedy na začátku astronomického soumraku. Trochu lepší to bude na přelomu června a července, kdy kometa bude ještě více než 12° vysoko v době, kdy Slunce sestoupí až 15° pod obzor. V srpnu bude kometa dokonce skoro 15° nad obzorem na začátku astronomické noci. Času na spatření této vzácné kometky je tedy dost a je jen na nás, kdy se za ní vypravíme.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Cometography.com
[2] 13P/Olbers na Wikipedii
[3] Heinrich W. M. Olbers na Wikipedii
[4] 13P/Olbers na mapě CzSkY.cz