Marsovská Eifflevka ořez Autor: NASA/JPL-CaltechČasto se setkávám se zajímavými a obvykle i vtipnými narážkami na vzhled kamenů v okolí vozítek Curiosity nebo Opportunity na povrchu Marsu. Občas už to tak úsměvné není, když v tom někdo opravdu vidí výtvory mimozemšťanů, ale pokud to máme brát jako zajímavost a odlehčení, pak stojí za to se porozhlédnout.
Předně bychom si měli ujasnit, že vše, co zde uvidíte, je pouze produktem větrné eroze v mrazové pustině na Marsu. O tom, že příroda dokáže i na Zemi vykouzlit nejrůznější prapodivné tvary, jistě nemusím přesvědčovat nikoho, kdo se často dívá po krajině. Dobře je však vliv lidské mysli patrný při pohledu na tvary ve skalním městě. A odtud je vlastně jen krůček k tomu vidět totéž i na Marsu.
sol 604 kamenný erodovaný plát Autor: NASA/JPL-CaltechJistě, ne vždy musí jít o úsměvný a na první pohled jakoby mimozemský nebo spíše mimomarsovský útvar. Stačí si vzpomenout na obyčejný plochý kámen z nedávného článku tvarovaný jakoby do podoby australského kontinentu. Ovšem když si člověk prohlíží další kameny v okolí Curiosity, nepřestává se divit. Například z 604. solu (dne na Marsu od přistání) poslalo vozítko opravdu zajímavé záběry. Vpravo vidíte erodovaný kámen, který doslova visí v prázdnotě, jen se lehounce opřít a už by spadl. Jak dlouho tam asi takto visí?
sol 604 kamenná Eifellova věž na Marsu Autor: NASA/JPL-CaltechZ oblasti kuriozit a humoru jsou i další obrázky z téhož 604. solu. Jak je vidět na výřezu v úvodu článku nebo vlevo na celém snímku kamery s ohniskem 34 mm, jeden kámen byl dokonale vytvarován a zrovna i nasvícen, že nápadně připomíná symbol Paříže. Kdopak si asi tento suvenýr na Marsu zapomněl?
Kamenná kniha v kráteru Gale na Marsu Autor: NASA/JPL-CaltechVýše uvedené obrázky byly tou pověstnou poslední kapkou, která mě donutila se s vámi o tyto obrázky podělit. Není to tak dlouho, co Curiosity vyfotografovala jakéhosi kamenného mimozemšťánka a nedlouho poté – v solu 538 – vyfotografovala nefalšovanou zkamenělou knihu. Vrstevnaté horniny v oblasti Kimberley jsou opravdovou knihovnou do minulosti Marsu. Ovšem když už tu máme knihu, kde jsou zbytky knihovny? Pozorný fanoušek je brzy našel a pro nás i vyznačil.
Pro vaši lepší představu a orientaci, stále se nacházíme v oblasti nazvané Kimberley, konkrétně nyní u kopečku Remarkable, který můžete vidět na nádherném snímku zpracovaném z dat NASA Damiou Bouicem.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek
„Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý
Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického
Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo.
Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru.
Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.
