Byla objevena desátá planeta Sluneční soustavy?

Objekt byl objeven 14. listopadu 2003 pomocí dalekohledu Samuela Oschina o průměru1,2 metru na Palomarské observatoři, a podle toho rovněž dostal předběžné označení (jakédostávají po objevu i ostatní malá tělesa Sluneční soustavy) - 2003 VB12: rok objevu,písmeno "V", jehož pořadí v abecedě určuje pořadí dvoutýdenní periody od začátku roku, "B12"znamená, že se jedná o 276-té označení přidělené v daných 14 dnech. Protože optická měřeníumožňují stanovit pouze jasnost tělesa, musely být počáteční odhady jeho skutečné velikostinutně nejisté. Absolutní magnituda Sedny je 1,7, což za předpokladu albeda (schopnost tělesodrážet sluneční záření), jenž se běžně vyskytuje u objektů nacházených za Neptunem, dává odhadskutečného průměru asi 2700 km (Pluto má 2320 km, jeho měsíc Charon 1270). Dolní hraniceby se pak pohybovala okolo 1300 km. Aby bylo možné stanovit jeho rozměry přesněji, bylo potřebapozorovat ho i v infračerveném oboru spektra. K tomu se astronomové pokusili použít novývesmírný Spitzerův dalekohled a 30-metrový IRAM telescope. Bohužel, pro oba dalekohledybylo těleso v infračerveném oboru (díky jeho extrémně nízké teplotě) příliš slabé, takže sejej ani jedním nepodařilo detekovat. Nicméně i toto pozorování mělo svou cenu. Umožnilo určithorní mez pro jeho rozměr - 1800 km - což z něj dělá menší objekt než je Pluto. I přesto se alejedná o zatím druhé největší těleso za Neptunem (současný držitel 2. pozice, Quaoar, má průměr1250 km). Stejně tak zajímavá, nebo možná ještě zajímavější, je jeho dráha.

Dráha nově objevené Sedny, jejíž oběžná perioda je asi 10 500 let, je totiž poněkud kontroverzní záležitost - již nyní mezi astronomyvyvolává rozpory. Sami objevitelé totiž prohlašují, že objekt pochází z Oortova mračna, což jehypotetický kulový oblak těles, obklopující Sluneční soustavu ve vzdálenostech přes 10 000 AU(astronomická jednotka, průměrná vzdálenost Země od Slunce), který vznikl při formování našehoplanetárního systému. Vzhledem k tomu, že afélium (nejvzdálenější bod na dráze) Sedny je vevzdálenosti asi 1000 AU, objekt rozhodně nepřilétá přímo z Oortova mračna. Její dráha by se musela při prvním takovém průletu změnit v důsledku gravitačního působení planet, podobnějako k tomu dochází u dlouhoperiodických komet, které rovněž přilétají z Oortova mračna. Možnájsou ale i další vysvětlení.

Oblasti malých ledových těles obíhajíchích za Neptunem ve vzdálenostech30 - 50 AU se říká Kuiperův pás. Tělesa Kuiperova pásu obíhají po nepříliš eliptických drahách adnes je jich známo přes 500. Řadí se mezi ně, jako jejich největší zástupce, již i Pluto, a jehostatut planety je dnes uznáván spíše jen z historických důvodů. Kromě Kuiperova pásu se za Neptunempohybuje ještě jiná skupina těles, jejichž dráhy jsou značně výstředné a sahají do velkých vzdáleností, podobnějako dráha Sedny. Těmto tělesům se říká Objekty rozptýleného disku. Pocházejí z Kuiperovapásu a na své dráhy se dostaly gravitačním působením při blízkém setkání s planetou Neptunem. Jak je patrnéz obrázku, dráha Sedny se od drah objektů rozptýleného disku na první pohled příliš neliší - až najeden podstatný "detail": zatímco perihely (body na dráze s nejmenší vzdáleností od Slunce) drahrozptýleného disku leží ve vzdálenostech okolo 30 až 40 AU, dráha Sedny má perihel ve vzdálenosticelých 76 AU (tedy 2x dále). Lze ji tedy rovněž zařadit mezi objekty rozptýleného disku? Pokud tak učiníme, je třeba nalézt "mechanismus", kterým se perihel posunul z oblasti Kuiperovapásu až do této vzdálenosti. Jedním z možných vysvětlení by byla existence by byla přítomnostdalšího velkého tělesa (možná velikosti Marsu) na kruhové dráze ve vzdálenosti okolo 70 AU. Takové závěry jsou ovšem již pouhou spekulací a na jejich potvrzení je lépe počkat, až současnáprohlídka, která má za cíl pátrat po podobně zvláštních tělesech jako je Sedna, a zatím prozkoumalajen 15 % oblohy, skončí.

objevove snimky
Objevové snímky, první (animovaný) snímek je složen ze tří uvedených snímků.