< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Další jasný bolid nad Českou republikou večer 26. května 2018
Jakub Koukal Vytisknout článek

Další jasný bolid nad Českou republikou večer 26. května 2018

Souhrnný snímek bolidu 20180526_204814 ze stanice Valašské Meziříčí E.
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí

Jen několik dní po jasném bolidu, který byl zaznamenán 23. května 2018 na počátku nautického soumraku nad střední Moravou, zaznamenaly kamery sítě CEMeNt (Central European MetEor NeTwork) 26. května 2018 na počátku astronomického soumraku další jasný a velmi pomalý bolid. Bolid dosáhl absolutní jasnosti -5,2m a jeho atmosférická dráha začala nad severovýchodním cípem Slezska v České republice a skončila nad Slezským vojvodstvím v jižním Polsku. Tento bolid s označením 20180526_204814, bez příslušnosti k některému známému roji (sporadický), byl zaznamenán sedmi kamerami sítě CEMeNt, přičemž dvě z nich byly spektroskopické. Záznam spektra bolidu ze spektrografů na Hvězdárně Valašské Meziříčí je velmi důležitý, protože nám poskytuje velké množství informací o chemickém složení tělesa. Z dostupných dat z kamer sítě CEMeNt byla vypočítána dráha bolidu v atmosféře a také dráha tělesa ve Sluneční soustavě. Průlet tělesa, jehož absolutní jasnost byla vyšší než jasnost Venuše, byl také pozorován četnými náhodnými pozorovateli z řad veřejnosti v České republice.

Bolid 20180526_204814 byl zaznamenán kamerami sítě CEMeNt dne 26.5.2018 v 20h48m14,5 ± 0,1s UT. V rámci sítě CEMeNt (Central European MetEor NeTwork) byl bolid zaznamenán přímo na pěti širokoúhlých stanicích (Obr.1). Záznam letu bolidu je k dispozici ze stanic Valašské Meziříčí E (CZ, Hvězdárna Valašské Meziříčí), Kroměříž ENE (CZ, Jakub Koukal), Vsetín E (CZ, Hvězdárna Vsetín), Těrlicko NE (CZ, Jan Kondziolka - pouze 0,34 s letu) a Roztoky NW (SK, Hvezdáreň Roztoky). Kromě těchto stanic bylo zaznamenáno spektrum průletu bolidu ze spektrografů Valašské Meziříčí SPSE a SPNE (CZ, Hvězdárna Valašské Meziříčí), které je klíčové pro zjištění chemických vlastností tělesa. Celkem bylo zaznamenáno 38 (SPNE) a 16 (SPSE) snímků spektra ve snímkovací frekvenci 15 sn/s, z nichž bylo použito pro analýzu spektra 14 snímků ze spektrografu SPSE s dostatečných S/N odstupem (Obr.4).

Obr.1: Souhrnné snímky bolidu 20180526_204814 ze stanic sítě CEMeNt: A/ Hvězdárna Vsetín (stanice E), B/ Kroměříž (stanice ENE, Jakub Koukal), C/ Hvězdárna Valašské Meziříčí (stanice E), D/ Hvezdáreň Roztoky (stanice NW). Autor kompozice: Jakub Koukal
Obr.1: Souhrnné snímky bolidu 20180526_204814 ze stanic sítě CEMeNt: A/ Hvězdárna Vsetín (stanice E), B/ Kroměříž (stanice ENE, Jakub Koukal), C/ Hvězdárna Valašské Meziříčí (stanice E), D/ Hvezdáreň Roztoky (stanice NW). Autor kompozice: Jakub Koukal

Atmosférická dráha, radiant a heliocentrická dráha bolidu

Pro výpočet atmosférické dráhy bolidu a dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě byly použity nahrávky pořízené ze stanic Valašské Meziříčí E a SPNE, Vsetín E, Kroměříž ENE a Roztoky NW. Zpracování záznamů ze stanic bylo provedeno programem UFOCapture. Průmět počátku atmosférické dráhy se nacházel na souřadnicích N49,8619° E18,3330° poblíž místní části Ostrava-Heřmanice (CZ), výška meteoru v tomto okamžiku činila 84,4 km nad povrchem Země. Průmět konce atmosférické dráhy se nacházel na souřadnicích N49,6350° E19,1713° poblíž obce Wieprz (PL), výška meteoru v tomto okamžiku činila 33,3 km nad povrchem Země (Obr. 2). Bolid dosáhl absolutní jasnosti -5,2m a během 6,72 s letu urazil v atmosféře Země vzdálenost 83,6 km (Tab.1). Vzhledem k počáteční hmotnosti tělesa a také vzhledem ke koncové výšce atmosférické dráhy je velmi pravděpodobné, že fragmenty tělesa nemohly dopadnout na povrch Země v podobě meteoritů. Hmota tělesa byla tedy s největší pravděpodobností zcela odpařena v průběhu ablační fáze letu bolidu.

Obr.2: 3D projekce (vlevo) atmosférické dráhy bolidu 20180526_204814 na povrch Země (zdroj mapového podkladu: Google Earth, Google Inc.) a projekce dráhy bolidu ve Sluneční soustavě (vpravo), včetně vlivu decelerace (polární systém souřadnic). Autor: Jakub Koukal
Obr.2: 3D projekce (vlevo) atmosférické dráhy bolidu 20180526_204814 na povrch Země (zdroj mapového podkladu: Google Earth, Google Inc.) a projekce dráhy bolidu ve Sluneční soustavě (vpravo), včetně vlivu decelerace (polární systém souřadnic). Autor: Jakub Koukal

Těleso vstoupilo do atmosféry Země pod úhlem 39,48°, rychlost před vstupem do atmosféry byla 14,53 km/s. Rychlost na konci pozorované atmosférické dráhy pak byla 6,37 km/s. Jednalo se tedy o pomalý bolid, geocentrická rychlost meteoroidu byla pouze 9,58 km/s (Tab.1). Geocentrický radiant o souřadnicích (αg/δg) 126,64°/34,89° se nacházel na pomezí souhvězdí Rysa a Raka. Dráha meteoroidu ve Sluneční soustavě (Tab.1) před jeho vstupem do gravitačního pole Země byla poměrně excentrická (e = 0,615) se sklonem 3,90° k rovině ekliptiky a periheliem uvnitř dráhy Země (q = 0,9836 AU).

Tab.1: Atmosférická dráha, heliocentrické a geocentrické orbitální elementy dráhy bolidu 20180526_204814, včetně vlivu decelerace na dráhu bolidu. Autor: Jakub Koukal
Tab.1: Atmosférická dráha, heliocentrické a geocentrické orbitální elementy dráhy bolidu 20180526_204814, včetně vlivu decelerace na dráhu bolidu. Autor: Jakub Koukal

Fyzikální vlastnosti meteoroidu

Obr.3: Kalibrované souhrnné spektrum bolidu 20180526_204814 (spektrograf SPSE) s vyznačením hlavních emisních čar. Autor: Jakub Koukal
Obr.3: Kalibrované souhrnné spektrum bolidu 20180526_204814 (spektrograf SPSE) s vyznačením hlavních emisních čar.
Autor: Jakub Koukal
Pro odhad počáteční hmotnosti tělesa a jeho dalších fyzikálních vlastností lze v případě bolidu 20180526_204814 vycházet z heliocentrických dráhových elementů, atmosférické dráhy a také z chemických vlastností získaných z analýzy spektra bolidu ze spektrografu Valašské Meziříčí SPSE (Obr. 3). Pro počáteční zjištění parametrů heliocentrické dráhy meteoroidu byl počítán Tisserandův parametr dráhy ve vztahu k Jupiteru. V závislosti na hodnotě Tisserandova parametru, sklonu dráhy a vzdálenosti afélia lze tělesa rozdělit do 5 skupin. Bolid 20180526_204814 má hodnotu Tisserandova parametru TPJ = 3,137 (Tab.1). Bolid podle tohoto členění patří do skupiny A-C, tedy do skupiny meteoroidů chondritického typu s asteroidálním původem. Nicméně podle parametru KB, který je funkcí vlastností materiálu a povrchové teploty (Tab.1) patří do skupiny uhlíkatých chondritů. Podle parametru PE pak bolid patří na pomezí skupin obyčejných chondritů a uhlíkatých chondritů. S využitím parametrů, které charakterizují tvar, rychlost a další vlastnosti tělesa (Tab.1) bylo možné provést výpočet počáteční a koncové hmotnosti tělesa. Paralelně s výpočtem dynamické vstupní hmotnosti md byl proveden výpočet fotometrické vstupní hmotnosti mf.

Obr.4: Souhrnné snímky spektra bolidu 20180526_204814 ze stanic sítě CEMeNt: A/ Hvězdárna Valašské Meziříčí (stanice SPNE), B/ Hvězdárna Valašské Meziříčí (stanice SPSE). Autor kompozice: Jakub Koukal
Obr.4: Souhrnné snímky spektra bolidu 20180526_204814 ze stanic sítě CEMeNt: A/ Hvězdárna Valašské Meziříčí (stanice SPNE), B/ Hvězdárna Valašské Meziříčí (stanice SPSE). Autor kompozice: Jakub Koukal

Počáteční dynamická hmotnost meteoroidu před vstupem do atmosféry Země tedy byla 11,9 kg, po ukončení ablační fáze letu nezůstalo prakticky nic z původní hmoty tělesa, v případě úlomků vzniklých fragmentací původního tělesa v průběhu letu došlo k jejich úplnému vypaření. Není tedy pravděpodobné, že by fragmenty původního tělesa mohly být nalezeny v podobě meteoritů na povrchu Země.

Obr.5: Průběh světelné křivky (absolutní jasnost) ze stanice Kroměříž ENE ukazuje umístění jednotlivých bodů fragmentace meteoroidu. Bod rozpadu označený jako B udává fragmentační pevnost meteoroidu. Autor: Jakub Koukal
Obr.5: Průběh světelné křivky (absolutní jasnost) ze stanice Kroměříž ENE ukazuje umístění jednotlivých bodů fragmentace meteoroidu. Bod rozpadu označený jako B udává fragmentační pevnost meteoroidu.
Autor: Jakub Koukal
Výpočet fragmentační pevnosti meteoroidu vychází z rovnosti dynamického tlaku a pevnosti tělesa jako celku v okamžiku rozpadu meteoroidu. Hustota atmosféry v dané výšce rozpadu je počítána podle modelu U.S. Standard Atmosphere 1976, včetně hodnot ve výškách nad 86 km. Okamžiky rozpadu (fragmentace) tělesa byly určen z průběhu hodnot absolutní jasnosti bolidu ze stanice Kroměříž ENE (Obr. 5). Fragmentační pevnost hlavní části tělesa je 0,169 MPa, což řadí těleso spíše do skupiny obyčejných chondritů (OC). Mateřským tělesem bolidu 20180526_204814 je s největší pravděpodobností asteroid 2016 EZ26, hodnota Drummondova kritéria podobnosti drah je DD = 0,024. Dalším možným členem skupiny těles na podobných drahách a s jejich podobným vývojem je asteroid 2003 KF4, hodnota Drummondova kritéria je DD = 0,047.

Poděkování

Poděkování patří všem majitelům stanic, operátorům a pozorovatelům za jejich dlouhodobou a precizní práci, která umožnila vznik a rozvoj sítě CEMeNt. Poděkování dále patří všem zainteresovaným institucím za podporu aktivit a růstu sítě. Projekty KOSOAP (Kooperující síť v oblasti astronomických odborně-pozorovatelských programů) a RPKS (Rozvoj přeshraniční kooperující sítě pro odbornou práci a vzdělávání) byly realizovány hvězdárnami Valašské Meziříčí (ČR) a Kysucké Nové Mesto (SR) v kooperaci se Společností pro MeziPlanetární Hmotu (SMPH). Projekty byly spolufinancovány z Fondu mikroprojektů Operačního programu příhraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007-2013. Projekt nákupu a provozu spektroskopických kamer s vysokým rozlišením je částečně dotován Programem pro regionální spolupráci AV ČR, reg. č. R200401521, grantem APVV-0517-12 (FMFI UK) a interním grantem Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského č. 994316. Na pořízení přístrojové techniky umístěné na Hvězdárně Valašské Meziříčí, p. o. přispěly také společnosti DEZA, a. s. a CS CABOT, spol. s r. o.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Hvězdárna Valašské Meziříčí
[2] Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR
[3] Jasný bolid 23.května 2018



O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz

Další články autora (46)

Štítky: Hvězdárna Valašské Meziříčí, Bolid, CEMENT

50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »