Další meteorit s rodokmenem nalezený na základě dat pořízených Evropskou bolidovou sítí

Autor: Ralph Sporn a Martin Neuhofer.
V úterý 10. července krátce před půl dvanáctou místního času (SELČ) ozářil rozsáhlé území kolem středního toku Rýna, tedy kolem hranic Německa a Francie, především tedy regionů Bádenska-Württemberska, Porýní-Falci, Alsaska a Lotrinska, velmi jasný meteor – bolid. S výjimkou velké části Francie a menších oblastí Německa (především v JZ části) bylo sledování tohoto bolidu komplikováno poměrně rozsáhlou a kompaktní oblačností, která v té době pokrývala významnou část západní a střední Evropy. Proto tento bolid, který po krátkou dobu zářil ještě jasněji než Měsíc v úplňku, tentokrát neupoutal tak velkou pozornost, jako to obvykle u takto jasných bolidů bývá. Bylo to mimo jiné také proto, že dráha bolidu v atmosféře byla velmi strmá a tudíž i relativně krátká a to jak do délky, tak i do trvání celého jevu. Naštěstí se však nejen poblíž dráhy bolidu, ale i na našem území, především v západních Čechách, našla místa, kde bylo aspoň částečně jasno, což se záhy ukázalo jako rozhodující pro objasnění a popsání tohoto velmi vzácného přírodního úkazu.
Tisková zpráva Astronomického ústavu AV ČR, v.v.i. z 2. října 2018
Autor: Astronomický ústav AV ČR.
Záznam bolidu v Česku a v dalších státech
Autor: Astronomický ústav AV ČR.
Několik hodin po přeletu bolidu jsme tedy kontaktovali správce německé části Evropské bolidové sítě Dietera Heinleina, informovali jsme ho o významnosti bolidu a požádali jsme ho o data z kamer, které v Německu patří pod správu DLR (Německá kosmická agentura). Podobně jako v české části bolidové sítě tyto kamery zaznamenávají bolidy celooblohově, ale ve výrazně menším rozlišení a ve velké většině ještě na klasický film. Jak se později ukázalo, pouze jedna tato kamera v Německu a jedna ve Francii (digitální verze stejné kamery) bolid zaznamenaly tak, že jsou tyto záznamy použitelné pro další zpracování. Pro úplný popis bolidu se ukázal být velmi důležitý snímek ze stanice 78 Osenbach (Alsasko, Francie), kde je sice nejjasnější část bolidu za mraky a zcela chybí informace o konci bolidu, ale na tomto snímku jsou měřitelné časové značky (pravidelná přerušení světelné stopy bolidu způsobená rotující clonou), které jsou důležité pro určení rychlosti bolidu. Tento snímek byl navíc dostupný hned druhý den po přeletu bolidu a tak společně s českými stanicemi posloužil pro určení jak všech parametrů průletu meteoroidu atmosférou, tak i elementů jeho dráhy ve Sluneční soustavě a také pro modelování pádové oblasti meteoritů.
Autor: DLR, Německo.
Co se tedy přesně odehrálo v úterý 10. července 2018 nad západním Německem?
Přesně ve 21 hodin 29 minut a 48 sekund světového času (našeho času tedy o dvě hodiny více) vstoupil do zemské atmosféry nepříliš velký meteoroid o velikosti přibližně fotbalového míče a začal nejprve slabě svítit ve výšce 80 km. Díky velmi strmé dráze, jejíž sklon k zemskému povrchu byl necelých 80 stupňů, jeho jasnost velmi rychle vzrostla a v maximu dosáhla jasnosti -13,4 magnitudy (normováno na vzdálenost 100 km), tedy jasnosti převyšující jasnost Měsíce v úplňku. Průmět atmosférické dráhy je znázorněn na přiloženém obrázku a díky velkému sklonu dráhy je jen 13 km dlouhý (obrázek 4). Ve skutečnosti byla světelná dráha bolidu dlouhá 63 km a těleso jí uletělo za 4 pouhé sekundy. Celá tato událost se odehrála prakticky přesně nad německým městem Renchen v Bádensku-Württembersku.
Těleso se při vstupu do atmosféry pohybovalo rychlostí necelých 20 km/s a postupně se v atmosféře brzdilo a také rozpadalo. Díky relativně malé vstupní rychlosti, strmé dráze, nezanedbatelně velké počáteční hmotě a dostatečné soudržnosti materiálu, přestal tento bolid svítit až pouhých 18 km nad zemí jen mírně na západ od města Renchen nedaleko řeky Rýn, která zde tvoří hranici mezi Německem a Francií. Takto hluboký průnik je u bolidů velmi vzácný, což dokresluje fakt, že za několik desítek let našich systematických pozorování jsme pozorovali takto malou koncovou výšku jen zcela výjimečně. Navíc tento hluboký průnik jednoznačně znamená, že došlo k pádu meteoritů. Tento fakt v kombinaci s především jedním výrazným zjasněním, které jsme pozorovali na světelné dráze bolidu ve výšce 28 km a které representuje významný rozpad původního meteoroidu, je zřejmé, že na zemský povrch dopadl větší počet úlomků z původního tělesa v širokém rozmezí hmotností od řádově gramů až po kilogramové meteority pocházející z terminální fáze letu.
Autor: Google/Astronomický ústav AV ČR.
Pádová oblast meteoritů všech velikostí leží výhradně na území Německa právě v oblasti města Renchen (viz obrázek 5). Menší úlomky jsou ve východní části předpovězené pádové oblasti a jejich hmotnost vzrůstá směrem na západ až severozápad. Největší meteority by měly být v úzkém pásu západně od Renchenu. Posun oblasti dopadu meteoritů vzhledem k světelné dráze bolidu je způsoben prouděním vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry kudy prolétaly zbrzděné úlomky původního tělesa směrem k zemskému povrchu. Doba této temné fáze letu, kdy se zbytky původního tělesa pohybují již převážně jen rychlostí volného pádu, trvá pro koncový bod dráhy a přibližně kilogramový meteorit kolem 2 minut a pro malé desetigramové až gramové meteority z hlavního výbuchu dokonce 5 – 10 minut. Proto má výškové proudění v atmosféře tak významný vliv na výslednou polohu pádové oblasti meteoritů. A to i při tak strmé světelné dráze bolidu, která významně zmenšuje pádovou oblast, jako tomu bylo v tomto případě.
Před srážkou se Zemí meteoroid obíhal Slunce po relativně málo výstředné dráze, která je mírně skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. V přísluní se meteoroid dostal jen o málo blíž ke Slunci, než je dráha naší planety Země a nejdále od Slunce se pohyboval ve vnitřní oblasti hlavního pásu planetek. Jednalo se tedy původem o malou část asteroidu typu Apollo pocházejícího z vnitřní části hlavního pásu planetek.
Autor: Google/Astronomický ústav AV ČR.
Nálezy meteoritů podle předpovědi
Krátce po potvrzení, že se jednalo o významný pád meteoritů, začaly první pokusy o jejich nalezení. Tuto snahu na německé straně koordinuje převážně kolega Dieter Heinlein, který na projektu Evropské bolidové sítě s námi dlouhodobě spolupracuje. První popis pádového pole spolu s nejvhodnější strategií hledání (vzhledem k předpokládaným počtům jednotlivých hmotnostních skupin meteoritů jsme se nejdříve soustředili na oblast malých meteoritů pocházejících z hlavního výbuchu) jsme poskytli kolegům v Německu v sobotu 14. 7. Prvního hledání, které proběhlo hned od neděle 15. 7. do úterý 17. 7., se účastnili dva členové německé části Evropské bolidové sítě Ralph Sporn a Martin Neuhofer. Jsou to velmi zkušení a spolehliví hledači, kteří se úspěšně podíleli na nalezení několika předchozích případů. Tyto první pokusy spíše sloužily k prozkoumání celé oblasti a vytipování vhodnějších míst pro následné systematické hledání.
Autor: Ralph Sporn a Martin Neuhofer, Pavel Spurný.
Takto určenou oblast jsme poslali hledačům v terénu v pondělí 30. 7. v poledne. Ti opět v neděli zahájili třetí hledací kampaň, kterou měli opět naplánovanou do středy 1. 8. Jelikož se ukázalo, že oblast pro hlavní kus leží v hustém lese navíc s vysokým podrostem, tak pro úterní hledání zvolili strategii prohledat ta místa, která jsou přehledná a leží na nejpravděpodobnější linii, která by ovšem odpovídala tomu, že se hlavní kus přece jen ještě rozpadnul. To se zakrátko ukázalo jako velmi správná a šťastná volba. Na přehledné louce oba hledači nalezli meteorit o hmotnosti 955 gramů, který byl jen minimálně zabořený a který velmi přesně odpovídá předpovězenému místu pro danou hmotnost – viz obrázek 7. Velká většina jeho povrchu je opět pokryta černou kůrou, která nese stopy po dopadu do hlinité půdy. Malá část chybí (maximálně kolem 100 gramů) a musela se z něho oddělit během temné fáze letu, protože na lomu není patrné tepelné působení. Jak se ukázalo prakticky přesně o měsíc později v sobotu 1. září, tak tento předpoklad byl potvrzen dalším nálezem, kdy jiní hledači, kteří dostali informaci o pádovém poli od D. Heinleina později, našli na lesní cestě v místech, kam by nebylo možné, aby doletěly úlomky z vyšší fragmentace (např. hlavního výbuchu) několik malých úlomků, které s velkou pravděpodobností patřily původně k největšímu nalezenému meteoritu. Tyto meteority vážící dohromady 20,6 gramů nalezli Lukasz Smula, Magda Skirzewska a Thomas Kurz.
Autor: Ralph Sporn a Martin Neuhofer.
Během osmé hledací kampaně do pádové oblasti, po 26 vyčerpávajících dnech únavného hledání, se Ralphu Spornovi a Martinovi Neuhoferovi podařil další unikátní nález v neděli 30. září krátce po poledni. Nalezli malý meteorit vážící 4,8 gramů zachycený do ochranné sítě proti ptákům, která zakrývala jabloňový sad východně od Renchenu přesně v předpovězené oblasti pro danou hmotnost. Velmi kuriózní na tomto nálezu je skutečnost, že meteorit nedopadl na zemský povrch, ale byl nalezen 2,5 metru nad zemí (viz obrázek 8).
Klasifikaci meteoritu provedli Dr. Addi Bischoff a jeho doktorand Markus Patzek z Ústavu pro Planetologii z univerzity v Münsteru v Německu a určili, že se jednalo o tzv. obyčejný chondrit typu L5-6. Jedná se o tzv. brekcii, což znamená zjednodušeně meteorit složený z více druhů materiálu. Rovněž i ze složení vlastního meteoritu byl tedy jednoznačně potvrzen asteroidální původ tohoto tělesa. Zatím neoficiální pojmenování meteoritu je Renchen.
Velký úspěch Evropské bolidové sítě
Autor: Ralph Sporn a Martin Neuhofer.
V současné době je známo zhruba 30 meteoritů s rodokmenem, tj. takových, jejichž dráha byla určena z přístrojových pozorování. Z toho ve více než polovině případů, včetně vůbec toho prvního – meteoritu Příbram ze 7. dubna 1959, se na výpočtu ať už zcela nebo významnou měrou podíleli pracovníci Astronomického ústavu AV ČR. Podle jejich výpočtů byly například nedávno nalezeny i meteority Ždár nad Sázavou z 9. prosince 2014, Hradec Králové ze 17. května 2016 a nebo Stubenberg v Německu ze 6. března 2016.
Poděkování
Děkujeme Dr. Radmile Brožkové z Českého hydrometeorologického ústavu a Dr. Gerdu Baumgartnerovi z Leibnizova ústavu fyziky atmosféry, Kühlungsborn, Německo, za poskytnutí modelů výškového větru. Rovněž tak poděkování patří Lukáši Smulovi (Polsko) za darování vzorků pro klasifikaci meteoritu.
Kontakty a další informace:
RNDr. Pavel Spurný, CSc.
Vedoucí oddělení meziplanetární hmoty ASÚ AV ČR
a koordinátor Evropské bolidové sítě
Email: pavel.spurny@asu.cas.cz
Tel: +420 607 729 608
Pavel Suchan
Tiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR
Email: suchan@astro.cz
Tel: +420 737 322 815
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Významné bolidy zachycené Evropskou bolidovou sítí
Převzato: Astronomický ústav AV ČR