Drak na Titanu
Titan, největší Saturnův měsíc a druhý největší měsíc ve Sluneční soustavě (po Jupiterově Ganymedu) je jediný známý satelit s výraznou atmosférou. Ta se skládá především z dusíku (podobně jako pozemská) a obsahuje také významné množství metanu. Neprůhledná oblaka obsahující i komplexní organické molekuly ve viditelném oboru dokonale zabraňují pohlédnout na povrch měsíce.
První snímky porvchu Titanu byly pořízeny v minulém desetiletí pomocí HST, pak následovaly podobné pokusy od většiny velkých dalekohledů. Vždy byla vybrána vhodné vlnová délka v blízké infračervené oblasti, tzv. atmosferické okno, kde je Titanova atmosféra relativně průhledná. Přesto i zde je pohled na povrch ovlivněn průchodem světla různými vrstvami atmosféry. Během šesti nocí mezi 2. a 8. únorem 2004 se na Titan proto zaměřil dalekohled VLT Yepun vybavený zmíněným přístrojem SDI. Od snímků ve dvou "oknech" na délkách 1,575 a 1,6 mikrometru byl vždy odečten simultálně pořízený záběr atmosféry na vlnové délce 1,625 mikrometru, čímž byl získán pohled na povrch měsíce téměř prostý vlivu jeho atmosféry. Jelikož Titan vykazuje vůči Saturnu vázanou rotaci, trvá jedna jeho otočka stejně dlouho jako oběh okolo planety, tedy 16 dní - běhm týdení periody tak bylo možné prozkoumat jen asi 3/4 povrchu tělesa.
Bohužel, tyto monochromatické snímky povrchu nám nemohou samy o sovbě říci nic o fyzikální podstatě pozorovaných povrchových útvarů - zjistíme z nich pouze, jaká je relativní odrazivost, tzv. albedo, jednotlivých částí povrchu Titanu. Z radarových pozorování obřího teleskopu v Arecibu ovšem víme, že na povrchu by se měly nacházet plochy kapalnýách uhlovodíků a zdáý se, že právě tmavší ohraničené oblasti na snímích by mohly indikovat jejich polohu. Naopak jasné útvary jsou považovány za ledem pokryté horské masivy.
Související články: Nové informace o Titanu
Zdroj: ESO