Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Drak na Titanu
Jan Verfl Vytisknout článek

Drak na Titanu

phot-11c-04-preview.jpg
Nový přístroj SDI (Simultaneous Differential Imager, česky řekněme "Současný rozdílový zobrazovač"?) čerstvě instalovaný na systém adaptivní optiky NACO dalekohledů VLT Evropské jižní observatoře v Chile umožňuje pořídit velmi ostré záběry naráz ve třech vybraných vlnových délkách. Přestože jde o technologii určenou především ke studiu exoplanet, je tento přístroj velmi užitečný k pozorování objektů s výraznou atmosférou, jako je například Saturnův měsíc Titan. Pozorování prováděná zároveň v úzkém "okně", v němž je atmosféra částečně průhledná a na blízkých vlnových délkách, kde průhledná není, umožňuje odečtením záběrů získat téměř nerušený pohled na povrch tělesa.

Titan, největší Saturnův měsíc a druhý největší měsíc ve Sluneční soustavě (po Jupiterově Ganymedu) je jediný známý satelit s výraznou atmosférou. Ta se skládá především z dusíku (podobně jako pozemská) a obsahuje také významné množství metanu. Neprůhledná oblaka obsahující i komplexní organické molekuly ve viditelném oboru dokonale zabraňují pohlédnout na povrch měsíce.

phot-11e-04-preview.jpg
Současná spektroskopická a radarová pozorování ukzaují na možnou přítomnost velkých jezer tekutých uhlovodíků a meorologický cyklus založený na metanu podobný tomu pozemskému (který ovšem funguje na bázi vody). Díky tomu je Titan jediným známým tělesem kromě Země, kde předpokládáme déšť a povrchové oceány. Je tak zajímavým cílem pro výzkum prostředí podobného tomu, které předcházelo vzniku života na Zemi. Pouzdro Huygens, nesené mezinárodní soundou Cassini se pokusí do této pozoruhodné přírodní laboratoře proniknout na začátku příštího roku. K úspěchu mu mají pomoci i předběžná pozemní pozorování - ovšem pouze dalekohledy o průměru 8-10 metrů s adaptivní optikou (nebo HST) jsou schopny přes obrovskou vzdálenost Saturnu získat sníkmy ukazující nějaké detaily.

První snímky porvchu Titanu byly pořízeny v minulém desetiletí pomocí HST, pak následovaly podobné pokusy od většiny velkých dalekohledů. Vždy byla vybrána vhodné vlnová délka v blízké infračervené oblasti, tzv. atmosferické okno, kde je Titanova atmosféra relativně průhledná. Přesto i zde je pohled na povrch ovlivněn průchodem světla různými vrstvami atmosféry. Během šesti nocí mezi 2. a 8. únorem 2004 se na Titan proto zaměřil dalekohled VLT Yepun vybavený zmíněným přístrojem SDI. Od snímků ve dvou "oknech" na délkách 1,575 a 1,6 mikrometru byl vždy odečten simultálně pořízený záběr atmosféry na vlnové délce 1,625 mikrometru, čímž byl získán pohled na povrch měsíce téměř prostý vlivu jeho atmosféry. Jelikož Titan vykazuje vůči Saturnu vázanou rotaci, trvá jedna jeho otočka stejně dlouho jako oběh okolo planety, tedy 16 dní - běhm týdení periody tak bylo možné prozkoumat jen asi 3/4 povrchu tělesa.

Bohužel, tyto monochromatické snímky povrchu nám nemohou samy o sovbě říci nic o fyzikální podstatě pozorovaných povrchových útvarů - zjistíme z nich pouze, jaká je relativní odrazivost, tzv. albedo, jednotlivých částí povrchu Titanu. Z radarových pozorování obřího teleskopu v Arecibu ovšem víme, že na povrchu by se měly nacházet plochy kapalnýách uhlovodíků a zdáý se, že právě tmavší ohraničené oblasti na snímích by mohly indikovat jejich polohu. Naopak jasné útvary jsou považovány za ledem pokryté horské masivy.

phot-11f-04-preview.jpg
Srovnáním s dřívejšími snímky s menším kontrastem pořízenými bez použití přístroje SDI je možné potvdrit, že pozorované povrchové útavry jsou relálné, neboť byly nalezny znovu s odstupem 15 měsíců. Vidíme, že severní polokouli Titanu dominuje velká jasná oblast se středem asi na 15. stupni místní délky. V rovníkové oblasti jsou naopak ostře definované tmavé oblasti, které jsou, jak jbylo zmíněno, považovány za moře. Od členů výzkumného týmu zatím dostaly provizorní pojmenování "Ležaté H", "Pes" honící "Míč" a "Dračí halva". Pozorování ittianu na VLT budou pokračovat i v následujících měsících před přistáním pouzdra Huygens.

Související články: Nové informace o Titanu

Zdroj: ESO




O autorovi



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »