Drak na Titanu

Titan, největší Saturnův měsíc a druhý největší měsíc ve Sluneční soustavě (po Jupiterově Ganymedu) je jediný známý satelit s výraznou atmosférou. Ta se skládá především z dusíku (podobně jako pozemská) a obsahuje také významné množství metanu. Neprůhledná oblaka obsahující i komplexní organické molekuly ve viditelném oboru dokonale zabraňují pohlédnout na povrch měsíce.

Současná spektroskopická a radarová pozorování ukzaují na možnou přítomnost velkých jezer tekutých uhlovodíků a meorologický cyklus založený na metanu podobný tomu pozemskému (který ovšem funguje na bázi vody). Díky tomu je Titan jediným známým tělesem kromě Země, kde předpokládáme déšť a povrchové oceány. Je tak zajímavým cílem pro výzkum prostředí podobného tomu, které předcházelo vzniku života na Zemi. Pouzdro Huygens, nesené mezinárodní soundou Cassini se pokusí do této pozoruhodné přírodní laboratoře proniknout na začátku příštího roku. K úspěchu mu mají pomoci i předběžná pozemní pozorování - ovšem pouze dalekohledy o průměru 8-10 metrů s adaptivní optikou (nebo HST) jsou schopny přes obrovskou vzdálenost Saturnu získat sníkmy ukazující nějaké detaily.

První snímky porvchu Titanu byly pořízeny v minulém desetiletí pomocí HST, pak následovaly podobné pokusy od většiny velkých dalekohledů. Vždy byla vybrána vhodné vlnová délka v blízké infračervené oblasti, tzv. atmosferické okno, kde je Titanova atmosféra relativně průhledná. Přesto i zde je pohled na povrch ovlivněn průchodem světla různými vrstvami atmosféry. Během šesti nocí mezi 2. a 8. únorem 2004 se na Titan proto zaměřil dalekohled VLT Yepun vybavený zmíněným přístrojem SDI. Od snímků ve dvou "oknech" na délkách 1,575 a 1,6 mikrometru byl vždy odečten simultálně pořízený záběr atmosféry na vlnové délce 1,625 mikrometru, čímž byl získán pohled na povrch měsíce téměř prostý vlivu jeho atmosféry. Jelikož Titan vykazuje vůči Saturnu vázanou rotaci, trvá jedna jeho otočka stejně dlouho jako oběh okolo planety, tedy 16 dní - běhm týdení periody tak bylo možné prozkoumat jen asi 3/4 povrchu tělesa.

Bohužel, tyto monochromatické snímky povrchu nám nemohou samy o sovbě říci nic o fyzikální podstatě pozorovaných povrchových útvarů - zjistíme z nich pouze, jaká je relativní odrazivost, tzv. albedo, jednotlivých částí povrchu Titanu. Z radarových pozorování obřího teleskopu v Arecibu ovšem víme, že na povrchu by se měly nacházet plochy kapalnýách uhlovodíků a zdáý se, že právě tmavší ohraničené oblasti na snímích by mohly indikovat jejich polohu. Naopak jasné útvary jsou považovány za ledem pokryté horské masivy.

Srovnáním s dřívejšími snímky s menším kontrastem pořízenými bez použití přístroje SDI je možné potvdrit, že pozorované povrchové útavry jsou relálné, neboť byly nalezny znovu s odstupem 15 měsíců. Vidíme, že severní polokouli Titanu dominuje velká jasná oblast se středem asi na 15. stupni místní délky. V rovníkové oblasti jsou naopak ostře definované tmavé oblasti, které jsou, jak jbylo zmíněno, považovány za moře. Od členů výzkumného týmu zatím dostaly provizorní pojmenování "Ležaté H", "Pes" honící "Míč" a "Dračí halva". Pozorování ittianu na VLT budou pokračovat i v následujících měsících před přistáním pouzdra Huygens.

Související články: Nové informace o Titanu

Zdroj: ESO