Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Erupční aktivita 24. slunečního cyklu narostla

Erupční aktivita 24. slunečního cyklu narostla

Sluneční erupce třídy X5.4 ze 7. března 2012, NASA
Sluneční erupce třídy X5.4 ze 7. března 2012, NASA
Postupné nabývání aktivity v prvních týdnech roku 2012 vyústilo ve velkou sérii slunečních erupcí ve druhém březnovém týdnu. Stále platí zvýšená pravděpodobnost výskytu polární záře. Aktivita může být v příštím týdnu ještě vyšší.

Velká skupina slunečních skvrn v aktivní oblasti NOAA 1429 se ještě před přechodem centrálním slunečním meridiánem projevila silnou erupcí třídy X1.1 dne 5. března v 6:00 SEČ. Byla doprovázena výronem koronální hmoty (CME) s nabitými částicemi urychlenými na 900 km/s. O dva dny později byla na Zemi zaznamenána středně silná magnetická bouře a v Kanadě i na severu Evropy byla vidět polární záře. Centrum pro sluneční vlivy SIDC v Belgii začíná na základě aktuálního vývoje aktivity vydávat varování před možnými poruchami navigace, komunikačních a elektrických sítí.

Nejsilnější erupce
Dne 7. března ve 2:30 došlo k jedné z dosud nejsilnějších erupcí začínajícího cyklu 24. Byla klasifikována stupněm X5.4 a doprovázena velmi silným výronem koronální hmoty o rychlosti 1200 km/s, tak zvaným halo, tedy mířícím jako rozpínající se bublina směrem k Zemi. Následně již byly ovlivněny radiové komunikace na jižní polokouli Země, byla vydána varování před zvýšenou radiací zejména při přeletech mezikontinentálních spojů blízko pólů. Je avizována silná magnetická bouře a detekován nárůst vysokoenergetických protonů o čtyři třídy oproti neporušenému stavu. Není vyloučeno pozorování polární záře i v zeměpisných šířkách střední Evropy.

Aktivita pokračuje
Dne 9. března v 5:14 dochází znovu k erupci, tentokrát poněkud slabší (třída M6.3) s výronem koronální hmoty o rychlosti 750 km/s. Příchod nabitých částic k Zemi se při této rychlosti a konfiguraci archimedovské spirály meziplanetárního magnetického pole očekává za dva až tři dny po výronu.

Sledujte skupinu příští týden
Aktivní oblast se rotací Slunce již dostává na jeho západní polokouli a tedy do pozice, kdy v následujícím týdnu může být při ovlivňování procesů na Zemi ještě účinnější. Je velmi pravděpodobné, že v několika následujících dnech, než skupina zapadne za okraj slunečního disku, o erupční aktivitě z oblasti NOAA 1429 ještě několikrát uslyšíme.

Není žádný důvod podléhat panice. Podobné situace jsou pro období vyšší sluneční aktivity běžné. Co je však nové, to jsou snímky z nových meziplanetárních sond, které mají možnosti pozorování i rozlišení lepší, než kdykoliv v minulosti. Tak se jim obdivujme.

Obrázky a data dokumentující aktivní jevy z předchozích dnů, některé doplněny i o působivý hudební doprovod, najdeme např. na těchto stránkách

[1] Monitor polárních září na astro.cz
[2] Solar Influences Data Analysis Center (SIDC)
[3] Video NASA, erupce X5.4 ze 7. března 2012
[4] Video NASA, erupce X5.4 v HD kvalitě




O autorovi

Pavel Kotrč

Vědecký pracovník Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »