Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Hubble nečekaně zachytil rozpadající se kometu

Hubble nečekaně zachytil rozpadající se kometu

Rozpadající se jádro komety C/2025 K1 (ATLAS) 8. 11. 2025 z HST
Autor: NASA, ESA, D. Bodewits (Auburn). Image processing: J. DePasquale (STScI)

Kometa C/2025 K1 (ATLAS) právě minula bod svého nejbližšího přiblížení ke Slunci a směřovala ven ze Sluneční soustavy. V tu chvíli se na ni zaměřil největší optický kosmický teleskop HST. Ačkoli byla ještě před několika dny celistvá, kometa K1 se před zraky Hubbleova vesmírného dalekohledu provozovaném NASA a ESA rozpadla nejméně na čtyři části. Šance, že se toto stane zrovna když se na ni zaměří Hubble, byla opravdu mimořádně mizivá.

Kometa, jejíž úplný název je C/2025 K1 (ATLAS), byla objevena přehlídkovým systémem několika dalekohledů ATLAS, které daly jméno třeba také mezihvězdné kometě 3I/ATLAS. Unikátní detailní snímky vznikly v důsledku studie, zveřejněné později v časopise Icarus. Cílem však původně nebyla tato kometa, ta se vlastně stala až náhradou za jinou, která zrovna nebyla z HST pozorovatelná.

„Někdy k nejlepším vědeckým objevům dochází náhodou,“ řekl spolupracovník John Noonan, profesor na katedře fyziky Auburn University v Alabamě ve Spojených státech.  „Tuto kometu jsme pozorovali, protože naše původní kometa nebyla viditelná kvůli novým technickým omezením poté, co nám byl schválen náš návrh. Museli jsme najít nový cíl, kterým se stala kometa K1 – a právě v okamžiku, kdy jsme ji pozorovali, se náhodou rozpadla, což je šance menší než malá.“

Noonan nevěděl, že se K1 rozpadá, dokud si neprohlédl snímky den poté, co je Hubble pořídil. „Když jsem se poprvé díval na data, všiml jsem si, že na těch snímcích jsou čtyři komety, zatímco jsme navrhovali pozorovat jen jednu,“ řekl Noonan. „Věděli jsme tedy, že jde o něco opravdu, opravdu výjimečného.“

Snímky rozpadu komety C/2025 K1 (ATLAS) z HST. Na každém snímku pořízeném ve třech dnech vidíme názorně změny a další rozpady jádra této komety. Autor: NASA, ESA, D. Bodewits (Auburn). Image processing: J. DePasquale (STScI)
Snímky rozpadu komety C/2025 K1 (ATLAS) z HST. Na každém snímku pořízeném ve třech dnech vidíme názorně změny a další rozpady jádra této komety.
Autor: NASA, ESA, D. Bodewits (Auburn). Image processing: J. DePasquale (STScI)

V minulosti se samozřejmě podařilo pozorovat rozpadlé, nebo rozpadající se komety pomocí HST. Vždy však šlo o situaci, kdy už se o rozpadu vědělo a bylo to plánované. Mnohokrát vědci plánovali pozorování, aby zachytili rozpadající se kometu. Bohužel je velmi obtížné to naplánovat a nikdy se jim to nepodařilo.

„Ironií je, že právě teď studujeme obyčejnou kometu a ta se nám rozpadá přímo před očima,“ řekl vedoucí vědeckého týmu Dennis Bodewits, který je také profesorem na katedře fyziky Auburn University.

„Komety jsou pozůstatky z doby vzniku Sluneční soustavy, takže jsou tvořeny ‚starým materiálem‘ – prvotními látkami, z nichž vznikl náš planetární systém,“ vysvětlil Bodewits. „Nejsou však nedotčené – byly ozařovány Sluncem a kosmickým zářením. Když se tedy díváme na složení komety, vždy si klademe otázku: ‚Je to původní materiál, nebo ovlivněný následnými vnějšími vlivy?‘ Rozpad jádra nám pomáhá odhalit starodávný materiál, který nebyl výše uvedenými procesy ovlivněn.“

Hubble zachytil, jak se K1 rozpadá na nejméně čtyři kusy, z nichž každý má vlastní komu, mlhavá obálka plynu a prachu, která obklopuje ledové jádro komety. Hubble tyto fragmenty jasně rozlišil, ale pozemním dalekohledům se v té době jevily pouze jako stěží rozeznatelné skvrny.

Snímky z Hubbleova teleskopu byly pořízeny pouhý měsíc po přísluní (perihéliu), tedy nejbližším přiblížení komety K1 ke Slunci. Perihélium komety se nacházelo uvnitř oběžné dráhy Merkuru, asi ve třetině vzdálenosti Země od Slunce. V období průletu perihéliem dochází u komety k nejintenzivnějšímu zahřívání a maximálnímu namáhání. Hned po perihéliu mají proto některé komety s dlouhou oběžnou dobou tendenci se rozpadat. Kometa C/2025 K1 se zařadila k těmto příkladům (písmeno C právě znamená dlouhoperiodickou kometu).

Než se K1 rozpadla, byla pravděpodobně o něco větší než průměrná kometa, možná měla průměr kolem 8 kilometrů. Tým odhaduje, že kometa se začala rozpadat osm dní předtím, než ji Hubble pozoroval. Hubble pořídil tři 20sekundové snímky během tří pozorovacích oken od 8. do 10. listopadu 2025. Během pozorování komety se rozpadl i jeden z menších úlomků K1.

Díky tomu, že Hubbleův ostrý zrak dokáže rozeznat extrémně jemné detaily, mohl tým vysledovat historii úlomků až do doby, kdy tvořily jeden celek. To jim umožnilo rekonstruovat časovou osu. Při tom však odhalili záhadu: proč došlo ke zpoždění mezi rozpadnutím komety a okamžikem, kdy byla pozorována zjasnění komety dalekohledy ze Země? Když se kometa roztříštila a odhalila čerstvý led, proč se nezjasnila téměř okamžitě?

Tým má několik teorií. Většina jasu komety pochází ze slunečního světla odraženého od prachových zrn. Když se však kometa rozlomí, odhalí čistý led. Možná chvíli trvá, než čistý led spolu s nově odhaleným prachem vysublimuje a rozptýlí do okolí jádra. Nebo možná musí teplo proniknout pod povrch, vytvořit přetlak a to vede k vymrštění většího množství materiálu do obálky komety.

„Hubble nikdy předtím nezachytil rozpadající se kometu tak brzy po tom, co se skutečně rozpadla. Většinou je to o několik týdnů až měsíc později. A v tomto případě jsme ji mohli vidět jen pár dní poté,“ řekl Noonan. „To nám říká něco velmi důležitého o fyzice toho, co se děje na povrchu komety a o tom, že je možná potřeba nějaký časový úsek, než se nově odhalený materiál rozptýlí do okolí jádra.“

Tým se těší na dokončení analýzy plynů pocházejících z komety. Pozemní analýzy již ukazují, že K1 je chemicky velmi podivná – ve srovnání s jinými kometami je výrazně ochuzená o uhlík. Spektroskopická analýza pomocí přístrojů STIS (Space Telescope Imaging Spectrograph) a COS (Cosmic Origins Spectrograph) na Hubbleově teleskopu pravděpodobně odhalí mnohem více detailů o složení komety K1 a tím i o samotných počátcích naší Sluneční soustavy.

Kometa K1 je nyní shlukem úlomků vzdálených asi 400 milionů kilometrů od Země. Nachází se v souhvězdí Ryb a směřuje ven ze Sluneční soustavy, přičemž se pravděpodobně již nikdy nevrátí. Astronomové zjistili, že komety s dlouhou oběžnou dobou, jako je K1, se rozpadají častěji než jejich příbuzné s krátkou oběžnou dobou, jako je kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko, kterou navštívila mise Rosetta agentury ESA, ale není známo proč. Mise Comet Interceptor agentury ESA, která má být vypuštěna na konci tohoto desetiletí, bude první misí, která by měla poté navštívit kometu s velmi dlouhou oběžnou dobou.

„Náhodné pozorování komety K1 Hubbleovým teleskopem   nám pomáhá pochopit , proč se některé komety s dlouhou oběžnou dobou rozpadají , a poskytuje nám brzký   pohled do jejich nitra po rozpadu ,“ uvedl spoluautor studie prof. Colin Snodgrass z Univerzity v Edinburghu ve Skotsku a interdisciplinární vědec mise Comet Interceptor. „Tyto nové výsledky doplní detailní pohled na kometu s dlouhou oběžnou dobou, který získáme díky misi Comet Interceptor, a pomohou astronomům vybrat cíl mise.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA/Hubble News



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Rozpad komety, C/2025 K1 (ATLAS)


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »