Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jasný bolid na Den svatého Patrika nad Spojeným královstvím

Jasný bolid na Den svatého Patrika nad Spojeným královstvím

Souhrnný snímek bolidu 20160317_031654, stanice Clanfield N.
Autor: Steve Bosley

Jarní bolidová sezóna je v plném proudu a tak není divu, že přibývají hlášení o pozorování jasných bolidů. V letošním roce počasí v České republice není příliš přející a tak nezbývá než sledovat záběry jasných bolidů z ostatních zemí světa. Stejně tak tomu je i v případě bolidu, který byl pozorován převážně ve Velké Británii brzy ráno 17. 3. 2016 ve 3:16:54 UT (tedy místního času). Tento bolid ozářil krajinu po dobu bezmála 4 sekund a stal se tak objektem pozorovaným mnoha náhodnými svědky.

Vizuální pozorování bolidu

Den svatého Patrika tentokrát začal poněkud netradičně. Leprikón lapený upřeným pohledem tentokrát nevydal jeden ze svých četných hrnců s pokladem, ale poskytl lidem pohled na netradiční nebeské divadlo – jasný bolid. Mnoho náhodných pozorovatelů ve Velké Británii, Nizozemí, Francii a Belgii vidělo jasný bolid trvající bezmála 4 vteřiny, který osvětlil krajinu jasem přesahujícím jas Měsíce v úplňku. V databázi pro hlášení bolidů na stránkách IMO (International Meteor Organization) se v současné době (k 19. 3. 2016) nachází 51 hlášení od vizuálních pozorovatelů z těchto zemí. Většina pozorovatelů udává jasnost bolidu v rozmezí –10m až –20m, našli se ovšem i tací, kteří odhadli jeho jasnost na –25m, tedy srovnatelnou se Sluncem. Části všímavých pozorovatelů neunikla fragmentace tělesa během letu a někteří z nich také udávají doprovodné sonické efekty – hlavně opožděné dunění po přeletu bolidu. Paleta možných barev bolidu je poměrně různorodá, nicméně převažuje modrá a zelená. Rozložení pozorovacích stanovišť z hlášení v IMO ukazuje přehledná mapa „hustoty“ hlášení pozorovatelů v jednotlivých zemích.

Rozložení hlášení pozorovatelů bolidu ve Velké Británii, Nizozemí, Francii a Belgii. Autor: IMO

Video pozorování bolidu

V rámci sítě UKMON (United Kingdom Meteor Observation Network) byl bolid zaznamenán přímo na 5 stanicích (na 7 kamerách), na jedné stanici (NHM v Londýně) byla zaznamenána série záblesků mimo zorné pole kamery. Záznam letu bolidu je tedy k dispozici ze stanic Clanfield (Steve Bosley, Hampshire Astronomy Group), Church Crookham (Peter Campbell-Burns), Lockyer (Dave Jones, S.P.A.M. Group, 2 kamery), Scotch Street (Steve Hooks) a Wilcot (Richard Fleet, 2 kamery). Záznamy bolidu ze stanic jsou uvedena níže, ve zpomalené snímkovací frekvenci 10 sn/s.

Video bolidu 20160317_031654, stanice Clanfield N. Autor: Steve Bosley Video bolidu 20160317_031654, stanice Church Crookham. Autor: Peter Campbell-Burns
Video bolidu 20160317_031654, stanice Lockyer L1. Autor: Dave Jones Video bolidu 20160317_031654, stanice Lockyer L2. Autor: Dave Jones
Video bolidu 20160317_031654, stanice Scotch Street. Autor: Steve Hooks Video bolidu 20160317_031654, stanice Wilcot N. Autor: Richard Fleet

Pro výpočet dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě byly použity počáteční fáze letu bolidu ze stanic Lockyer, Clanfield a Scotch Street. Tento postup umožňuje výpočet dráhy s velmi nízkou hodnotou decelerace, která ve výškách kolem 80–100 km neovlivňuje výslednou dráhu tak jako je tomu na konci dráhy ve výškách mezi 30–50 km. V tomto případě se jednalo o poměrně rychlý meteor, geocentrická rychlost meteoroidu před vstupem do gravitačního pole Země byla 43,5 km/s (včetně vlivu decelerace, dv/dt = –0,7 km/s2), orbitální elementy dráhy meteoroidu byly následující: a = 3,01 AU (velká poloosa dráhy), q = 0,048 AU (vzdálenost perihelia), e = 0,984 (excentricita dráhy), i = 18,3° (sklon dráhy), peri = 336,7° (argument šířky perihelia), node = 356,7° (délka vzestupného uzlu). Bolid patřil mezi sporadické meteory (bez rojové příslušnosti) s geocentrickým radiantem RA = 205,4°, DEC = –6,4°. Projekce dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě je uvedena níže, včetně započítání vlivu decelerace na geocentrickou rychlost vg.

2D projekce atmosférické dráhy bolidu 20160317_031654 na povrch Země. Autor: Jakub Koukal Projekce dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě, včetně započítání vlivu decelerace na geocentrickou rychlost vg. Autor: Jakub Koukal

Pro výpočet atmosférické dráhy bylo nutné, vzhledem k obrovské saturaci snímků, provést měření statických snímků, nikoliv videa. Veškeré měření probíhalo s pomocí software AstroRecord a jako nejvhodnější pro daný účel se ukázal snímek ze stanice Clanfield, který pokrýval prakticky celou délku letu bolidu (3,64 s). Průmět počátku atmosférické dráhy se nacházel na souřadnicích N50,761° W2,089° poblíž obce Lytchett Matravers (ENG), výška meteoru v tomto okamžiku činila 112,7 km nad povrchem Země. Průmět konce atmosférické dráhy se nacházel na souřadnicích N51,768° W1,528° poblíž obce Curbridge (ENG), výška meteoru v tomto okamžiku činila 38,3 km nad povrchem Země. Nejvyšší absolutní jasnosti dosáhl bolid ze stanice Lockyer (–14,7m), absolutní jasnost z unifikované dráhy z výše uvedených stanic byla –13,6m. Bolid urazil během ablační fáze letu v atmosféře Země 141,3 km a vstoupil do atmosféry pod dosti nízkým úhlem 32,1°. První fragmentace tělesa nastala ve výšce 68,9 km při aktuální rychlosti 43,2 km/s a mechanická pevnost tělesa byla tedy v okamžiku první fragmentace 0,16+-0,02 MPa. Vstupní rychlost do atmosféry byla 44,8 km/s, koncová rychlost ve výšce 38,3 km nad povrchem Země byla 26,6 km/s. Odhad vstupní hmotnosti tělesa, stanovený na základě empirické rovnice (Jacchia, 1969) činí 66+-16 kg. Dráha tělesa ve Sluneční soustavě ukazuje na jeho kometární původ, mateřským tělesem byla pravděpodobně některá z komet s nízkou hodnotou perihélia, například z Marsdenovy nebo Krachtovy skupiny komet. Tato dráha je pro toto období roku celkem netypická, převážná část jasných bolidů v tomto období pochází z oblasti mezi Marsem a Jupiterem a vstupuje do atmosféry Země výrazně nižší rychlostí. Vzhledem k původu tělesa, koncové výšce a hlavně koncové rychlosti je prakticky nemožné, aby části tělesa dopadly na povrch Země v podobě meteoritů, tak jako tomu bylo v poslední době například 6. 3. 2016 v Německu. 2D projekce dráhy meteoru v atmosféře je uvedena výše.

Průběh decelerace bolidu 20160317_031654 během ablační fáze. Autor: Jakub Koukal Souhrnný snímek ze stanice Clanfield N v nepravých barvách. Autor: Jakub Koukal

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] UKMON (United Kingdom Meteor Observation Network)
[2] Databáze pro hlášení bolidů IMO
[3] Další pád meteoritu s rodokmenem 6. 3. 2016



O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz

Štítky: UKMON, Bolid, Fireballs


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »