meteorit... dopane ci nedopadne?
Pravděpodobnost dopadu velkého meteoritu na Zemi je mnohem nižší, než si myslíme. Velké metoerity se velmi často rozpadnou v atmosféře. Rusko-britský tým se zabýval dopady meteoritů a toto je hlavní výsledek jejich bádání.
Není zřejmé, zda tento výsledek snižuje meteoritické riziko na Zemi. Dopad mnoha fragmentů může být stejně zničující jako dopad jednoho rozměrného tělesa.
Nový odhad snižuje frekvenci možného dopadu s katastrofickými účinky asi padesátkrát. Philip Blad (Imperial College, Londýn) a Natalia Artemieva (Institute for Dynamics of Geosphere, Moskva) předpokládají, že objekty o průměru větším než 220 metrů dopadnou na Zemi každých 170 000 let. Předchozí odhady se pohybují okolo 3 000 - 4 000 let. Dopad uvažovaného tělesa do moře by způsobil zničující vlnu.
Před 65 milliony let vyhynuli dinosaurové. S velkou pravděpodobností vyhynuli v důsledku dopadu meteoritu a následné dočasné změně klimatu.
V současné době se astronomové intenzivně věnují vyhledávání asteroidů - pozůstatků po formování planet. Některé křižují dráhu Země a představují tak potenciální nebezpečí. Kromě programů vyhledávajících NEO (Near Earth Object - blízkozemní objekty) astronomové zkoumají data z vojenských satelitů zaznamenávajících výbuchy v horní atmosféře a zkoumají nedávno vzniklé krátery na Měsíci. Díky těmto výzkumům máme velmi dobrou představu o pravděpodobnosti setkání Země s velkým meteoritem.
Dále je nutné uvažovat materiál, ze kterého jsou meteority složeny. Většina se spíše skládá z mnoha jednotlivých částí, než z jednoho velikého kusu. Tyto kousky držící pohromadě díky gravitaci se při vstupu do zemského kravitačního pole rozpadnou na jednotlivé části.
Výsledek závísí na výšce kde dojde k rozpadu. V extrémním případě většina hmoty shoří v atmosféře předtím, než dopadne na Zemi. Druhý extrém - rozpad nízko nad Zemí je mnohem nebezpečnější. V roce 1908 došlo k tomuto jevu nad Tunguzskou na Sibiři. Důsledek je známý - zcela zničené okolí "dopadu" a na několika stech čtverečních kilometrech pokácené stromy.
Proces rozpadu závisí na složení astreroidu. 93% asteroidů jsou kamenné, ostatní jsou převážně železité.
Bland a Artemieva provedli počítačivou simulaci rozpadu kamenných a železitých asteroidů o hmotnostech 1kg - miliarda tun. Sledovali trajektorii jednotlivých částí asteroidů a určili velikost ohrožené oblasti.
Kamenné meteority se v atmosféře rozpadají mnohem snadněji než se předpokládalo. I poměrně velká tšlesa se tedy rozpadnou v atmosféře. Železité meteority jsou mnohem kompaktnější a "zodpovídají" za většinu menších impaktních kráterů na Zemi.
Výzkumníci usuzují, že kráter o průměru 100 metrů vytvoří každých 200-400 let objekt o průměru 3-5 metrů.
Zdroj: Nature
O autorovi
Karel Mokrý
Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.
