Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nejsilnější roj roku přichází aneb pozorujte Geminidy

Nejsilnější roj roku přichází aneb pozorujte Geminidy

Geminidy v roce 2013 nad sopkou Teide
Autor: Juan Carlos Casado

Již tento týden, v noci ze středy na čtvrtek, náš čeká maximum nejsilnějšího pravidelného roje, Geminid. Meteorický roj Geminid má radiant v souhvězdí Blíženců, je aktivní od 4. do 17. prosince a frekvence dosahuje běžně 120 meteorů za hodinu. V letošním roce připadá maximum na 6:30 UT, což je pro pozorovatele ve střední Evropě velmi výhodné, radiant meteorického roje je před svítáním velmi vysoko na obloze. Meteory náležející tomuto roji jsou spíše pomalejší, jejich geocentrická rychlost je kolem 35 km/s.

Historie meteorického roje Geminid

Objev tohoto meteorického roje přišel poměrně náhle. V roce 1862 identifikoval R. P. Greg (Manchester, Anglie) meteory vylétávající z radiantu v souhvězdí Blíženců (Gemini). Aktivitu nového roje zaznamenal ve dnech od 10. do 12.prosince. Nezávisle byl meteorický roj objeven ve stejném roce B. V. Marshem a A. C. Twiningem v USA. A. S. Herschel zaznamenal meteory vycházející ze souhvězdí Blíženců v noci z 12. na 13. prosince 1863, stejně jako tři bolidy patřící tomuto meteorickému roji v letech 1863 a 1864. Během 70. let 19. století se stala pozorování Geminid častějšími v souvislosti s tím, jak si astronomové uvědomili jejich existenci.

První odhad frekvencí Geminid přišel v roce 1877, hodinová frekvence byla stanovena na 14 meteorů za hodinu. Stejné frekvence byly určeny pozorovateli v Anglii v roce 1892, ale bylo zjištěno, že množství jasných meteorů je prakticky dvojnásobné jako v roce 1877. V roce 1896 byla hodinová frekvence stanovena, opět pozorovateli v Anglii, na 23 meteorů za hodinu, ale byla pozorována řada jasných světle zelených meteorů. Tato barva je pro meteory patřící roji Geminid typická, vzhledem k jejich složení.

Uvedené hodnoty hodinových frekvencí se v průběhu 20. století zvyšovaly. Zpočátku dosahovaly 20 meteorů za hodinu, ve 30. letech už ovšem 50 meteorů a ve 40. letech pak 60 meteorů za hodinu. Nárůst pokračoval i v 60. letech (65 meteorů za hodinu) a v 70. letech (80 meteorů za hodinu). V 80. letech 20. století se předpokládalo, že aktivita meteorické roje bude postupně klesat a kolem roku 2120 již měla být frekvence meteorické roje pouze kolem 40 meteorů za hodinu. Geminidy ovšem přinesly překvapení a na počátku 21. století dosahovaly jejich frekvence 100 meteorů za hodinu a v posledních letech dosahují běžně hodnot mezi 120 a 140 meteory za hodinu. To činí meteorický roj Geminid nejsilnějším pravidelným rojem vůbec, protože Perseidy dosahují běžně v maximu frekvencí pouze kolem 80 meteorů za hodinu.

Průběh aktivity meteorického roje Geminid v roce 2015, vizuální pozorování Autor: IMO
Průběh aktivity meteorického roje Geminid v roce 2015, vizuální pozorování
Autor: IMO

Mateřské těleso meteorického roje Geminid

Dne 11. října 1983 byl S. Greenem a J. K. Daviesem nalezen při prohlídce dat získaných družicí IRAS rychle se pohybující asteroid v souhvězdí Draka. Další noc byl tento objev potvrzen C. Kowalem (Palomar Observatory, Kalifornie, USA), který objekt pozoroval Schmidtovou komorou o průměru 48 palců. Asteroid získal předběžné označení 1983 TB. Po předběžných výpočtech dráhy tohoto tělesa přednesl F. L. Whipple 25. října 1983 názor, že dráha tohoto tělesa je velmi podobná drahám meteorů náležejících meteorickému roji Geminid. Další pozorování potvrdila spojení asteroidu a meteorického roje a asteroid nakonec získal trvalé označení 3200 Phaeton. Jednalo se o první případ, kdy byl jako mateřské těleso meteorického roje identifikován asteroid.

Geminidy v roce 2017

Maximum meteorického roje nastává v roce 2017 ráno 14. prosince, v 6:30 UT. Radiant meteorického roje se nachází v souhvězdí Blíženců (RA=112°, DEC=33°) poblíž dvojice výrazných hvězd – Castora a Polluxe. Aktivitu přesahující 50 meteorů za hodinu je možné pozorovat i v nocích, které předchází noci maxima. Obvykle je možné pozorovat vyšší aktivitu již od noci z 11. na 12. prosince a v noci následující. Podmínky pro pozorování Geminid jsou v letošním roce velmi příznivé, Měsíc mezi poslední čtvrtí a novem vychází 14. prosince ve 3:35 SELČ a nebude svým svitem rušit pozorování maxima meteorického roje. Počasí je v těchto dnech poněkud nejisté. Zatím se zdá, že vyjasnění může přijít nad ránem 13. a zatahovat se má večer 14. 12., takže je pozorování zatím s otazníkem.

Pozice radiantu meteorického roje Geminid a jeho pohyb v průběhu aktivity Autor: IMO
Pozice radiantu meteorického roje Geminid a jeho pohyb v průběhu aktivity
Autor: IMO

Geminidy v databázi EDMOND

Meteorický roj Geminid je v počtu vícestaničních drah druhým nejsilnějším rojem v databázi EDMOND po hlavním roji letní sezóny – Perseidách. Nižší počet drah Geminid v databázi, než v případě Perseid, je způsoben nepříznivým počasím v prosinci, kdy je počet příznivých nocí výrazně nižší než v srpnu v případě Perseid. Databáze EDMOND obsahuje celkem 17 781 drah Geminid, které splňují Drummondovo kritérium podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s limitní hodnotou DD < 0,1.

Souhrnný snímek z noci maxima Geminid v roce 2015 ze stanice Val Terbi Autor: FMA
Souhrnný snímek z noci maxima Geminid v roce 2015 ze stanice Val Terbi
Autor: FMA

Pro výpočet střední dráhy meteorického roje bylo použito nižší limitní hodnoty Drummondova kritéria, a to DD < 0,03, tomuto kritériu vyhovělo 8 982 drah Geminid, které tvoří samotné jádro meteorického roje. Maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 261,4 (13. 12.) s poloměrem maxima (FWHM) 1,2 dne a poloha radiantu (RA/DEC) 112,9°/32,4° se standardní odchylkou (RA/DEC) 1,3°/0,6°. Relativně velký poloměr maxima je pro tento roj charakteristický, obvykle je možné sledovat vysoké počty Geminid ve dvou po sobě jdoucích nocích. Průměrná rychlost Geminid byla stanovena na 33,46 ± 0,67 km/s, meteory roje tedy patří mezi spíše pomalejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Geminid jsou následující: velká poloosa (a) 1,275 AU, perihélium (q) 0,1473 AU, excentricita (e) 0,885, sklon (i) 22,45° (meteorický roj je prográdní), délka výstupního uzlu (node) 261,4431° a délka argumentu perihélia (peri) 324,273°.

Přehled drah Geminid v databázi EDMOND, střední dráha proudu meteorického roje je vyznačena červenou přerušovanou čarou Autor: Jakub Koukal
Přehled drah Geminid v databázi EDMOND, střední dráha proudu meteorického roje je vyznačena červenou přerušovanou čarou
Autor: Jakub Koukal

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IMO
[2] EDMOND



O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz

Štítky: Meteorický roj, EDMOND, Geminidy


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »