Nejsilnější roj roku přichází aneb pozorujte Geminidy

Historie meteorického roje Geminid

Objev tohoto meteorického roje přišel poměrně náhle. V roce 1862 identifikoval R. P. Greg (Manchester, Anglie) meteory vylétávající z radiantu v souhvězdí Blíženců (Gemini). Aktivitu nového roje zaznamenal ve dnech od 10. do 12.prosince. Nezávisle byl meteorický roj objeven ve stejném roce B. V. Marshem a A. C. Twiningem v USA. A. S. Herschel zaznamenal meteory vycházející ze souhvězdí Blíženců v noci z 12. na 13. prosince 1863, stejně jako tři bolidy patřící tomuto meteorickému roji v letech 1863 a 1864. Během 70. let 19. století se stala pozorování Geminid častějšími v souvislosti s tím, jak si astronomové uvědomili jejich existenci.

První odhad frekvencí Geminid přišel v roce 1877, hodinová frekvence byla stanovena na 14 meteorů za hodinu. Stejné frekvence byly určeny pozorovateli v Anglii v roce 1892, ale bylo zjištěno, že množství jasných meteorů je prakticky dvojnásobné jako v roce 1877. V roce 1896 byla hodinová frekvence stanovena, opět pozorovateli v Anglii, na 23 meteorů za hodinu, ale byla pozorována řada jasných světle zelených meteorů. Tato barva je pro meteory patřící roji Geminid typická, vzhledem k jejich složení.

Uvedené hodnoty hodinových frekvencí se v průběhu 20. století zvyšovaly. Zpočátku dosahovaly 20 meteorů za hodinu, ve 30. letech už ovšem 50 meteorů a ve 40. letech pak 60 meteorů za hodinu. Nárůst pokračoval i v 60. letech (65 meteorů za hodinu) a v 70. letech (80 meteorů za hodinu). V 80. letech 20. století se předpokládalo, že aktivita meteorické roje bude postupně klesat a kolem roku 2120 již měla být frekvence meteorické roje pouze kolem 40 meteorů za hodinu. Geminidy ovšem přinesly překvapení a na počátku 21. století dosahovaly jejich frekvence 100 meteorů za hodinu a v posledních letech dosahují běžně hodnot mezi 120 a 140 meteory za hodinu. To činí meteorický roj Geminid nejsilnějším pravidelným rojem vůbec, protože Perseidy dosahují běžně v maximu frekvencí pouze kolem 80 meteorů za hodinu.

Mateřské těleso meteorického roje Geminid

Dne 11. října 1983 byl S. Greenem a J. K. Daviesem nalezen při prohlídce dat získaných družicí IRAS rychle se pohybující asteroid v souhvězdí Draka. Další noc byl tento objev potvrzen C. Kowalem (Palomar Observatory, Kalifornie, USA), který objekt pozoroval Schmidtovou komorou o průměru 48 palců. Asteroid získal předběžné označení 1983 TB. Po předběžných výpočtech dráhy tohoto tělesa přednesl F. L. Whipple 25. října 1983 názor, že dráha tohoto tělesa je velmi podobná drahám meteorů náležejících meteorickému roji Geminid. Další pozorování potvrdila spojení asteroidu a meteorického roje a asteroid nakonec získal trvalé označení 3200 Phaeton. Jednalo se o první případ, kdy byl jako mateřské těleso meteorického roje identifikován asteroid.

Geminidy v roce 2017

Maximum meteorického roje nastává v roce 2017 ráno 14. prosince, v 6:30 UT. Radiant meteorického roje se nachází v souhvězdí Blíženců (RA=112°, DEC=33°) poblíž dvojice výrazných hvězd – Castora a Polluxe. Aktivitu přesahující 50 meteorů za hodinu je možné pozorovat i v nocích, které předchází noci maxima. Obvykle je možné pozorovat vyšší aktivitu již od noci z 11. na 12. prosince a v noci následující. Podmínky pro pozorování Geminid jsou v letošním roce velmi příznivé, Měsíc mezi poslední čtvrtí a novem vychází 14. prosince ve 3:35 SELČ a nebude svým svitem rušit pozorování maxima meteorického roje. Počasí je v těchto dnech poněkud nejisté. Zatím se zdá, že vyjasnění může přijít nad ránem 13. a zatahovat se má večer 14. 12., takže je pozorování zatím s otazníkem.

Geminidy v databázi EDMOND

Meteorický roj Geminid je v počtu vícestaničních drah druhým nejsilnějším rojem v databázi EDMOND po hlavním roji letní sezóny – Perseidách. Nižší počet drah Geminid v databázi, než v případě Perseid, je způsoben nepříznivým počasím v prosinci, kdy je počet příznivých nocí výrazně nižší než v srpnu v případě Perseid. Databáze EDMOND obsahuje celkem 17 781 drah Geminid, které splňují Drummondovo kritérium podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s limitní hodnotou D_D < 0,1.

Pro výpočet střední dráhy meteorického roje bylo použito nižší limitní hodnoty Drummondova kritéria, a to D_D < 0,03, tomuto kritériu vyhovělo 8 982 drah Geminid, které tvoří samotné jádro meteorického roje. Maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 261,4 (13. 12.) s poloměrem maxima (FWHM) 1,2 dne a poloha radiantu (RA/DEC) 112,9°/32,4° se standardní odchylkou (RA/DEC) 1,3°/0,6°. Relativně velký poloměr maxima je pro tento roj charakteristický, obvykle je možné sledovat vysoké počty Geminid ve dvou po sobě jdoucích nocích. Průměrná rychlost Geminid byla stanovena na 33,46 ± 0,67 km/s, meteory roje tedy patří mezi spíše pomalejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Geminid jsou následující: velká poloosa (a) 1,275 AU, perihélium (q) 0,1473 AU, excentricita (e) 0,885, sklon (i) 22,45° (meteorický roj je prográdní), délka výstupního uzlu (node) 261,4431° a délka argumentu perihélia (peri) 324,273°.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IMO
[2] EDMOND