Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nejsilnější roj roku přichází aneb pozorujte Geminidy

Nejsilnější roj roku přichází aneb pozorujte Geminidy

Geminidy v roce 2013 nad sopkou Teide
Autor: Juan Carlos Casado

Již tento týden, v noci ze středy na čtvrtek, náš čeká maximum nejsilnějšího pravidelného roje, Geminid. Meteorický roj Geminid má radiant v souhvězdí Blíženců, je aktivní od 4. do 17. prosince a frekvence dosahuje běžně 120 meteorů za hodinu. V letošním roce připadá maximum na 6:30 UT, což je pro pozorovatele ve střední Evropě velmi výhodné, radiant meteorického roje je před svítáním velmi vysoko na obloze. Meteory náležející tomuto roji jsou spíše pomalejší, jejich geocentrická rychlost je kolem 35 km/s.

Historie meteorického roje Geminid

Objev tohoto meteorického roje přišel poměrně náhle. V roce 1862 identifikoval R. P. Greg (Manchester, Anglie) meteory vylétávající z radiantu v souhvězdí Blíženců (Gemini). Aktivitu nového roje zaznamenal ve dnech od 10. do 12.prosince. Nezávisle byl meteorický roj objeven ve stejném roce B. V. Marshem a A. C. Twiningem v USA. A. S. Herschel zaznamenal meteory vycházející ze souhvězdí Blíženců v noci z 12. na 13. prosince 1863, stejně jako tři bolidy patřící tomuto meteorickému roji v letech 1863 a 1864. Během 70. let 19. století se stala pozorování Geminid častějšími v souvislosti s tím, jak si astronomové uvědomili jejich existenci.

První odhad frekvencí Geminid přišel v roce 1877, hodinová frekvence byla stanovena na 14 meteorů za hodinu. Stejné frekvence byly určeny pozorovateli v Anglii v roce 1892, ale bylo zjištěno, že množství jasných meteorů je prakticky dvojnásobné jako v roce 1877. V roce 1896 byla hodinová frekvence stanovena, opět pozorovateli v Anglii, na 23 meteorů za hodinu, ale byla pozorována řada jasných světle zelených meteorů. Tato barva je pro meteory patřící roji Geminid typická, vzhledem k jejich složení.

Uvedené hodnoty hodinových frekvencí se v průběhu 20. století zvyšovaly. Zpočátku dosahovaly 20 meteorů za hodinu, ve 30. letech už ovšem 50 meteorů a ve 40. letech pak 60 meteorů za hodinu. Nárůst pokračoval i v 60. letech (65 meteorů za hodinu) a v 70. letech (80 meteorů za hodinu). V 80. letech 20. století se předpokládalo, že aktivita meteorické roje bude postupně klesat a kolem roku 2120 již měla být frekvence meteorické roje pouze kolem 40 meteorů za hodinu. Geminidy ovšem přinesly překvapení a na počátku 21. století dosahovaly jejich frekvence 100 meteorů za hodinu a v posledních letech dosahují běžně hodnot mezi 120 a 140 meteory za hodinu. To činí meteorický roj Geminid nejsilnějším pravidelným rojem vůbec, protože Perseidy dosahují běžně v maximu frekvencí pouze kolem 80 meteorů za hodinu.

Průběh aktivity meteorického roje Geminid v roce 2015, vizuální pozorování Autor: IMO
Průběh aktivity meteorického roje Geminid v roce 2015, vizuální pozorování
Autor: IMO

Mateřské těleso meteorického roje Geminid

Dne 11. října 1983 byl S. Greenem a J. K. Daviesem nalezen při prohlídce dat získaných družicí IRAS rychle se pohybující asteroid v souhvězdí Draka. Další noc byl tento objev potvrzen C. Kowalem (Palomar Observatory, Kalifornie, USA), který objekt pozoroval Schmidtovou komorou o průměru 48 palců. Asteroid získal předběžné označení 1983 TB. Po předběžných výpočtech dráhy tohoto tělesa přednesl F. L. Whipple 25. října 1983 názor, že dráha tohoto tělesa je velmi podobná drahám meteorů náležejících meteorickému roji Geminid. Další pozorování potvrdila spojení asteroidu a meteorického roje a asteroid nakonec získal trvalé označení 3200 Phaeton. Jednalo se o první případ, kdy byl jako mateřské těleso meteorického roje identifikován asteroid.

Geminidy v roce 2017

Maximum meteorického roje nastává v roce 2017 ráno 14. prosince, v 6:30 UT. Radiant meteorického roje se nachází v souhvězdí Blíženců (RA=112°, DEC=33°) poblíž dvojice výrazných hvězd – Castora a Polluxe. Aktivitu přesahující 50 meteorů za hodinu je možné pozorovat i v nocích, které předchází noci maxima. Obvykle je možné pozorovat vyšší aktivitu již od noci z 11. na 12. prosince a v noci následující. Podmínky pro pozorování Geminid jsou v letošním roce velmi příznivé, Měsíc mezi poslední čtvrtí a novem vychází 14. prosince ve 3:35 SELČ a nebude svým svitem rušit pozorování maxima meteorického roje. Počasí je v těchto dnech poněkud nejisté. Zatím se zdá, že vyjasnění může přijít nad ránem 13. a zatahovat se má večer 14. 12., takže je pozorování zatím s otazníkem.

Pozice radiantu meteorického roje Geminid a jeho pohyb v průběhu aktivity Autor: IMO
Pozice radiantu meteorického roje Geminid a jeho pohyb v průběhu aktivity
Autor: IMO

Geminidy v databázi EDMOND

Meteorický roj Geminid je v počtu vícestaničních drah druhým nejsilnějším rojem v databázi EDMOND po hlavním roji letní sezóny – Perseidách. Nižší počet drah Geminid v databázi, než v případě Perseid, je způsoben nepříznivým počasím v prosinci, kdy je počet příznivých nocí výrazně nižší než v srpnu v případě Perseid. Databáze EDMOND obsahuje celkem 17 781 drah Geminid, které splňují Drummondovo kritérium podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s limitní hodnotou DD < 0,1.

Souhrnný snímek z noci maxima Geminid v roce 2015 ze stanice Val Terbi Autor: FMA
Souhrnný snímek z noci maxima Geminid v roce 2015 ze stanice Val Terbi
Autor: FMA

Pro výpočet střední dráhy meteorického roje bylo použito nižší limitní hodnoty Drummondova kritéria, a to DD < 0,03, tomuto kritériu vyhovělo 8 982 drah Geminid, které tvoří samotné jádro meteorického roje. Maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 261,4 (13. 12.) s poloměrem maxima (FWHM) 1,2 dne a poloha radiantu (RA/DEC) 112,9°/32,4° se standardní odchylkou (RA/DEC) 1,3°/0,6°. Relativně velký poloměr maxima je pro tento roj charakteristický, obvykle je možné sledovat vysoké počty Geminid ve dvou po sobě jdoucích nocích. Průměrná rychlost Geminid byla stanovena na 33,46 ± 0,67 km/s, meteory roje tedy patří mezi spíše pomalejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Geminid jsou následující: velká poloosa (a) 1,275 AU, perihélium (q) 0,1473 AU, excentricita (e) 0,885, sklon (i) 22,45° (meteorický roj je prográdní), délka výstupního uzlu (node) 261,4431° a délka argumentu perihélia (peri) 324,273°.

Přehled drah Geminid v databázi EDMOND, střední dráha proudu meteorického roje je vyznačena červenou přerušovanou čarou Autor: Jakub Koukal
Přehled drah Geminid v databázi EDMOND, střední dráha proudu meteorického roje je vyznačena červenou přerušovanou čarou
Autor: Jakub Koukal

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IMO
[2] EDMOND



O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz

Štítky: Meteorický roj, EDMOND, Geminidy


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »