Nejúspěšnější kometární lovec všech dob
Koho by před dvaceti lety napadlo, když 2. prosince 1995 nosná raketa Atlas dopravila na oběžnou dráhu téměř dvoutunovou sondu SOHO, že půjde o našeho nejúspěšnějšího lovce vlasatic? Dnes už dělíme historii objevů těchto fascinujících ledových cestovatelů sluneční soustavou na dobu před touto sondou a po ní. 13. září letošního roku se v datech kosmického detektoru Solar and Heliospheric Observatory objevila jubilejní kometa s pořadovým číslem 3 000.
Než začala sonda pozorovat Slunce a jeho okolí, podařilo se nám objevit něco kolem devíti set komet díky pozemským pozorováním a pouhých pár desítek pomocí kosmických observatoří. Primárním cílem mise, jak už z názvu vyplývá, je nepřetržité monitorování slunečního povrchu a jeho okolí. Dvanáct palubních přístrojů umí nezávisle měřit a pozorovat naši mateřskou hvězdu či její jednotlivé oblasti, nebo dohlížet na provoz jiných zařízení sondy.
Detektory sledují sluneční povrch od viditelného až po ultrafialové světlo. Kromě toho měří intenzitu slunečního větru, či pravidelné koronární ejekce (CME) – divoké exploze v koróně uvolňující obrovská množství energie. Sonda se nachází poblíž libračního bodu 1 mezi Sluncem a Zemí ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od naší planety, kde může nerušeně pozorovat všechny projevy domovské hvězdy bez nepatřičného rušení naší atmosférou.
A k tomu všemu jsme dostali nečekaný bonus – tím jak SOHO nepřetržitě sleduje okolí naší hvězdy, pomáhá nám pozorovat komety, které se dostanou do jeho blízkosti, a jsou sugestivně přezdíváni jako „sluneční pastýři“. Zorné pole palubních detektorů dovolí sledovat necelých dvacet milionů kilometrů slunečního okolí. Už v době plánování mise počítali odborníci s tím, že by mohla zachytit některé vlasatice, které se do blízkosti naší hvězdy dostanou. Ale nikdo nepočítal s tím, že jich bude až 200 do roka.
Poutavá 3D modelace, ale i reálné záběry komet v blízkosti Slunce. V animaci jsou rozdílné populace vlasatic znázorněny barevně. Červeně jsou zvýrazněny komety Kreutzovy rodiny (jedny z nejrychleji pohybujících se těles sluneční soustavy. Když jsou nejblíže Slunci, pohybují se rychlostmi až 600 km/s, to je 0,2 % rychlosti světla), zeleně rodiny Meyerovy, žlutě jsou pak vyznačeny komety, které zatím do žádné dosud identifikované rodiny nepatří. Přehled komet prolétávajících v blízkosti Slunce naleznete zde. Všechny neoznačené komety animace byly nalezeny v datech kosmické observatoře SOHO. V tomto měřítku není možné zobrazit jejich skutečnou velikost, stejně tak jsou části jejich dráh směrově dlouze zvýrazněny a nejedná se o kometární ohony.
Kde se skrývá klíč k takovému úspěchu? V posledních letech se v astronomii a astrofyzice k všeobecné spokojenosti čím dál více uplatňuje metoda někdy nazývaná jako Open Data Acces (Free Public Acces), tedy volné šíření naměřených dat mezi profesionální i amatérskou veřejností. Snímky si může stáhnout kdokoli, a ve svém volném čase v nich pátrat jak jen je libo. Pokud najde něco zajímavého, zpětně to sdělí vědcům daného programu. Ti samozřejmě nemají tolik času, aby procházeli pozorně každý snímek, navíc v případě sluneční observatoře věnují hlavní pozornost jiným jevům, než je výskyt komet. Tato metoda se už osvědčila u vícero prohlídek oblohy, jako například projekt Galaxy Zoo, kde dobrovolníci třídí obrovské množství vesmírných objektů v datech pozemních i kosmických observatoří.
V případě SOHO dělá počet objevených komet amatérskými astronomy plných 95 % z celkového počtu! Mezi dobrovolníky najdeme vědce, učitele, či publicisty. Nejmladšími členy SOHO komunity jsou dokonce dva třináctiletí fanoušci. I objev třítisícé komety si připsal na vrub amatérský nadšenec. Je jím Worachate Boonplod z Thajska.
Pokud byste se chtěli připojit k výzkumnému programu, nebo si jen prohlédnout snímky a data, najdete je na této adrese.
I když jsme se v tomto článku věnovali „postranním“ efektům výzkumu Slunce, mohli bychom zmínit i výsledky samotného pozorování naší domovské hvězdy, a to i přes to, že jde o data o patnáct let mladší sestry SOHO, kosmické observatoře SDO (Solar Dynamics Observatory). Ta bude symbolicky slavit páté výročí téměř ve stejné době jako SOHO. Timelapse video vzniklo u příležitosti sto miliontého snímku zaslaném na Zemi jedním ze tří palubních detektorů AIA (Atmospheric Imaging Assembly). V úžasné časosběrné montáži můžeme pozorovat Slunce v různých vlnových délkách, jak je sonda zachytila v průběhu svých pozorování mezi lety 2010-2015. Každý jednotlivý frame (okno) záznamu bylo pořízeno s odstupem osmi hodin.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA
[2] ESA/NASA/SOHO
[3] NASA/SDO
Převzato: www.kosmonautix.cz