Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nejúspěšnější kometární lovec všech dob

Nejúspěšnější kometární lovec všech dob

SOHO
Autor: ISD/VisuLab

Koho by před dvaceti lety napadlo, když 2. prosince 1995 nosná raketa Atlas dopravila na oběžnou dráhu téměř dvoutunovou sondu SOHO, že půjde o našeho nejúspěšnějšího lovce vlasatic? Dnes už dělíme historii objevů těchto fascinujících ledových cestovatelů sluneční soustavou na dobu před touto sondou a po ní. 13. září letošního roku se v datech kosmického detektoru Solar and Heliospheric Observatory objevila jubilejní kometa s pořadovým číslem 3 000.

Montáž observatoře SOHO Autor: ESA/NASA
Montáž observatoře SOHO
Autor: ESA/NASA
Než začala sonda pozorovat Slunce a jeho okolí, podařilo se nám objevit něco kolem devíti set komet díky pozemským pozorováním a pouhých pár desítek pomocí kosmických observatoří. Primárním cílem mise, jak už z názvu vyplývá, je nepřetržité monitorování slunečního povrchu a jeho okolí. Dvanáct palubních přístrojů umí nezávisle měřit a pozorovat naši mateřskou hvězdu či její jednotlivé oblasti, nebo dohlížet na provoz jiných zařízení sondy.

Detektory sledují sluneční povrch od viditelného až po ultrafialové světlo. Kromě toho měří intenzitu slunečního větru, či pravidelné koronární ejekce (CME) – divoké exploze v koróně uvolňující obrovská množství energie. Sonda se nachází poblíž libračního bodu 1 mezi Sluncem a Zemí ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od naší planety, kde může nerušeně pozorovat všechny projevy domovské hvězdy bez nepatřičného rušení naší atmosférou.

Kometa číslo 3000 v zorném poli korónografu LASCO C3 Autor: ESA&NASA/SOHO
Kometa číslo 3000 v zorném poli korónografu LASCO C3
Autor: ESA&NASA/SOHO

A k tomu všemu jsme dostali nečekaný bonus – tím jak SOHO nepřetržitě sleduje okolí naší hvězdy, pomáhá nám pozorovat komety, které se dostanou do jeho blízkosti, a jsou sugestivně přezdíváni jako „sluneční pastýři“. Zorné pole palubních detektorů dovolí sledovat necelých dvacet milionů kilometrů slunečního okolí. Už v době plánování mise počítali odborníci s tím, že by mohla zachytit některé vlasatice, které se do blízkosti naší hvězdy dostanou. Ale nikdo nepočítal s tím, že jich bude až 200 do roka.

Poutavá 3D modelace, ale i reálné záběry komet v blízkosti Slunce. V animaci jsou rozdílné populace vlasatic znázorněny barevně. Červeně jsou zvýrazněny komety Kreutzovy rodiny (jedny z nejrychleji pohybujících se těles sluneční soustavy. Když jsou nejblíže Slunci, pohybují se rychlostmi až 600 km/s, to je 0,2 % rychlosti světla), zeleně rodiny Meyerovy, žlutě jsou pak vyznačeny komety, které zatím do žádné dosud identifikované rodiny nepatří. Přehled komet prolétávajících v blízkosti Slunce naleznete zde. Všechny neoznačené komety animace byly nalezeny v datech kosmické observatoře SOHO. V tomto měřítku není možné zobrazit jejich skutečnou velikost, stejně tak jsou části jejich dráh směrově dlouze zvýrazněny a nejedná se o kometární ohony.

SOHO infografika Autor: NASA
SOHO infografika
Autor: NASA
Kde se skrývá klíč k takovému úspěchu? V posledních letech se v astronomii a astrofyzice k všeobecné spokojenosti čím dál více uplatňuje metoda někdy nazývaná jako Open Data Acces (Free Public Acces), tedy volné šíření naměřených dat mezi profesionální i amatérskou veřejností. Snímky si může stáhnout kdokoli, a ve svém volném čase v nich pátrat jak jen je libo. Pokud najde něco zajímavého, zpětně to sdělí vědcům daného programu. Ti samozřejmě nemají tolik času, aby procházeli pozorně každý snímek, navíc v případě sluneční observatoře věnují hlavní pozornost jiným jevům, než je výskyt komet. Tato metoda se už osvědčila u vícero prohlídek oblohy, jako například projekt Galaxy Zoo, kde dobrovolníci třídí obrovské množství vesmírných objektů v datech pozemních i kosmických observatoří.

V případě SOHO dělá počet objevených komet amatérskými astronomy plných 95 % z celkového počtu! Mezi dobrovolníky najdeme vědce, učitele, či publicisty. Nejmladšími členy SOHO komunity jsou dokonce dva třináctiletí fanoušci. I objev třítisícé komety si připsal na vrub amatérský nadšenec. Je jím Worachate Boonplod z Thajska.

Pokud byste se chtěli připojit k výzkumnému programu, nebo si jen prohlédnout snímky a data, najdete je na této adrese.

I když jsme se v tomto článku věnovali „postranním“ efektům výzkumu Slunce, mohli bychom zmínit i výsledky samotného pozorování naší domovské hvězdy, a to i přes to, že jde o data o patnáct let mladší sestry SOHO, kosmické observatoře SDO (Solar Dynamics Observatory). Ta bude symbolicky slavit páté výročí téměř ve stejné době jako SOHO. Timelapse video vzniklo u příležitosti sto miliontého snímku zaslaném na Zemi jedním ze tří palubních detektorů AIA (Atmospheric Imaging Assembly). V úžasné časosběrné montáži můžeme pozorovat Slunce v různých vlnových délkách, jak je sonda zachytila v průběhu svých pozorování mezi lety 2010-2015. Každý jednotlivý frame (okno) záznamu bylo pořízeno s odstupem osmi hodin.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA
[2] ESA/NASA/SOHO
[3] NASA/SDO

Převzato: www.kosmonautix.cz



O autorovi

Štítky: SOHO, SOHO komety


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »