Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Družice SOHO oslavila 20 let

Družice SOHO oslavila 20 let

Družice SOHO. Zdroj: NASA.
Autor: NASA.

V závěru roku 2015 si připomínáme jedno milé, kulaté výročí, které připadlo na 2. prosince. Tehdy na den přesně před 20 roky, 2. prosince 1995 byla vypuštěna jedna z nejúspěšnějších a doposud sloužících misí určených k výzkumu Slunce. Sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) se coby výsledek úzké spolupráce amerického úřadu pro letectví a vesmír (NASA) a Evropské kosmické agentury (ESA) zařadila do flotily výzkumných laboratoří a teleskopů, které nám denodenně přinášejí informace o takzvaném kosmickém počasí. Její umístění v  libračním bodě (L1), tedy v místě, kde se přesně vyvažuje přitažlivost Země a Slunce učinila za dlouhých 20 roků z této sondy nástroj, který nám pomohl blíže pochopit chování naší mateřské hvězdy.

Nepřetržitý dohled SOHO nad Sluncem
Nepřetržitý dohled SOHO nad Sluncem
Sonda SOHO je pro své účely vybevena širokým spektrem přístrojů, které z ní dělají bez nadsázky naše prodloužené oko. Díky dvojici koronografů LASCO C3 a LASCO C2, z něhož lze vidět kombinovanou oslavnou mozaiku vlevo, lze takřka v reálném čase sledovat dynamiku sluneční koróny, tedy sluneční atmosféry, která je lidskému zraku viditelná pouze při úplném zatmění Slunce nebo pomocí právě koronografů. Samozřejmostí je snímkování Slunce ve viditelném oboru spektra, kde jsou nejznatelnějšími projevy aktivity výrazné sluneční skvrny.

Velmi poutavá a vědecky hodnotná data přicházejí z kamer vybavených filtry, které zobrazují Slunce na vlnových délkách, jež jsou mimo rozsah běžně vnímaných lidským zrakem. Příkladem za všechny snímky jsou ty, které najdete na naší speciální stránce. Takto například vidímě Slunce zářit ve spektrální čáře vodíku H-alfa, ale i v jiných oborech spektra.  V chromosféře tak můžeme spatřit smyčky protuberancí a vrcholky konvektivních proudů z nižších vrstev Slunce. Každý den je tak Slunce pod drobnohledem špičkově vybavené laboratoře, která na Zemi zasílá data od viditelného zaření přes UV a měření rychlosti slunečního větru až po měření oscilace Slunce.

Průlet komety ISON kolem Slunce. Autor: NASA, ESA.
Průlet komety ISON kolem Slunce.
Autor: NASA, ESA.
Ačkoliv byla SOHO primárně určena k výzkumu Slunce, vydobyla si za dobu své činnosti jedno nečekané prvenství, jímž je největší počet objevených komet. Právě ve směru, kam míří objektivy SOHO, se každoročně objeví několik komet, z nichž některé svou životní pouť předčasně zakončí velmi blízkým průletem nad „povrchem“ Slunce, jako tomu bylo v případě předloňské „předvánoční“ komety C/2012 S1 ISON. Za dobu své činnosti tak SOHO objevila na 3000 komet, mezi nimiž bylo i mnoho takzvaných lízačů Slunce (tzv. komety Kreutzovy skupiny), a zrovna v úterý 8. prosince 2015 byli lidé prostřednictvím sondy svědky dalšího takového kometárního kamikaze. Nezbývá než popřát další minimálně jednu dekádu bezporuchvého provozu a mnoho cenných dat!

Zánik komety SOHO nad povrchem Slunce 8. prosince 2015. Autor: SOHO, NASA/ESA.
Zánik komety SOHO nad povrchem Slunce 8. prosince 2015.
Autor: SOHO, NASA/ESA.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránky družice SOHO

Převzato: Hvězdárna a Astronomická společnost Pardubice



O autorovi

Štítky: Koróna, LASCO C3, SOHO komety, SOHO


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »