Slunovratová expedice na Sněžku 2017

V pátek 23. června 2017 v 15:30 SELČ se na autobusovém nádraží v Pardubicích setkali účastníci v pořadí již 16. slunovratného výstupu na Sněžku. Autobus odjížděl v 15:45 do Trutnova, odkud pokračoval do nejbližšího cíle naší cesty Pece pod Sněžkou. Naším základním táborem však byla vysokohorská chata Výrovka ve výšce 1 363 m n. m. Po poněkud dobrodružnější cestě autobusem, která byla okořeněna o kolonu před Jaroměří, nás čekal samotný výstup do základního tábora na Výrovce. Musíme zde velmi poděkovat doprovodnému vozidlu rodiny Kotěrových, kteří si jeli užít západ Slunce na Sněžku a tak veškerá bagáž na nás již čekala v Peci pod Sněžkou. Skvělá to změna oproti předešlým výpravám. Na Výrovku jsme se dodrápali okolo 21:30. Občerstvili se čajem a zalezli do připravených pokojů.

Příští den jsme měli naplánovanou zhruba 24kilometrovou trasu po Krkonoších a to včetně polské části. Cesta vedla k zajímavým místům, jako jsou ledovcová jezírka Wielky a Mały Staw nebo k polské svatyni Wang u města Karpacz, a protože náš navigátor nebyl nikdo jiný než nadšený geokacher Matouš, neodpustili jsme si odlovení kešky právě u tohoto místa. Po náročném převýšení, na kterém nás soustavně předbíhali účastníci zdejšího ultramaratonu, kterým zdatně na záda dýchali Vítek a Miriam, jsme se dostali zpět k Śląskemu domu. Obloha byla skoro vymetená a my jsme šli dál do kopce k rozcestníku. Začínala se objevovat naše známá rovná cesta vedoucí kolem Luční boudy zpět přes kopec k památníku obětem hor až na Výrovku.

Abychom ovšem nepůsobili jen jako hltači kilometrů a převýšení, měla naše výprava také čistě fyzikální rozměr. Věděli jste, že u města Karpacz se nachází gravitační anomálie? Že ne? Tato zajímavá cedule, kterou každý turista chtě nechtě musí minout, na tuto skutečnost upozorní.  Krásné je, že sousedé Poláci nás nabádají, abychom si na toto udělali vlastní názor :-)

Video níže ukazuje vůz jedoucí do kopce bez přidání plynu.

To méně příjemné přišlo necelé 2 km za touto cedulí. Stoupaje směr česko-polská hranice nás nemilosrdně zkasíroval výběrčí poplatků za vstup na území Karkonoskeho Parku Narodoweho, který se světe div se hned za hranicemi mění na náš bezplatný KRNAP. Vysvětlování že jdeme jenom domů tak nějak nepomohlo. Se slovy „nie nie, u vas tak u nas tak“ jsme odcházeli o cca 200 Kč lehčí. Asi taky nějaká anomálie :-(

Celodenní výlet dal zabrat všem. Asi nejvíc našemu nejmladšímu expedičníkovi Jirkovi, který tuhle štreku zmáknul ve svých dvanácti letech a tak není divu, že na rekonvalescenci bylo potřeba použít trochu chladivých mastí, aby ranní výstup byl opravdu náš společný. Nakonec jsme všichni zdrávi dorazili do základního tábora na Výrovce a bez dlouhého prodlužování dali jen několik stmelovacích her a padli… protože budíček k rannímu výstupu za východem Slunce na Sněžku byl naplánován kolem druhé hodiny ranní.

V neděli ve 2:00 se všichni vzbudili, nebo lépe řečeno nechali se vzbudit až neobvykle snadno, a opravdu do 15 minut jako vojenská jednotka byli nastoupeni k finálnímu výstupu. Opět nás čekala cesta ze základního tábora na Výrovce kolem Luční boudy. Teplota dosahovala příjemných 10 °C a na obzoru byly patrně slábnoucí noční svítící oblaka (NLC), které postupně bledly ve stále jasnějším svítání. Bylo by bláhové si myslet, že na vrcholu Sněžky budeme osamoceni, a tak s postupně se blížícím východem Slunce se na lavičkách, okolo poštovny i na zídkách srocovalo čím dál více obdivovatelů začátku nového dne.

Po odpozorování opravdu krásného východu Slunce nás už čekalo jen klesání z naší nejvyšší hory zpět na chatu, kde jsme po vydatné snídani pobalili saky paky, zaplatili účty a 3,5 km dlouhým klesáním sešli přes Svatý Petr až do Špindlerova Mlýna, odkud nás přímo do Pardubic odvezl autobus.

Tak za rok se opět těším na další dobrodružství! :-)

Převzato: Hvězdárna barona Artura Krause v Pardubicích