Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Slunovratová expedice na Sněžku 2017

Slunovratová expedice na Sněžku 2017

Pardubičtí astronomové na Sněžce.
Autor: Matouš Kotěra

Opět po roce se skupina mladých pardubických astronomů ve složení Petr, Matouš, Adam, Miriam, Vítek, Jakub a Jirka vydala na tradiční tentokrát mírně poslunovratovou expedici za východem Slunce na vrcholy našich nejvyšších hor – Krkonoš.

V pátek 23. června 2017 v 15:30 SELČ se na autobusovém nádraží v Pardubicích setkali účastníci v pořadí již 16. slunovratného výstupu na Sněžku. Autobus odjížděl v 15:45 do Trutnova, odkud pokračoval do nejbližšího cíle naší cesty Pece pod Sněžkou. Naším základním táborem však byla vysokohorská chata Výrovka ve výšce 1 363 m n. m. Po poněkud dobrodružnější cestě autobusem, která byla okořeněna o kolonu před Jaroměří, nás čekal samotný výstup do základního tábora na Výrovce. Musíme zde velmi poděkovat doprovodnému vozidlu rodiny Kotěrových, kteří si jeli užít západ Slunce na Sněžku a tak veškerá bagáž na nás již čekala v Peci pod Sněžkou. Skvělá to změna oproti předešlým výpravám. Na Výrovku jsme se dodrápali okolo 21:30. Občerstvili se čajem a zalezli do připravených pokojů.

Gravitační anomálie v Karpatz. Autor: karpacz.pl
Gravitační anomálie v Karpatz.
Autor: karpacz.pl
Příští den jsme měli naplánovanou zhruba 24kilometrovou trasu po Krkonoších a to včetně polské části. Cesta vedla k zajímavým místům, jako jsou ledovcová jezírka Wielky a Mały Staw nebo k polské svatyni Wang u města Karpacz, a protože náš navigátor nebyl nikdo jiný než nadšený geokacher Matouš, neodpustili jsme si odlovení kešky právě u tohoto místa. Po náročném převýšení, na kterém nás soustavně předbíhali účastníci zdejšího ultramaratonu, kterým zdatně na záda dýchali Vítek a Miriam, jsme se dostali zpět k Śląskemu domu. Obloha byla skoro vymetená a my jsme šli dál do kopce k rozcestníku. Začínala se objevovat naše známá rovná cesta vedoucí kolem Luční boudy zpět přes kopec k památníku obětem hor až na Výrovku.

Abychom ovšem nepůsobili jen jako hltači kilometrů a převýšení, měla naše výprava také čistě fyzikální rozměr. Věděli jste, že u města Karpacz se nachází gravitační anomálie? Že ne? Tato zajímavá cedule, kterou každý turista chtě nechtě musí minout, na tuto skutečnost upozorní.  Krásné je, že sousedé Poláci nás nabádají, abychom si na toto udělali vlastní názor :-)

Video níže ukazuje vůz jedoucí do kopce bez přidání plynu.

To méně příjemné přišlo necelé 2 km za touto cedulí. Stoupaje směr česko-polská hranice nás nemilosrdně zkasíroval výběrčí poplatků za vstup na území Karkonoskeho Parku Narodoweho, který se světe div se hned za hranicemi mění na náš bezplatný KRNAP. Vysvětlování že jdeme jenom domů tak nějak nepomohlo. Se slovy „nie nie, u vas tak u nas tak“ jsme odcházeli o cca 200 Kč lehčí. Asi taky nějaká anomálie :-(

Vyhlížení Slunce v cca 1 603 m. n. m. za jasného nebe. Autor: Miriam Gruberová
Vyhlížení Slunce v cca 1 603 m. n. m. za jasného nebe.
Autor: Miriam Gruberová
Celodenní výlet dal zabrat všem. Asi nejvíc našemu nejmladšímu expedičníkovi Jirkovi, který tuhle štreku zmáknul ve svých dvanácti letech a tak není divu, že na rekonvalescenci bylo potřeba použít trochu chladivých mastí, aby ranní výstup byl opravdu náš společný. Nakonec jsme všichni zdrávi dorazili do základního tábora na Výrovce a bez dlouhého prodlužování dali jen několik stmelovacích her a padli… protože budíček k rannímu výstupu za východem Slunce na Sněžku byl naplánován kolem druhé hodiny ranní.

Výhled na vrcholy hor ze Sněžky. Autor: Adam Malíř
Výhled na vrcholy hor ze Sněžky.
Autor: Adam Malíř
V neděli ve 2:00 se všichni vzbudili, nebo lépe řečeno nechali se vzbudit až neobvykle snadno, a opravdu do 15 minut jako vojenská jednotka byli nastoupeni k finálnímu výstupu. Opět nás čekala cesta ze základního tábora na Výrovce kolem Luční boudy. Teplota dosahovala příjemných 10 °C a na obzoru byly patrně slábnoucí noční svítící oblaka (NLC), které postupně bledly ve stále jasnějším svítání. Bylo by bláhové si myslet, že na vrcholu Sněžky budeme osamoceni, a tak s postupně se blížícím východem Slunce se na lavičkách, okolo poštovny i na zídkách srocovalo čím dál více obdivovatelů začátku nového dne.

Po odpozorování opravdu krásného východu Slunce nás už čekalo jen klesání z naší nejvyšší hory zpět na chatu, kde jsme po vydatné snídani pobalili saky paky, zaplatili účty a 3,5 km dlouhým klesáním sešli přes Svatý Petr až do Špindlerova Mlýna, odkud nás přímo do Pardubic odvezl autobus.

Tak za rok se opět těším na další dobrodružství! :-)



Převzato: Hvězdárna barona Artura Krause v Pardubicích



O autorovi

Štítky: Expedice, Sněžka


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »