Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Výprava za zatměním Slunce přinesla obraz koróny i spoustu adrenalinu

Výprava za zatměním Slunce přinesla obraz koróny i spoustu adrenalinu

Koróna při zatmění Slunce 9. března 2016 v Indonésii z úspěšného pozorování na ostrově Sulawesi.
Autor: Mirek Dočekal, Miloslav Druckmüller.

Měsíce příprav a nakonec jen 3 minuty a 20 vteřin – právě tolik času měla letos výprava za zatměním Slunce na to, aby pro další zpracování pořídila dostatek snímků naší nejbližší hvězdy. Počasí v rovníkové Indonésii ale odborníkům z Ústavu matematiky příliš nepřálo, nakonec se vyjasnilo jenom na 40 vteřin. I tak se ale zástupcům Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně podařilo získat potřebná data pro zobrazení sluneční koróny tak, jak ji dokáže vidět lidské oko.

Tisková zpráva Vysokého učení technického v Brně.

Úvodní snímek: Koróna při zatmění Slunce 9. března 2016 úspěšně nafotografovaná z Ampany na ostrově Sulawesi Mirkem Dočekalem z Hvězdárny a planetária Brno. Díky přízni počasí v tamních lokacích mohl ze získaných dat prof. Miloslav Druckmüller vytvořit první vizualizaci koróny tohoto zatmění svými matematickými metodami.

Když porovnáme okolí Slunce, které svítí velmi výrazně, s okrajem obrázku, kde jsou vidět další hvězdy, tak je kontrast vyšší než 1 : 1 000 000. Klasická digitální fotografická technika nemá šanci si s takovým kontrastem poradit. Proto je nutné pořídit mnoho expozic s různými časy. Tyto snímky se pak musí s obrovskou přesností sesadit dohromady. Poté matematicky vytvoříme jeden obraz s lineární závislostí hodnot pixelů na jasu,“ popisuje výsledný obraz sluneční koróny vedoucí výpravy Miloslav Druckmüller, který letos poprvé koordinoval jednotlivá stanoviště přímo z Brna.

Zástupci české výpravy obsadili hned čtyři pozorovací lokality, aby zvýšili šanci na pořízení co nejkvalitnějších dat. Atmosféra na místě byla ale velmi hektická. „Těsně před zatměním přijelo asi dvě stě lidí: děti s učiteli ze škol, lidé v krojích s bubny a chtěli nás zapojit do svého ceremoniálu. Motali se strašně blízko. Bála jsem se, aby třeba nekopli do montáže, která stála mimo stan. Byl to strašný pocit,“ vzpomíná Jana Hoderová, která se za zatměním vydala už podruhé. Právě turisté představují pro vědecký výzkum výraznou komplikaci. „Během zatmění se třeba snaží fotit s bleskem, nebo otvírají šampaňské,“ popisuje chování amatérských „eclipse chaserů“ Druckmüller.

Účastníci indonéské výpravy, která je celkově 9. v pořadí, ale tušili, že letošní rok může být krizový. „Indonésie je téměř na rovníku, což je oblast velké oblačnosti a vysoké vlhkosti, takže jsme si byli vědomi toho, že to bude asi náročné. Do posledního okamžiku jsme netušili, jak to všechno dopadne. Letošní výprava tak rozhodně přinesla nejvíc adrenalinu,“ hodnotí náročnou expedici Druckmüller.

Počasí bylo velmi špatné, déšť a hustý mrak přes celou oblohu. Kolega Petr Horálek z České astronomické společnosti provedl těsně před zatměním ďábelský přesun pozorovacího zařízení na pláž a následně ještě rychlejší přesun zpět. Díky zkušenostem vše v rychlosti ustavil a zaostřil a přes lehké mraky se mu podařilo zachytit celou tzv. totalitu Slunce,“ komentuje úspěch dalšího českého člena expedice Hoderová.

Video: Oblačné zatmění z ostrova Plun u Halmahery
(autor: Pavel Štarha)

Důležitým členem výpravy byl také Pavel Štarha, který připravuje software pro řízení kamer či termostatů. „Ústav astronomie na Havajské univerzitě dodává většinu hardwaru, ale řídí ho český software. My pak také zpracováváme data,“ upřesňuje úlohu jednotlivých aktérů Druckmüller. Jeho speciální software pro tyto účely vznikal osm let.

Členové expedice si sami nejprve nebyli jisti, zda mají dostatek informací pro všechny potřebné výpočty. „Po počátečním katastrofickém scénáři, že se letos nepodaří získat potřebná data, nakonec máme snímek tzv. bílé koróny, která ukazuje rozložení volných elektronů. Snad se podařilo získat dostatek podkladů i pro čáry ionizovaného železa,“ doplňuje Druckmüller, který stále pracuje na vyhodnocení všech získaných informací. Z každého pozorovacího místa mohou výzkumníci získat až 60 GB dat. Zatímco zástupci Fakulty strojního inženýrství pomáhají vytvářet algoritmy pro jejich zpracování (matematická část), Američané se více orientují v oblasti fyziky plazmatu. Kromě Havajské univerzity výpravu podporuje i Peter Aniol, německý nadšenec a uznávaný odborník v oblasti optiky.

Ten výsledný obrázek má, laicky řečeno, dvě vrstvy: jedna vrstva je dokonalým obrazem pro fyzikální měření, nad ním je pak druhá vrstva, kde jsou vidět všechny ty koronární struktury. V potaz se berou i vlastnosti lidského oka. Je to vizualizace obrazu s vysokým dynamickým rozsahem,“ popisuje výsledek expedice Druckmüller. Série výprav za zatměním Slunce ale míří k pomyslnému milníku: „Slunce se neuvěřitelně rychle mění, každá koróna při zatmění vypadá úplně jinak. Cyklus sluneční činnosti má periodicitu přibližně 11 let, takže nyní máme už téměř pokrytý a zmapovaný jeden sluneční cyklus,“ upozornil brněnský matematik Druckmüller, jehož snímky sluneční koróny se dostaly na titulní stranu časopisu Nature nebo do Editors´s Choice časopisu Science.

V ideálním případě by vědci samozřejmě potřebovali mnohem více dat, aby mohli zachytit dynamický proces změn na Slunci. Zatmění jim ale dává maximálně jednou ročně jen velmi krátkou šanci na pozorování. Už nyní se zástupci tzv. Shadow-tracking Expedition připravují na jubilejní desátý ročník. „Příští rok prochází pás zatmění napříč Spojenými státy. Na jednotlivých stanovištích sice bude trvat v řádu jednotek minut, ale stín bude přecházet nad územím USA celkem devadesát minut. Havajská univerzita tedy plánuje rekordních deset pozorovacích míst, což je velmi ambiciózní projekt. Protože bude potřeba mnohem více pracovníků, je pravděpodobné, že příští rok bude výprava ještě rozsáhlejší než letos,“ naznačil plány do budoucna Druckmüller.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Snímky koróny zpracované prof. Miloslavem Druckmüllerem
[2] Vysoké učení technické v Brně
[3] Jak dopadlo úplné zatmění Slunce v Indonésii? (Martin Gembec)
[4] Fantastické Molucké zatmění (Petr Horálek)
[5] Astronomický snímek dne: Od Velkého vozu k Jižnímu kříži

Převzato: Vysoké učení technické v Brně - tiskové zprávy



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Zatmění Slunce 2016, Indonésie, Vysoké učení technické v Brně, Koróna, Expedice, Miloslav Druckmüller, Tisková zpráva


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »