Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jak dopadlo úplné zatmění Slunce v Indonésii?

Jak dopadlo úplné zatmění Slunce v Indonésii?

Úplné zatmění Slunce 9. 3. 2016, Ampana, Sulawesi, Indonésie
Autor: Radim Strycharski

Původním záměrem redakce nebylo přinést nějaký speciální článek s fotogalerií, ale vaše ohlasy a také výběr fotografií z internetu nás přesvědčil, že by byla velká škoda se za právě uplynulým zatměním neohlédnout. Tento krátký článek je poděkováním těm z vás, kdo neváhali, do daleké Indonésie se vydali a poslali svůj obrázek. Stejně tak je poděkováním těm, kdo nám posílali tipy na zajímavé obrázky a konečně je také pozdravem našemu šéfredaktorovi. Tajně totiž doufáme, že mu to také vyšlo a že se nám brzy ozve. Jistě uznáte, že by byla škoda si neukázat to nejlepší, co se podařilo našim a světovým fotografům zachytit.  

Úvodní obrázek jsme obdrželi už po ránu a protože se jej nedařilo vložit do fotogalerie, upozorňujeme tímto, že jestliže jste také měli případně problémy s formulářem, neváhejte se podělit o snímky a nebo o zkušenosti na náš redakční mail info(zavináč)astro.cz. Obrázek, který pořídil Radim Strycharski z Karlových Varů zachycuje fascinujícím způsobem jeden z nejhezčích okamžiků, které můžeme při úplném zatmění Slunce zažít. Slunce definitivně mizí a mezi horami na okraji Měsíce probleskují poslední jeho paprsky v podobě tzv. Bailyho perel.

Úplné zatmění v Indonésii 9. 3. 2016 – střed a konec Autor: Radim Strycharski
Úplné zatmění v Indonésii 9. 3. 2016 – střed a konec
Autor: Radim Strycharski
Již několik sekund před tím, ačkoli obecně takové pozorování v žádném případě nedoporučujeme, bychom mohli triedrem vidět nádhernou protuberanci a na opačné straně již zakrytého kotouče Slunce, bychom registrovali vnitřní korónu. Jinak je na tom skleněné oko fotoaparátu a jeho na světlo citlivý čip. Jak je uvedeno, byl by extrémní nesmysl kdy vůbec namířit na Slunce jakýkoli dalekohled a to i ve chvíli, kdy do úplné fáze zatmění chybí i třeba méně, než půl minuty. I velice tenoučký zbytek slunečního kotouče je nejen oslňující, ale přímo nebezpečný pro náš zrak. Jiná situace nastává na konci zatmění, kdy lze přesněji odhadnout okamžik, když už musíme dalekohled bez filtru odložit. Tehdy registrujeme korónu a stále více vylézající růžovou linku chromosféry s protuberancemi. A jakmile se rozsvítí první Bailyho perly a diamantový prsten, musíme triedr okamžitě odložit. Ještě předtím si však stihne mozek vtisknout do paměti ten neskutečný obraz, ne nepodobný této fotografii. Na jedné straně nás už pomalu oslňuje maličký kousek Slunce,  ale zároveň ještě vidíme protuberance a na straně druhé ještě vnitřní korónu. Škoda že je tento okamžik jen zlomkem sekundy, ale přesto zážitkem na celý život.

Ale ještě větším zážitkem je samotný příchod úplné fáze zatmění. Možná řada z vás zažila výrazné částečné zatmění, které například loni v březnu proběhlo za dobrého počasí také u nás. Ovšem emoce, které vám přináší zatmění úplné, nelze ničím nahradit a zatmění částečné, třeba i 99% už vám přijde jako docela velká nuda. Krajina se totiž v posledních desítkách sekund začne zhasínat, často se vám i zdá, že to není zhasnutí plynulé, ale jakoby v jednotlivých zhoupnutích jasu. A náhle Slunce mizí, na obloze je černý kruh obklopený světlou korónou a hlavně lidé jsou přepadeni emocemi, kterým dávají průchod nejrůznějšími, často zcela iracionálními způsoby. Tato atmosféra vás potom zcela pohltí. Na obloze je vidět několik jasných hvězd, nebo planety Venuše a Merkur. Koróna má při pohledu dalekohledem nepopsatelně nádhernou podobu. Nejvíce se těmto pocitům blíží snímky zpracované světově uznávaným odborníkem na tyto záběry Miroslavem Druckmüllerem.

Koróna při úplném zatmění 9. 3. 2016 Autor: Radim Strycharski
Koróna při úplném zatmění 9. 3. 2016
Autor: Radim Strycharski

A než se pan profesor vrátí a oznámí nám, jak dopadl a než si budeme moci prohlížet jeho geniálně zpracované snímky tohoto zatmění, pokochejme se v článku několika fotografiemi od zmíněného čtenáře Radima, který se neváhal pochlubit a my mu za to mockrát děkujeme. Pokud jde o jiné záběry, určitě stojí za návštěvu galerie Spaceweather.com. Rádi bychom vybrali ještě dva záběry a sice jeden, který pořídil Babak Tafreshi, který je zpracován tak geniálně, že se vizuální vjem ze snímku velmi blíží i reálnému vjemu během zatmění. Druhý snímek potom zachycuje naši Zemi, jak vypadala z družice. Na jejím povrchu je tmavá skvrna, přdstavující měsíční stín a polostín.

Krajina při zatmění 9. 3. 2016 Autor: TWAN/Babak Tafreshi
Krajina při zatmění 9. 3. 2016
Autor: TWAN/Babak Tafreshi

Stín (a polostín) Měsíce na povrchu Země východně od Indonésie (ostrovy jsou patrné vlevo dolů od stínu). Snímala družice Autor: Japonská meteorologická organizace
Stín (a polostín) Měsíce na povrchu Země východně od Indonésie (ostrovy jsou patrné vlevo dolů od stínu). Snímala družice
Autor: Japonská meteorologická organizace

Související články

Petr Horálek: Pozoruhodný úkaz spatří lidé v Indonésii – na několik minut „zmizí“ Slunce

Zatmění Slunce na našem webu

Nejbližší zatmění v ČR




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Zatmění Slunce 2016


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »