Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozoruhodný úkaz spatří lidé v Indonésii – na několik minut „zmizí“ Slunce

Pozoruhodný úkaz spatří lidé v Indonésii – na několik minut „zmizí“ Slunce

Chromosféra při zatmění z roku 2005.
Autor: Miloslav Druckmüller

Ve středu 9. března se nad rozsáhlým územím Indonésie odehraje pozoruhodný úkaz – úplné zatmění Slunce. Zákryt naší hvězdy tmavým měsíčním kotoučem, doprovázený mnoha fantastickými úkazy v přírodě, uvidí lidé z úzkého pásu na ostrovech Sumatra, Borneo, Sulawesi, Ternate a Halmahera. Movití cestovatelé putují i na mikronéský atol Wolaei, který je zatím světu prakticky neznám a skrývá jen domorodé obyvatelstvo. Za úkazem rovněž vyrazila mezinárodní vědecká expedice s českými členy, kteří jsou vedeni českým prof. Miloslavem Druckmüllerem a americkou prof. Shaiou Habbalovou k pořízení dalších dat, které při každém takovém úkazu přináší nové střípky do mozaiky studia fyziky sluneční atmosféry. Pokud jste za úkazem nemohli vyrazit, máme pro vás tip – sledujte jej na internetu!

Sledujte úkaz online

Pokud máte možnost využít rychlejšího internetového přenosu a nebude se vám z úterý na středu chtít spát, rozhodně si nenechte jev ujít alespoň prostřednictvím živých videopřenosů. V následujících odkazech si budete moci úkaz vychutnat alespoň z pohodlí vašeho domova. V době krátce před úkazem doporučujeme internet ještě prohledat, neboť se zjista objeví ještě další webcasty. Úkaz v Indonésii proběhne ve středu 9. března, našeho času od 1. hodiny ranní SEČ (Sumatra) do 3. hodiny ranní SEČ (Woleai).

  • Exploratorium.edu – přímý přenos z atolu Woleai, kde bude nejdelší zatmění. Webcasty Exploratorium jsou pořádány pracovníky NASA a patří k nejkvalitnějším vůbec. Budete se tedy mít na co koukat a při dobré znalosti angličtiny se i moci dozvědět zajímavé věci.
  • BMKB – webcast indonéské Agentury pro meteorologii, klimatologii a geofyziku. Více také v článku (anglicky).
  • Slooh.com – částečně placený kanál, zatmění by mělo být přenášeno zdarma
  • Spaceweather.com – Stránky o pozoruhodných úkazech a kosmickém počasí, před zatměním by se zde mohly objevit odkazy na další webcasty

Pozoruhodný úkaz

Diamantový prsten na konci úplného zatmění. Autor: Fred Espenak
Diamantový prsten na konci úplného zatmění.
Autor: Fred Espenak
Úplné zatmění Slunce nastává v momentě, kdy náš Měsíc ve fázi novu na denní obloze zakryje sluneční kotouč. Díky tomu, že je Slunce asi 400krát větší než Měsíc, ale zároveň asi 400krát dál od Země, může Měsíc zakrýt celý viditelný sluneční disk (tzv. fotosféru) a na několik minut nám tak ukázat jinak očima neviditelnou, až mysticky vyhlížející vnější sluneční atmosféru – tzv. korónu. Ta vypadá jako zamrzlý obrazec četných zakřivených struktur, které jsou tvarovány silným magnetickým polem Slunce. Bělavý vzhled koróně dává rozptyl slunečního světla na volných elektronech nacházejících se právě v rozsáhlém prostoru nad viditelným slunečním povrchem. Samotná koróna je ovšem jen zlomek toho, co dělá úkaz pozoruhodným. Lidé mohou sledovat dynamické změny barev oblohy, nejjasnější hvězdy a planety, nezvyklé chování šokované zvěře a na pár desítek sekund jeden z nejkrásnějších momentů samotného zatmění – tzv. diamantový prsten.

Ačkoliv je úkaz poměrně běžný, nastává průměrně jednou za 1,5 roku, mnozí jej neuvidí za celý život. Je totiž viditelný jen z úzkého pásu na Zemi – pásu totality, ve stopě stínu Měsíce. Pás je dlouhý většinou okolo 15 tisíc kilometrů, ale široký jen desítky či maximálně stovky kilometrů. Člověk tedy musí za úkazem do tohoto pásu vycestovat. Naštěstí tyto oblasti jsou dnes již velmi dobře spočítatelné, takže vědci i nadšenci už dopředu vědí nejen to, kam se vydat, ale i kdy a jak dlouhé zatmění z vybraného místa nastane. V případě tohoto zatmění jde o rozsáhlou oblast rovníkové Indonésie a severní Pacifik. Více rovněž zjistíte z interaktivní mapy Xaviera Jubiera.

Středně dlouhé zatmění v tropickém počasí

Zatmění Slunce 29. března 2006 v Turecku na pobřeží v městečku Side. Autor: Glynn Bennallick
Zatmění Slunce 29. března 2006 v Turecku na pobřeží v městečku Side.
Autor: Glynn Bennallick
Úkaz nastane v Indonésii v tamních ranních a dopoledních hodinách. Velká část úkazu je přitom vidět na ostrovech ležících velmi blízko rovníku. V období, kdy k zatmění dojde, se blíží jarní rovnodennost a na těchto místech se tedy očekává vysoká vlhkost, se kterou jsou pochopitelně spojené valné srážky. I přes tuto hrozbu – která může totálně zhatit výhledy k nebeskému představení – se do pásu totality vydávají statisíce nadšenců i vědců z celého světa. Důkazem obřího zájmu o „lístky v první řadě“ je i fakt, že jeden z nejpozoruhodnějších ale i nejnebezpečnějších ostrovů s výhledem na zatmění – sopečný ostrov Ternate – byl již dva roky před úkazem naprosto beznadějně zarezervovaný cestovateli i cestovními kancelářemi. Úkaz z tohoto ostrova potrvá téměř 3 minuty, což je z hlediska možné délky zatmění již střední délka (fyzicky nemůže žádné zatmění trvat déle jak 7,5 minuty). Lidé tedy převážně volí kombinaci cestování za exotikou a pozoruhodným úkazem.

Vědecké expedice z Česka

Koróna při úplném zatmění Slunce 20. března 2015 ze Špicberk. Autor: Miloslav Druckmüller, Shadia Habbal, Peter Aniol a Pavel Štarha.
Koróna při úplném zatmění Slunce 20. března 2015 ze Špicberk.
Autor: Miloslav Druckmüller, Shadia Habbal, Peter Aniol a Pavel Štarha.
Úplné zatmění Slunce 9. března 2016 je již druhé svého druhu, které nastává při pozvolném sestupu 24. cyklu sluneční aktivity (první bylo vloni v březnu). Letošní zatmění je proto opět velmi významné, neboť může poprvé v historii přinést velmi podrobná pozemská data o chování Slunce v této fázi slunečního cyklu. Za tímto účelem se do Indonésie vydává mezinárodní expedice vedená prof. Miloslavem Druckmüllerem z VUT v Brně a astrofyzičkou z havajské univerzity, prof. Shadiou Habbalovou. Tým vědců se rozmístí po několika skupinkách na ostrovech Halmahera a Ternate. Různá pozorovací stanoviště jsou vybrána záměrně pro eliminaci případného neúspěchu při nepřízni počasí u některé ze skupin. Vědci se s velmi složitou aparaturou hodlají věnovat výzkumu ionizovaných těžkých prvků v bezprostředním okolí Slunce. Samozřejmě – jako při každém úplném zatmění – na to mají jen omezený čas. V tomto případě zhruba 3 minuty.

Oproti loňskému zatmění, které se odehrálo na Faerských ostrovech a Špicberkách, nebude velkou překážkou „jen“ nejisté počasí, ale právě zmíněná vlhkost, která v kombinaci s velmi vysokými teplotami může vážně ohrozit funkčnost technických aparatur. Jako řešení budou na každém stanovišti instalovány stany s vnitřní klimatizací, které budou nejdůležitější součásti složitých aparatur – počítače, baterie, ovládací zařízení – ukrývat uvnitř. Zbytek jako fotoaparáty s objektivy pak bude venku před stany opatřen patřičnou teplotní izolací.

Další zatmění ve světě? A co v Česku?

Vyšla kniha Tajemná zatmění. Autor: Nakladatelství Albatros.
Vyšla kniha Tajemná zatmění.
Autor: Nakladatelství Albatros.
Další úplné zatmění Slunce se odehraje 21. srpna 2017 a pás jeho viditelnosti se potáhne přes celou šíři Spojených států Amerických. Mnozí právě toto zatmění považují za největší událost desetiletí – úkaz bude za velmi dobrých klimatických podmínek pozorovatelný z mimořádně dobře dostupných oblastí. Navíc samotní Američané se na tento úkaz chystají už od roku 1991, kdy si Kaliforňané mohli vychutnat jedno z vůbec nejdelších zatmění Slunce v minulém tisíciletí, které bylo zároveň na dlouhou dobu poslední viditelné z nějaké části jejich území. V případě srpnového zatmění v příštím roce jde navíc pás přímo přes střed USA. Proto už nyní můžete na internetu najít nepřeberné množství informací k tomuto úkazu.

V Česku se bohužel naše generace úplného zatmění Slunce nedočká – nastane až v pátek 7. října 2135. Za tímto pozoruhodným úkazem tedy nezbývá než vycestovat. V rámci Evropy to ale už není tak zlé. Nejbližší takové zatmění v Evropě lze očekávat již za 10 let; večer 12. srpna 2026 si za ním budeme moci vyjet do exotického Španělska. O rok později, 1. srpna 2027, nastane ještě pozoruhodnější úkaz: druhé nejdelší zatmění Slunce v tomto století. Jako úplné bude opět vidět ze Španělska, ovšem dále poputuje stín Měsíce do všech turistických destinací severní Afriky a jako nejdelší (s trváním 6 minut a 23 sekund) se odehraje v Egyptě.

Vyjma úplných slunečních zatmění se krásných „zatměňových“ úkazů můžeme v Česku nabažit již v následujících měsících a letech. Hned o dva měsíce později – v pondělí 9. května – se v odpoledních hodinách budeme moci na většině českých hvězdáren kochat vzácným přechodem Merkuru přes Slunce, což je vlastně úkaz příbuzný zatmění (před Sluncem se promítá jiné těleso Sluneční soustavy). V pátek 16. září uvidíme velmi výrazné polostínové zatmění Měsíce a ještě výraznější pak ode dneška za necelý rok 11. února 2017. V srpnu 2017 pak spatříme krásné částečné měsíční zatmění při východu Měsíce a v červenci 2018 se dočkáme nejdelšího měsíčního zatmění ve společnosti s mimořádně jasným Marsem. Na první sluneční zatmění v Česku si počkáme až za 5 let, do června 2021. To ovšem započne velmi bohatou dekádu na sluneční zatmění viditelná i z Česka. Více se dozvíte na stránce Expresních astronomických informací nebo též v knížce Tajemná zatmění z roku 2015.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Nejbližší zatmění v Česku (EAI)
[2] Zatmění Slunce a Měsíce na Astro.cz
[3] Stránka o zatměních NASA (Fred Espenak)
[4] Kniha Tajemná zatmění (Petr Horálek)
[5] Sluneční zatmění na stránkách Miloslava Druckmüllera



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Úplné zatmění, Zatmění Slunce 2016, Aktivita Slunce, Miloslav Druckmüller, Koróna, Online přenosy, Zatmění Slunce


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »