Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Po dvou letech navázán kontakt se sondou STEREO-B

Po dvou letech navázán kontakt se sondou STEREO-B

Po dvou letech navázán kontakt se sondou STEREO-B!
Autor: NASA/STEREO.

Americká agentura NASA 21. 8. 2016 znovu navázala kontakt se sluneční observatoří STEREO-B. Stalo se tak po téměř dvou letech. Sonda byla chybně orientována na Slunce a její panely slunečních baterií tak přijímaly nedostatečné množství energie. NASA přijímals signál ze sondy po dobu dvou hodin a poté byl vysílač vypnut, aby se ušetřila energie. Aktuálně se prošetřuje, co se vlastně se sondou stalo a v jakém stavu je její vědecké vybavení.

Dvojice kosmických sond STEREO A a B se po dobu 9 let zabývá výzkumem sluneční aktivity. Cílem mise je zmapovat a popsat jednotlivé procesy odehrávající se na Slunci a uvnitř něj (v jádru). Zabývají se takoé výrony koronální hmoty, které se mohou projevovat poruchou umělých pozemských satelitů nebo taky jako úchvatné polární záře. Při protuberanci Slunce uvolní elektrony a protony do meziplanetárního prostoru a pokud energetické částice zasáhnou magnetosféru Země, jsou siločárami navedeny směrem k magnetickým pólům Země, kde se střetávají s atmosférou za doprovodného jevu polárních září.

Obě sondy nesou čtyři přístroje pro výzkum meziplanetárního plazmatu (PLASTIC), měřič magnetického pole (IMPACT) (ty jsou na palubě každé sondy hned čtyři), detektor rádiových záblesků z vesmíru (S/WAVES) a nakonec přístroj pro studium vlivu Slunce se Zemí (SECCHI). Energii dodávají dvoudílné solární panely, jejichž rozpětí dosahuje 6,5 metru. Veškeré přístroje na palubě sond ovládá počítač. Obě STEREA byla umístěna na oběžné dráze kolem Slunce, na oběžné dráze podobné zemské s tím rozdílem, že jedna sonda, označena jako STEREO-A (“ahead”), obíhá 45° před Zemí, duhá, STEREO-B (“behind”), 45° za Zemí. V důsledku výhodného postavení sond mají vědci možnost pozorovat Slunce z několika stran současně (stereoskopicky).

Bohužel, z doposud ještě neznámých důvodů, byla sonda STEREO-B špatně nastavena vůči Slunci a teprve nedávno se po dvou letech podařilo zázračně problém vyřešit. Můžeme se tedy těšit na slibované stereoskopické snímání Slunce v plné kvalitě? Doufejme, držíme palce k úspěšnému chodu jedinečné kosmické mise.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceflightnow.com

Převzato: ExoSpace.cz



O autorovi

Štítky: NASA, Stereo b


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »