Čeští středoškoláci ovládli finále prestižní soutěže NASA v Houstonu
Tým LASAR, zleva Simon Klinga, Boris Brovkin, Richard Nikel, Anna Krebsová a Viktor Adámek, v pozadí mentor Jan Spratek Autor: LASAR
Český tým LASAR zvítězil v celosvětové soutěži Conrad Challenge ve dvou kategoriích ze tří. Před odborníky z NASA a v konkurenci více než dvou tisíc týmů představili řešení, jak restartovat nekomunikující družice na oběžné dráze Země. Stali se jedněmi z mála evropských týmů ve finále a vůbec prvními z České republiky.
„Čeští středoškoláci mi předvedli jednu z nejlepších prezentací, jakou jsem na Conrad Challenge kdy viděla,“ říká zakladatelka soutěže Nancy Conrad, která je manželkou zesnulého Peta Conrada, třetího člověka na Měsíci. Ředitel Space Center Houston William Harris dodává: „Projekty všech 26 finálových týmů mají potenciál posunout svět zase o kousek dál. Tady v Houstonu nám šlo o to, kdo nám dokáže svou práci nejlépe prodat.“ A přesně to se týmu LASAR podařilo. Získali ocenění za nejlepší představení projektu v kategoriích odborné poroty i široké veřejnosti.
Jedním z úkolů finalistů bylo svůj projekt představit na expu návštěvníkům kosmického centra, astronautům nebo kosmickým inženýrům z NASA. „Nedělají to proto, že je to jednoduché. Dělají to právě proto, že je to složité,“ oceňuje na týmu LASAR astronautka Megan McArthur.
„S naším unikátním řešením budeme schopni vyvolat restart na nekomunikující družici obíhající Zemi,“ vysvětluje projekt vedoucí týmu Simon Klinga. Fyzik Viktor Adámek doplňuje: „Laserovým paprskem zasáhneme solární články satelitu. Ty se odpojí od baterií, která se začne vybíjet. Toto nežádoucí chování systémy družice vyhodnotí jako potřebu pro restart, díky němuž může být chyba vyřešena. V případě našich testů budeme do družice posílat signál, který opraví drobnou softwarovou chybu způsobující problémy s komunikací.”
Členové a mentor týmu LASAR na základě společnosti SpaceX v Boca Chica, odkud startují rakety Super Heavy Starship Autor: LASAR„Celé finále jsme si všichni neskutečně užili. Akce nám přinesla nespočet nových kontaktů nejen na odborníky, ale i další účastníky finále. Výrazně jsme si zlepšili komunikační a prezentační schopnosti v angličtině a poznali ohromnou spoustu super lidí,“ popisuje finanční manažerka projektu Anna Krebsová.
Floridský technologický institut, Menlo College nebo Clarkson University, na všechny tyto školy mají čeští studenti díky svému úspěchu stipendia. „Bylo super se podívat, jak se dělá aerospace za velkou louží. Teď ale letíme zpátky domů, do Čech,“ říká konstruktér laserového ramene Richard Nikel. Mechatronik Boris Brovkin dodává: „Jsme sice prvním týmem ve finále z České republiky, ale rozhodně ne posledním.“
Mentor LASARu Jan Spratek: „Tým je snem každého mentora. Jsou neskutečně pracovití, nevídaně pokorní, naslouchají a chtějí zpětnou vazbu. Tihle dokážou velké věci!“
Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi
Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt.
Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka.
Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd.
Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi.
M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov.
Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
29.4. až 3.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
