Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa ISON zanikla u Slunce

Kometa ISON zanikla u Slunce

Průlet komety ISON kolem Slunce. Autor: NASA, ESA.
Průlet komety ISON kolem Slunce.
Autor: NASA, ESA.
Dlouho očekávaná kometa označená C/2012 S1 (ISON) prošla 28. listopadu v necelých 20 hodin našeho času nejblíže u Slunce, její jádro průlet nepřežilo a kometa se nestane jasným objektem noční oblohy. Zánik komety započal již před průletem kolem Slunce a již delší dobu měli astronomové varovné signály o jejím špatném stavu. Rozpad je ovšem dobrým znamením pro vědce, protože díky němu lze zjistit klíčové informace o historii naší Sluneční soustavy a původní látky, ze které byla vytvořena. Výrazný úspěch slavila i pozorovací kampaň NASA, která přes sociální média vytvořila vysoce přínosnou spolupráci s amatérskými zájemci o astronomii. Ti dostali výraznou šanci přispět k jejímu výzkumu a ve spolupráci s NASA získali mnoho cenných dat.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR číslo 195 z 1. 12. 2013.

Kometa ISON při objevu (21. září 2012) projevovala vysokou aktivitu, dostačující k tomu, aby se mohla stát neobyčejným objektem naší noční oblohy. V průběhu letošního roku se ovšem objevil varovný signál v podobě snižující se aktivity a v uplynulých měsících tak astronomové začali výrazně pochybovat o možnosti přežití těsného průletu kolem Slunce. 13. listopadu nečekaně zjasnila a po několik dní mohla být pozorovatelná na hranici viditelnosti pouhým okem na ranní obloze. Kometa výbuch přežila, ale její jádro bylo znatelně poškozeno. O šest dní později došlo k dalšímu výbuchu, který měl již pro jádro zničující následky. 27. listopadu, den před průletem okolo Slunce, došlo k poslednímu a závěrečnému výbuchu, po kterém na její dráze zbyly jen menší trosky. Některé z nich k překvapení astronomů přežily samotný průlet 1,2 miliónu kilometrů nad povrchem Slunce, kde byly vystaveny teplotám přesahujícím 2500°C. Do 2 až 3 hodin po průletu se rozpadly na mikroskopický prach, jenž následně vytvořil dva slabé ohony viditelné na koronografu sondy SOHO. Pozůstatek po kometě byl zhruba 15x slabší, než by byla očekávaná přeživší kometa. Oblak prachu se brzo rozptýlí a na obloze nebude možné pozorovat žádný výrazný objekt.

Rozpad komety byl ovšem důležitý pro astronomy. Ti díky němu mohou získat klíčové informace o stavbě a složení jádra komety. Dle spočtené dráhy se do blízkosti Slunce měla dostat od svého vzniku před 4,5 miliardy let vůbec poprvé a materiál, ze kterého se skládala, by tedy neměl být za tu dobu nijak pozměněn. Astronomové budou muset zodpovědět další tři zajímavé otázky. První je, proč se kometa jevila ještě ve velké vzdálenosti od Slunce aktivní a s nadějí na úspěšný průlet kolem Slunce, což pak neodpovídalo skutečnosti. Dále mechanismus, proč se malé úlomky nevypařily už při největším přiblížení ke Slunci. A konečně objasnění původu záhadného ohonu, který se objevil v posledních listopadových dnech. Ten byl utvořen oblakem prachu uvolněného z jádra komety, když byla ještě 20x dále od Slunce, než Země a napovídá rozštěpení jádra v místech, kde ho lze jen obtížně vysvětlit.

Díky velké publicitě události skončila obrovským úspěchem pozorovací kampaň NASA nazvaná Comet ISON Observing Campaign. Ta měla za cíl propojit profesionální astronomy a pracovníky NASA se zájemci a dobrovolníky z řad veřejnosti. Amatérští zájemci tak mohli přispět k výzkumu pozorováním a fotografováním a zároveň dostali možnost pomoci při analýze dat z kosmických sond. Celý projekt pro kooperaci a prezentaci využil prostoru sociálních médií a zajistil značné množství důležitých informací o této kometě.

Na obloze je v současné době pozorovatelná i jiná kometa, kterou 7. září objevil australský amatérský astronom Terry Lovejoy. Nese označení C/2013 R1 (Lovejoy) a před několika týdny nečekaně zjasnila. Nyní je na tmavé, nepřesvětlené obloze vidět pouhým okem jako slabší mlhavá hvězda. Binokuláry a malými dalekohledy je vidět i krátký ohon. Svou jasnost si kometa udrží celý prosinec. Nejlépe je vidět mezi 5. až 6. hodinou ranní a bude se zvolna pohybovat souhvězdími Pastýře, Severní Koruny a Herkula.

Jakub Černý
kaos@kommet.cz
Společnost pro meziplanetární hmotu
www.kommet.cz

Ke stažení:
[1] Tiskové prohlášení v DOC
[2] Tiskové prohlášení v PDF




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »