Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Neodhalená tajemství Venuše

Neodhalená tajemství Venuše

Jaká tajemství čekají na sondu Evropské kosmické agentury Venus Express až v roce 2005 dorazí k nejbližšímu planetárnímu sousedovi? Bližší nahlédnutí slibuje sledovat planetu, která je navzdory některým společným rysům od Země zcela odlišná. Jaká tajemství čekají na Venus Express?

   Země  Venuše
vzd. od Slunce (mil. km)  149,6  108,2
hmotnost (1024kg) 5,976  4,87
průměr (km)  12 713  12 102
hustota (kg.m-3)  5 520  5 250
povrchová teplota (°C)  22  480
doba rotace (den)  1  250
Venuše je často označována za dvojče Země, neboť je téměř stejně velká a hmotná jako Země. Na druhou stranu se Venuše zdá být naprosto odlišnou planetou. Vědci se velmi potěšeni možností sledovat zblízka tuto zamračenou, podivnou planetu. Po 150ti denním letu od Země zaparkuje Venus Express na oběžné dráze okolo Venuše. Oběžná dráha sondy povede nad póly planety, jeden oběh bude trvat 10-16 hodin.

První zvláštností Venuše se kterou se sonda setká je její magnetické pole. Je tak slabé, že částice urychlené Sluncem - známé jako sluneční vítr - se planetě nevyhnou jako v případě Země. Místo toho nepřetržitě bombardují horní vrstvy atmosféry Venuše. Vědci se zajímají o děje, které při této interakci probíhají.

Samotná atmosféra skrývá mnoho hádanek. Hakan Svedem, vědec pracující na Venus Express říká "Atmosféra Venuše je v slunečním systému zcela jedinečná. Je tedy velmi důležité pochopit procesy, které tam probíhají." Znalosti o chování atmosféry Země nám při modelování atmosféry Venuše příliš nepomohou. Jak to, že planetu tak podobnou Zemi obklopuje zcela odlišně se chovající atmosféra? Silná atmosféra vytváří extrémně silný skleníkový efekt. Z tohoto důvodu je na povrchu Venuše teplota vyšší než teplota v peci. Ve výšce 60 km vane vítr o rychlosti více než 400 kilometrů za hodinu. Tento vítr způsobuje rotaci atmosféry. Bohužel nevíme, co tak zvanou super-rotaci způsobilo.

Další hádankou je nezvyklá zpětná rotace Venuše. Venuše se otáčí v opačném směru než Země a většina ostatních planet v slunečním systému. Rychlost rotace je také neobvykle pomalá - jedna otočka trvá 250 pozemských dní. Současné počítačové modely naznačují, že Venuše dříve rotovala stejným směrem jako Země, ale její hustá atmosféra ji postupně zpomalovala a způsobila současnou pomalou, zpětnou rotaci.

Pokud budeme přemýšlet o povrchu planety, nezbavíme se dalších tajemství. Jsou na Venuši aktivní vulkány? Je povrch planety tvořen jedinou deskou, nebo se skládá z kontinentálních desek, které plavou na částečně roztavených horninách podobně jako je tomu na Zemi? Víme, že Venuše je stará přibližně 4 miliardy let, ale vlastní povrch není starší než 500 milionů let! Jak je toto možné? Došlo ke změně povrchu? Pokud ano, jak k tomu došlo?

Pravděpodobně nejzajímavějším fenoménem na Venuši je její atmosféra těsně nad super-rotační vrstvou. Tato vrstva ve výšce více než 80 kilometrů absorbuje ultrafialové záření. Neexistuje žádné patrné vysvětlení této záhady. Někteří vědci předpokládají mračna mikrobů využívajících ultrafialové záření k zatím neznámému procesu fotosyntézy.

Na vysvětlení čeká velké množství zvláštností, které čekají na vysvětlení. Jak říká Hakam Svedham - "Venus Express rozšíří náš současný pohled na Venuši. Budeme jí jako planetě rozumět mnohem více."

Zdroj: ESA




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »