Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nepravidelné měsíce

Nepravidelné měsíce

Dráhy nepravidelných misícu - model
Dráhy nepravidelných misícu - model

Způsob, jak se z malých těles obíhajících Slunce stávají tělesa obíhající planety (např. měsíce) zůstával po dlouhou dobu jedním z nevyřešených problémů studia planetární soustavy. Článek publikovaný v časopise Nature 15. května ukazuje, jak lze tento problém vyřešit pomocí teorie chaosu. Článek navíc obsahuje předpovědi oblastí, ve kterých by astronomvé měli hledat další měsíce obíhající velké planety.

V posledních několika letech bylo objeveno veliké množství těles obíhajících velké planety. Například Jupiter má nyní 60 měsíců, Saturn 30. Astronomvé věří, že pochopení původu těchto těles může odhalit důležité vodítko porozumění rané historii planet. Takový pohled na naši sluneční soustavu nám umožní porozumět vzniku ostatních planetárních systémů a rozhodnout, zda jsou v některých podmínky vhodné pro život.

Měsíce můžeme rozdělit do dvou skupin - pravidelné a nepravidelné. Pravidelné měsíce mají přibližně kruhovou oběžnou dráhu a předpokládá se, že vznikly v průběhu ranné historie sluneční soustavy. Nepravidelné měsíce mají výrazně eliptickou dráhu a obíhají planetu ve vzdálenostech mnoho milionů kilometrů. Domníváme se, že tyto měsíce původně obíhaly Slunce a následně byly "zachyceny" planetou.

Při řešení "zachycení" vyvstaly dva problémy

  1. Problém gravitačního zachycení tělesa - mechanismus jevu, kdy těleso přechází z jedné oběžné dráhy okolo Slunce na oběžnou dráhu okolo planety zůstává nevyřešený.
  2. Vysvětlení drah nepravidelných měsíců - některé obíhají na přímé oběžné dráze - rotují stejně jako planeta, zatímco většina má zpětný (retrográdní) pohyb.

Dva matematici Bristolské univerzity (Stephen Wiggins a Andrew Burbanks) ve spolupráci s teoretickými chemiky na univerzitě Utah USA (David Farrelly a Sergey Astakhov) použili teorii chaosu k objasnění průběhu chemických reakcí. Zjistili, že přístup použitý pro řešení problémů chemických reakcí lze aplikovat na problém "gravitačního zachycení". Navíc předpokládali, že vyřešení tohoto problému jim pomůže získat nadhled nad původním probémem.

Stephen Wiggins uvedl: "Když jsme se začali zabývat teorií zachycení nepravidelných měsíců, zjistili jsme, že nikdo zatím nezkoušel tento problém řešit teorií chaosu ve třech dimenzích. Většina prací se zabývala popisem chování měsíců po jejich zachycení. K pokusu o porozumění jak může být těleso obíhající Slunce navedeno na dráhu okolo velkých planet jsme simulovali "přepínací" mechanismus. Zjistili jsme, že to byly chaos (nepravidelnosti), který umožnil zachycení".

Představené řešení nejen odpovídá současným pozorováním, ale také předpovídá další oblasti, kde se mohou malé měsíce nacházet. Schopnost předpovídat oblasti vhodné k pozorování velmi usnadní práci astronomům hledajícím nepravidelné měsíce velkých planet a také umožní ověřit tuto teorii v praxi.

Výzkum také vysvětluje vysoký počet měsíců se zpětným pohybem. Gravitačně zachycené měsíce pohybující se po přímé dráze mají větší tendenci k těsným přiblížením k planetě, což mimo jiné znamená vyšší pravděpodobnost zničení při kolizi s vnitřními měsíci velkých planet, případně s planetou samotnou.

Zdroj: University of Bristol




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »