Pánve a koryta planetky Vesta

Jak bylo známo už ze snímků Hubbleova dalekohledu, Vesta nemá kulatý tvar. Když se k ní v létě dostala Dawn, zjistilo se, že má opravdu různorodý povrch a že musela projít poměrně velikou kosmickou srážkou. Podíváme-li se na Vestu očima kosmické sondy v přibližně pravých barvách (viz obr. v záhlaví), neupoutá nás planetka příliš svým vzhledem. Je téměř fádně šedá. Ovšem při podrobném pohledu nás zaujme jižní polární oblast (na snímku vpravo).

Starší kráter, který byl částečně zničen při vzniku kráteru pojmenovaného Rheasilvia, má v průměru 375 km. Pro porovnání Vesta má rozměr přibližně 460x560 km! Větší kráter má dokonce 475 km v průměru. Na Vestě najdeme ještě další velké impaktní pánve o průměru 275 a 150 km!

Dalšími velmi neobvyklými útary, které se na planetce vyskytují, jsou rýhy, nebo chcete-li kaňony v rovníkové oblasti. Vidíme je na dalším snímku v přibližně pravých barvách. (Oba obrázky zpracoval Dan Macháček z originálních dat NASA). Geologové je nechtějí nazývat rýhami, protože zde vidíme zcela jiný vzhled a nejspíš i způsob jejich vzniku. Mají strmé stěny a sahají až přes dvě třetiny obvodu asteroidu. Dno mají přitom velmi ploché.

Snímky mají odlišné rozlišení, ačkoli byly pořízeny jednou kamerou. Dawn byla nejprve na přibližovací dráze a nyní je na mapovací vysoké dráze. jak bylo řečeno, později přejde na ještě nižší oběžnou dráhu a získáme tak snímky s mnohem vyšším rozlišením, než je i na snímku vpravo.

Podíváme-li se dále k severnímu pólu, zjistíme, že se zde vyskytují další koryta, podobně jako kolem rovníku. To je zcela odlišné od jižní polokoule. Vzhled koryt je však na severu odlišný od rovníku. Jakmile provedli vědci podrobnou analýzu, zjistili, že brázdy mají koncentrickou strukturu se středem v jedné ze dvou jihopolárních velkých impaktních pánví. Tento výsledek je však nyní těžko ověřitelný, protože Vesta nemá kulatý tvar. Mohly by být také pozůstatkem po prvním ze dvou velkých impaktů. Každopádně jsou jen tyto velké struktury velmi zajímavým materiálem k dalšímu studiu. A to jsme se v článku nedotkli jiných zajímavých struktur, například tmavého materiálu v korytech, mladých kráterů, jako je Sněhulák na severní polokouli a jiných.

Zdroj informací: Blog Emily Lakdawalla
Snímky: NASA / JPL / UCLA / MPS / DLR / IDA, barevné verze Daniel Macháček, severní pól Phil Stooke.