Vesta v přibližně pravých barvách. Z dat NASA vytvořil Daniel Macháček.Planetka Vesta už pro nás není něčím neznámým. Od července tohoto roku se na její oběžné
dráze usadila sonda Dawn. Nyní má za sebou pět ze šesti obletů na vysoké mapovací oběžné dráze a bude následovat výzkum z
větší blízkosti. Jaké zajímavosti přinesl dosavadní průzkum? Na to nám odpověděla konference Americké geologické společnosti.
Jak bylo známo už ze snímků Hubbleova dalekohledu, Vesta nemá kulatý tvar. Když se k ní v létě dostala Dawn, zjistilo
se, že má opravdu různorodý povrch a že musela projít poměrně velikou kosmickou srážkou. Podíváme-li se na Vestu očima
kosmické sondy v přibližně pravých barvách (viz obr. v záhlaví), neupoutá nás planetka příliš svým vzhledem. Je téměř
fádně šedá. Ovšem při podrobném pohledu nás zaujme jižní polární oblast (na snímku vpravo).
Jižní pól planetky Vesta s dvěma obřími impaktními pánvemi. Zdroj: NASA.
Starší kráter, který byl částečně zničen při vzniku kráteru pojmenovaného Rheasilvia, má v průměru 375 km. Pro porovnání
Vesta má rozměr přibližně 460x560 km! Větší kráter má dokonce 475 km v průměru. Na Vestě najdeme ještě další velké impaktní
pánve o průměru 275 a 150 km!
Rovník planetky Vesta. Ze snímků NASA vytvořil Daniel Macháček.
Dalšími velmi neobvyklými útary, které se na planetce vyskytují, jsou rýhy, nebo chcete-li kaňony v rovníkové oblasti.
Vidíme je na dalším snímku v přibližně pravých barvách. (Oba obrázky zpracoval Dan Macháček z originálních dat NASA).
Geologové je nechtějí nazývat rýhami, protože zde vidíme zcela jiný vzhled a nejspíš i způsob jejich vzniku. Mají
strmé stěny a sahají až přes dvě třetiny obvodu asteroidu. Dno mají přitom velmi ploché.
Koryta na planetce Vesta v detailu. Zdroj: NASA.Snímky mají odlišné rozlišení,
ačkoli byly pořízeny jednou kamerou. Dawn byla nejprve na přibližovací dráze a nyní je na mapovací vysoké dráze. jak bylo
řečeno, později přejde na ještě nižší oběžnou dráhu a získáme tak snímky s mnohem vyšším rozlišením, než je i na snímku
vpravo.
Severní pól planetky Vesta. Z fotografií NASA vytvořil Phil Stooke.
Podíváme-li se dále k severnímu pólu, zjistíme, že se zde vyskytují další koryta, podobně jako kolem rovníku. To je
zcela odlišné od jižní polokoule. Vzhled koryt je však na severu odlišný od rovníku. Jakmile provedli vědci podrobnou
analýzu, zjistili, že brázdy mají koncentrickou strukturu se středem v jedné ze dvou jihopolárních velkých impaktních
pánví. Tento výsledek je však nyní těžko ověřitelný, protože Vesta nemá kulatý tvar. Mohly by být také pozůstatkem po
prvním ze dvou velkých impaktů. Každopádně jsou jen tyto velké struktury velmi zajímavým materiálem k dalšímu
studiu. A to jsme se v článku nedotkli jiných zajímavých struktur, například tmavého materiálu v korytech, mladých kráterů,
jako je Sněhulák na severní polokouli a jiných.
Zdroj informací:Blog Emily Lakdawalla Snímky: NASA / JPL / UCLA / MPS / DLR / IDA, barevné verze Daniel Macháček, severní pól Phil Stooke.
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264
LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka.
Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu.
Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť.
Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy.
Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú.
Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
16.3. až 25.4.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4