Vesta v přibližně pravých barvách. Z dat NASA vytvořil Daniel Macháček.Planetka Vesta už pro nás není něčím neznámým. Od července tohoto roku se na její oběžné
dráze usadila sonda Dawn. Nyní má za sebou pět ze šesti obletů na vysoké mapovací oběžné dráze a bude následovat výzkum z
větší blízkosti. Jaké zajímavosti přinesl dosavadní průzkum? Na to nám odpověděla konference Americké geologické společnosti.
Jak bylo známo už ze snímků Hubbleova dalekohledu, Vesta nemá kulatý tvar. Když se k ní v létě dostala Dawn, zjistilo
se, že má opravdu různorodý povrch a že musela projít poměrně velikou kosmickou srážkou. Podíváme-li se na Vestu očima
kosmické sondy v přibližně pravých barvách (viz obr. v záhlaví), neupoutá nás planetka příliš svým vzhledem. Je téměř
fádně šedá. Ovšem při podrobném pohledu nás zaujme jižní polární oblast (na snímku vpravo).
Jižní pól planetky Vesta s dvěma obřími impaktními pánvemi. Zdroj: NASA.
Starší kráter, který byl částečně zničen při vzniku kráteru pojmenovaného Rheasilvia, má v průměru 375 km. Pro porovnání
Vesta má rozměr přibližně 460x560 km! Větší kráter má dokonce 475 km v průměru. Na Vestě najdeme ještě další velké impaktní
pánve o průměru 275 a 150 km!
Rovník planetky Vesta. Ze snímků NASA vytvořil Daniel Macháček.
Dalšími velmi neobvyklými útary, které se na planetce vyskytují, jsou rýhy, nebo chcete-li kaňony v rovníkové oblasti.
Vidíme je na dalším snímku v přibližně pravých barvách. (Oba obrázky zpracoval Dan Macháček z originálních dat NASA).
Geologové je nechtějí nazývat rýhami, protože zde vidíme zcela jiný vzhled a nejspíš i způsob jejich vzniku. Mají
strmé stěny a sahají až přes dvě třetiny obvodu asteroidu. Dno mají přitom velmi ploché.
Koryta na planetce Vesta v detailu. Zdroj: NASA.Snímky mají odlišné rozlišení,
ačkoli byly pořízeny jednou kamerou. Dawn byla nejprve na přibližovací dráze a nyní je na mapovací vysoké dráze. jak bylo
řečeno, později přejde na ještě nižší oběžnou dráhu a získáme tak snímky s mnohem vyšším rozlišením, než je i na snímku
vpravo.
Severní pól planetky Vesta. Z fotografií NASA vytvořil Phil Stooke.
Podíváme-li se dále k severnímu pólu, zjistíme, že se zde vyskytují další koryta, podobně jako kolem rovníku. To je
zcela odlišné od jižní polokoule. Vzhled koryt je však na severu odlišný od rovníku. Jakmile provedli vědci podrobnou
analýzu, zjistili, že brázdy mají koncentrickou strukturu se středem v jedné ze dvou jihopolárních velkých impaktních
pánví. Tento výsledek je však nyní těžko ověřitelný, protože Vesta nemá kulatý tvar. Mohly by být také pozůstatkem po
prvním ze dvou velkých impaktů. Každopádně jsou jen tyto velké struktury velmi zajímavým materiálem k dalšímu
studiu. A to jsme se v článku nedotkli jiných zajímavých struktur, například tmavého materiálu v korytech, mladých kráterů,
jako je Sněhulák na severní polokouli a jiných.
Zdroj informací:Blog Emily Lakdawalla Snímky: NASA / JPL / UCLA / MPS / DLR / IDA, barevné verze Daniel Macháček, severní pól Phil Stooke.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety.
Přehled událostí na obloze od 21. 10. do 27. 10. 2019. V neděli se vrací Středoevropský čas. Měsíc mění fázi od poslední čtvrti k novu. Večer je nízko nad jihozápadem Jupiter a u jihu Saturn a na ranní obloze se pomalu objeví Mars. Aktivita Slunce je rekordně nízká. Proběhl první čistě ženský výstup do volného kosmu z paluby ISS. Před 50 lety se narodil čínský amatérský astronom, který je spoluobjevitelem komety Ikeya-Zhang, jež nás potěšila na jaře 2002.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2019 obdržel snímek
„Corona Australis“, jehož autorem je Pavel Pech
Corona Australis, tedy souhvězdí Jižní Koruna. Jméno jak ze starověkého atlasu nebes. A ono téměř ano. Historie jména tohoto poměrně nevýrazného souhvězdí je opravdu
