Vesta v přibližně pravých barvách. Z dat NASA vytvořil Daniel Macháček.Planetka Vesta už pro nás není něčím neznámým. Od července tohoto roku se na její oběžné
dráze usadila sonda Dawn. Nyní má za sebou pět ze šesti obletů na vysoké mapovací oběžné dráze a bude následovat výzkum z
větší blízkosti. Jaké zajímavosti přinesl dosavadní průzkum? Na to nám odpověděla konference Americké geologické společnosti.
Jak bylo známo už ze snímků Hubbleova dalekohledu, Vesta nemá kulatý tvar. Když se k ní v létě dostala Dawn, zjistilo
se, že má opravdu různorodý povrch a že musela projít poměrně velikou kosmickou srážkou. Podíváme-li se na Vestu očima
kosmické sondy v přibližně pravých barvách (viz obr. v záhlaví), neupoutá nás planetka příliš svým vzhledem. Je téměř
fádně šedá. Ovšem při podrobném pohledu nás zaujme jižní polární oblast (na snímku vpravo).
Jižní pól planetky Vesta s dvěma obřími impaktními pánvemi. Zdroj: NASA.
Starší kráter, který byl částečně zničen při vzniku kráteru pojmenovaného Rheasilvia, má v průměru 375 km. Pro porovnání
Vesta má rozměr přibližně 460x560 km! Větší kráter má dokonce 475 km v průměru. Na Vestě najdeme ještě další velké impaktní
pánve o průměru 275 a 150 km!
Rovník planetky Vesta. Ze snímků NASA vytvořil Daniel Macháček.
Dalšími velmi neobvyklými útary, které se na planetce vyskytují, jsou rýhy, nebo chcete-li kaňony v rovníkové oblasti.
Vidíme je na dalším snímku v přibližně pravých barvách. (Oba obrázky zpracoval Dan Macháček z originálních dat NASA).
Geologové je nechtějí nazývat rýhami, protože zde vidíme zcela jiný vzhled a nejspíš i způsob jejich vzniku. Mají
strmé stěny a sahají až přes dvě třetiny obvodu asteroidu. Dno mají přitom velmi ploché.
Koryta na planetce Vesta v detailu. Zdroj: NASA.Snímky mají odlišné rozlišení,
ačkoli byly pořízeny jednou kamerou. Dawn byla nejprve na přibližovací dráze a nyní je na mapovací vysoké dráze. jak bylo
řečeno, později přejde na ještě nižší oběžnou dráhu a získáme tak snímky s mnohem vyšším rozlišením, než je i na snímku
vpravo.
Severní pól planetky Vesta. Z fotografií NASA vytvořil Phil Stooke.
Podíváme-li se dále k severnímu pólu, zjistíme, že se zde vyskytují další koryta, podobně jako kolem rovníku. To je
zcela odlišné od jižní polokoule. Vzhled koryt je však na severu odlišný od rovníku. Jakmile provedli vědci podrobnou
analýzu, zjistili, že brázdy mají koncentrickou strukturu se středem v jedné ze dvou jihopolárních velkých impaktních
pánví. Tento výsledek je však nyní těžko ověřitelný, protože Vesta nemá kulatý tvar. Mohly by být také pozůstatkem po
prvním ze dvou velkých impaktů. Každopádně jsou jen tyto velké struktury velmi zajímavým materiálem k dalšímu
studiu. A to jsme se v článku nedotkli jiných zajímavých struktur, například tmavého materiálu v korytech, mladých kráterů,
jako je Sněhulák na severní polokouli a jiných.
Zdroj informací:Blog Emily Lakdawalla Snímky: NASA / JPL / UCLA / MPS / DLR / IDA, barevné verze Daniel Macháček, severní pól Phil Stooke.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 6. do 3. 7. 2022. Měsíc bude v novu a ještě předtím jej najdeme ráno poblíž Merkuru a Venuše. Ráno můžeme vidět všechny okem viditelné planety v pořadí, jak jdou od Slunce. Kometa C/2017 K2 (PanSTARRS) se pohybuje souhvězdím Hadonoše. BepiColombo podruhé minula Merkur. SLS byla plně natankována, na test se chystá Super Heavy. Ariane 5 opět úspěšná. První let čistě jihokorejské rakety. VZLÚSat-1 slaví pět let na orbitě. Před 65 lety se narodil český astronom Marek Wolf.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2022 získal snímek
„M 63“, jehož autorem je Zdeněk Vojč
M 63. Nu, opravdu trochu nudné pojmenování. Příliš to nevylepší ani NGC 5055, i přes tolik pětek. Ale nebyli by to romantičtí astronomové, aby tomuto objektu na
Nic neni nad tmavou oblohu ktera necha vyniknout kontrastu i barvam a to bez jakychkoliv filtru. Porizeno kamerou ZWO 294MC s objektivem Canon 70-200mm USM L na montazi Celestron AVX s celkovou expozici 4 hodiny.
