Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planeta s prstenci... která?

Planeta s prstenci... která?

Krásné prstence... ale pozor - nedíváte se na snímek planety Saturn! Rozmístění a jasnost měsíců může být jedním z vodítek, že se nejdedná o nejznámější planetu s rozsáhlým systémem prstenců. Druhým neobvyklým jevem je poměr jasnosti prstenec/planeta. Jedná se o Uran - dalšího plynného obra v sluneční soustavě. Nachází se ve vzdálenosti 3 miliard kilometrů, přibližně dvacetinásobku vzdálenosti Země - Slunce.

Snímek získaný na 8.2m VLT ANTU na ESO Paranal Observatory (Chile) v blízké infračervené oblasti zobrazuje Uran s jeho prstenci a některými měsíci. Expozice proběhla 19. listopadu 2002 v rámci výzkumu sluneční soustavy. Expoziční doba byla 5 minut, úhlový průměr Uranu je 3.5 arcsec.

Prstence Uranu byly objeveny v roce 1977 při sledování zákrytu jasné hvězdy Uranem. Těsně před a po zákrytu došlo ke krátkým zeslábnutím hvězdy. Toto zeslabení způsobily prstence Uranu. Snímky získané sondou Voyager-2 ukázaly systém mnoha slabých prstenců. Ve viditelném světle jsou tyto prstence ze Země téměř nepozorovatelné.

Přesto jsou na současných snímcích VLT prstence mnohem jasnější než planeta. Na vybraných vlnových délkách na kterých bylo toto pozorování provedeno je dopadající sluneční světlo intenzivně pohlcováno plynným metanem v atmosféře Uranu - proto se disk Uranu jeví poměrně tmavý. Současně ledové krystalky, které tvoří prstence, odrážejí dopadající sluneční světlo - prstence se jeví velmi jasné.

Mezi ostatními planetami slunečního systému je Uran jedinečný svou velmi skloněnou rotační osou. Ta je velmi blízká rovině, ve které obíhají planety - ekliptikou. V době, kdy Uran navštívil Voyager-2 byl k Zemi orientován jižní pól planety. Nyní, po 16 letech (přibližně jedna pětina oběžné doby Uranu - 84 let) sledujeme Uranovy prstence po úhlem, který odpovídá poloze Saturnových prstenců v době, kdy jsou nejvíce nakloněné.

Na uvedeném snímku bylo identifikováno sedm měsíců Uranu. Titania a Oberon jsou nejjasnější (vizuální magnituda je as 14mag). Tyto měsíce poprvé sledoval objevitel Uranu William Herschel (1738 - 1822). Ariel a Umbriel objevil William Lassell (1799 - 1880). Miranda byla objevena v roce 1948 panem Gerhard Kuiper.

Mnohem menší a slabší Puck a Portia (cca 21mag) byly poprvé sledovány v letech 1985-86 panem Stephen P. Synnott při studiu snímků získaných sondou Voyager-2.

Zdroj: ESO




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



6. vesmírný týden 2026

6. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 2. do 8. 2. 2026. Měsíc je v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. 3. 2. je v těsné konjunkci s Regulem. Merkur a Venuše začínají lézt na večerní oblohu, Mars je nepozorovatelný. Velké planety jsou všechny vidět večer. Aktivita Slunce je poměrně vysoká hlavně díky náhle se objevivší aktivní oblasti se skvrnami. Chystá se start rakety SLS s lodí Orion mise Artemis II k Měsíci. Crew-12 musí zatím čekat. 95 let by se dožil Ladislav Sehnal, český astronom zabývající se nebeskou mechanikou. 120 let uplyne od narození Clyde Tombaugha, který objevil Pluto v roce 1930.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M27 přes 1.54m Dánský dalekohled, La Silla

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2025 obdržel snímek autorů Kamil Hornoch a Martin Myslivec s názvem M27 – Dumbbell Nebula Kalendář ukazuje datum 14. srpna 1758 a francouzský astronom Charles Messier na observatoři v Hôtel de Cluny v Paříži pátrá po Halleyově kometě. Pátrá však již

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Polární záře, Kostomlaty pod Milešovkou 19.1.2026

Další informace »