Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planeta s prstenci... která?

Planeta s prstenci... která?

Krásné prstence... ale pozor - nedíváte se na snímek planety Saturn! Rozmístění a jasnost měsíců může být jedním z vodítek, že se nejdedná o nejznámější planetu s rozsáhlým systémem prstenců. Druhým neobvyklým jevem je poměr jasnosti prstenec/planeta. Jedná se o Uran - dalšího plynného obra v sluneční soustavě. Nachází se ve vzdálenosti 3 miliard kilometrů, přibližně dvacetinásobku vzdálenosti Země - Slunce.

Snímek získaný na 8.2m VLT ANTU na ESO Paranal Observatory (Chile) v blízké infračervené oblasti zobrazuje Uran s jeho prstenci a některými měsíci. Expozice proběhla 19. listopadu 2002 v rámci výzkumu sluneční soustavy. Expoziční doba byla 5 minut, úhlový průměr Uranu je 3.5 arcsec.

Prstence Uranu byly objeveny v roce 1977 při sledování zákrytu jasné hvězdy Uranem. Těsně před a po zákrytu došlo ke krátkým zeslábnutím hvězdy. Toto zeslabení způsobily prstence Uranu. Snímky získané sondou Voyager-2 ukázaly systém mnoha slabých prstenců. Ve viditelném světle jsou tyto prstence ze Země téměř nepozorovatelné.

Přesto jsou na současných snímcích VLT prstence mnohem jasnější než planeta. Na vybraných vlnových délkách na kterých bylo toto pozorování provedeno je dopadající sluneční světlo intenzivně pohlcováno plynným metanem v atmosféře Uranu - proto se disk Uranu jeví poměrně tmavý. Současně ledové krystalky, které tvoří prstence, odrážejí dopadající sluneční světlo - prstence se jeví velmi jasné.

Mezi ostatními planetami slunečního systému je Uran jedinečný svou velmi skloněnou rotační osou. Ta je velmi blízká rovině, ve které obíhají planety - ekliptikou. V době, kdy Uran navštívil Voyager-2 byl k Zemi orientován jižní pól planety. Nyní, po 16 letech (přibližně jedna pětina oběžné doby Uranu - 84 let) sledujeme Uranovy prstence po úhlem, který odpovídá poloze Saturnových prstenců v době, kdy jsou nejvíce nakloněné.

Na uvedeném snímku bylo identifikováno sedm měsíců Uranu. Titania a Oberon jsou nejjasnější (vizuální magnituda je as 14mag). Tyto měsíce poprvé sledoval objevitel Uranu William Herschel (1738 - 1822). Ariel a Umbriel objevil William Lassell (1799 - 1880). Miranda byla objevena v roce 1948 panem Gerhard Kuiper.

Mnohem menší a slabší Puck a Portia (cca 21mag) byly poprvé sledovány v letech 1985-86 panem Stephen P. Synnott při studiu snímků získaných sondou Voyager-2.

Zdroj: ESO




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »