Planeta s prstenci... která?
Krásné prstence... ale pozor - nedíváte se na snímek planety Saturn! Rozmístění a jasnost měsíců může být jedním z vodítek, že se nejdedná o nejznámější planetu s rozsáhlým systémem prstenců. Druhým neobvyklým jevem je poměr jasnosti prstenec/planeta. Jedná se o Uran - dalšího plynného obra v sluneční soustavě. Nachází se ve vzdálenosti 3 miliard kilometrů, přibližně dvacetinásobku vzdálenosti Země - Slunce.
Snímek získaný na 8.2m VLT ANTU na ESO Paranal Observatory (Chile) v blízké infračervené oblasti zobrazuje Uran s jeho prstenci a některými měsíci. Expozice proběhla 19. listopadu 2002 v rámci výzkumu sluneční soustavy. Expoziční doba byla 5 minut, úhlový průměr Uranu je 3.5 arcsec.
Prstence Uranu byly objeveny v roce 1977 při sledování zákrytu jasné hvězdy Uranem. Těsně před a po zákrytu došlo ke krátkým zeslábnutím hvězdy. Toto zeslabení způsobily prstence Uranu. Snímky získané sondou Voyager-2 ukázaly systém mnoha slabých prstenců. Ve viditelném světle jsou tyto prstence ze Země téměř nepozorovatelné.
Přesto jsou na současných snímcích VLT prstence mnohem jasnější než planeta. Na vybraných vlnových délkách na kterých bylo toto pozorování provedeno je dopadající sluneční světlo intenzivně pohlcováno plynným metanem v atmosféře Uranu - proto se disk Uranu jeví poměrně tmavý. Současně ledové krystalky, které tvoří prstence, odrážejí dopadající sluneční světlo - prstence se jeví velmi jasné.
Mezi ostatními planetami slunečního systému je Uran jedinečný svou velmi skloněnou rotační osou. Ta je velmi blízká rovině, ve které obíhají planety - ekliptikou. V době, kdy Uran navštívil Voyager-2 byl k Zemi orientován jižní pól planety. Nyní, po 16 letech (přibližně jedna pětina oběžné doby Uranu - 84 let) sledujeme Uranovy prstence po úhlem, který odpovídá poloze Saturnových prstenců v době, kdy jsou nejvíce nakloněné.
Na uvedeném snímku bylo identifikováno sedm měsíců Uranu. Titania a Oberon jsou nejjasnější (vizuální magnituda je as 14mag). Tyto měsíce poprvé sledoval objevitel Uranu William Herschel (1738 - 1822). Ariel a Umbriel objevil William Lassell (1799 - 1880). Miranda byla objevena v roce 1948 panem Gerhard Kuiper.
Mnohem menší a slabší Puck a Portia (cca 21mag) byly poprvé sledovány v letech 1985-86 panem Stephen P. Synnott při studiu snímků získaných sondou Voyager-2.
Zdroj: ESO
O autorovi
Karel Mokrý
Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.
