Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rozhovor: Lukáš Shrbený - Vlastnosti meteorů

Rozhovor: Lukáš Shrbený - Vlastnosti meteorů

Geminida z roku 2006. Autor: Brian Emfinger.
Geminida z roku 2006.
Autor: Brian Emfinger.
Kdo sleduje noční oblohu častěji, jistě si všiml, že meteory mají různé barvy, létají z různých směrů, trvají různě dlouho a jsou různě dlouhé. Tvoří zkrátka pestrou směs a vyznat se v ní není tak úplně snadné. Je nutné mít především velký počet zaznamenaných meteorů. A to astronomové z našeho ústavu mají díky celé síti kamer v republice. Proto se mohl vlastnostmi především meteorů z rojů ve své disertační práci zabývat Mgr. Lukáš Shrbený z Astronomického ústavu AV ČR.

Na čem závisí jak dlouhá je stopa meteoru na obloze?
Tak to závisí především na počáteční hmotnosti a počáteční rychlosti meteoru, se kterými vstupuje do zemské atmosféry. Čím je meteor hmotnější, tím delší dobu trvá, než spotřebuje veškerou svou hmotu na záření. A naopak čím je meteor rychlejší, tím větší tření o vzduch vzniká a tím rychleji se jeho původní hmota vyzáří. To znamená, že hmotnější a pomalejší meteory vydrží delší dobu zářit.

Proč některé meteory na obloze letí rychleji a jiné pomaleji?
Trvání meteoru závisí už na tom, co jsem uvedl v předchozí odpovědi a také na tom, pod jakým úhlem se naše Země střetne s tímto meziplanetárním tělískem. Pokud je let meteoru ovzduším strmý, tedy pokud letí přibližně kolmo k zemskému povrchu, jeho trvání je kratší. Zatímco když je jeho dráha přibližně tečná, rovnoběžná se zemským povrchem, pak je jeho trvání delší a déle vydrží hořet.

Někdy mají meteory velice nápadné barvy a každý meteor svítí trochu jinou barvou. Čím jsou ty různé barvy způsobeny?
Je to jednak dané složením atmosféry v těch výškách, kde meteory svítí, a potom také chemickým složením jednotlivých meteorů. Každý meteor má totiž jiné chemické složení a v závislosti na tom jaké obsahuje prvky, takové produkuje záření. Může být třeba zelené, oranžové, žluté nebo čistě bílé.

Dá se tedy říct, že meteory určitého roje mají stejnou barvu?
Říci se to dá. Ví se, že tělíska jednoho roje pochází z jednoho společného mateřského tělesa. Musí mít tedy přibližně stejné chemické složení. Například velká část meteorů roje Leonid má nazelenalou barvu.

Dopadají ze všech meteorických rojů tělesa až na povrch Země?
Právě naopak, ze žádného nedopadají. Z meteorických rojů nemáme ve sbírkách vůbec žádné meteority - jedině, že by se tam nalézaly a my nevěděli, že patří k mateřskému tělesu některého roje. Meteority z rojů nemáme proto, že roje jsou tvořeny převážně křehkým kometárním materiálem, který nepřežije atmosférický průlet. Takže tato tělesa se v atmosféře zcela rozpráší a shoří a na zem nedopadne žádný meteorit.

Proč vznikají roje právě z kometárních těles a ne z planetek?
To je dané tím, že se z komet při jejich přiblížení ke Slunci odpařuje voda, a tím se uvolňuje prach, ze kterého je kometa složena. Prach se postupem času rozprostírá podél celé dráhy komety. Když Země prochází tímto oblakem částic pravidelně vždy v danou dobu roku, tak můžeme pravidelně tato tělesa sledovat v atmosféře jako meteory daného roje.

Když po obloze prolétá meteor, dá se zjistit z jeho stopy a z jeho světla z jakého druhu tělesa přilétá?
Pouze z atmosférické dráhy to říci nemůžeme. K tomu abychom mohli říci něco více o jeho složení, o složení materiálu, který způsobil ten meteor, tak musíme mít další data. Například fotografii spektra meteoru. Další možností jak přiřadit meteor k mateřskému tělesu, jsou rojové meteory. U nich na základě vícestaničního pozorování a spočítání atmosférické dráhy můžeme určit dráhu i v meziplanetárním prostoru a porovnat ji se známými drahami komet. Tak se dá poznat, jaké tělísko pochází z jaké komety.

Světelná křivka meteoru roje Geminid zaznamenaná celooblohovým čidlem jasu a fotografie její atmosférické dráhy. Několik desetin sekundy kolem času 0,9 s je vidět periodická změna jasnosti.
Světelná křivka meteoru roje Geminid zaznamenaná celooblohovým čidlem jasu a fotografie její atmosférické dráhy. Několik desetin sekundy kolem času 0,9 s je vidět periodická změna jasnosti.
Existují i detailní měření změn jasnosti meteorů během jejich průletu atmosférou. Proč se meteory různých rojů chovají různě?
To je dáno především složením materiálu tělísek, která jsou většinou velmi porézní a při průletu atmosférou se rozpadají na menší částice. Po rozpadu se pak ty malé částice snadněji odpařují a efektivněji vyzařují světlo. Proto dochází během letu meteoru k náhlým zjasněním. Protože každý meteor má jinou velikost, jinou porózitu a jinou vnitřní strukturu a stejně tak různé roje mají různou vnitřní strukturu rozložení hmoty, proto jsou každé meteory jiné. Například rychlé kometární meteory končí jasným výbuchem, což je ve skutečnosti rozpad tělesa na malé částice, které se potom rychle odpaří. Na druhou stranu pevnější tělesa pocházející z roje Geminid tyto koncové výbuchy nemají tak časté a když už pozorujeme koncový výbuch Geminidy, tak je velmi slabý.

Čím vznikají u některých meteorických rojů tzv. periodické změny jasu, kdy se opakovaně meteor během průletu zjasňuje a zeslabuje?
Tento problém ještě není zcela pochopen a vyřešen. Je několik teorií, kterými se to dá vysvětlit. Předpokládá se, že tyto změny mohou být způsobeny rotací nepravidelného tělesa meteoroidu v atmosféře. Nebo je to dáno vlastnostmi materiálu, který se nerovnoměrně odpařuje, tím pádem to těleso chvíli svítí jasněji a chvíli méně jasně.

Na otázky Petra Sobotky odpovídal Mgr. Lukáš Shrbený, vědecký pracovník Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR. Převzato z www.asu.cas.cz.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »