Unikátní meteorit s rodokmenem z australské pouště

Meteorityjsou jediným dochovaným hmatatelným záznamem o formování naší Sluneční soustavy. Jejich analýzou mohou vědci získat cenné poznatky o tom, jaké podmínky panovaly v počátcích vzniku Sluneční soustavy. Abychom tento obraz mohli správně interpretovat, je velmi důležité také znát odkud tato tělesa pocházejí a kudy se pohybovala meziplanetárním prostorem, než dopadla na Zem. Tato cenná informace je však známá pouze pro 12 z celkem asi 35 tisíc dosud klasifikovaných meteoritů. Nejvhodnější způsob, jak původní dráhu těchto těles určit, je pozorování jejich průletu atmosférou (jev bolidu) v tzv. bolidových sítích.

Všechny dosud provozované bolidové sítě byly nebo jsou položeny v obydlených oblastech s relativně bohatou vegetací. Blízkost civilizace sice usnadňuje provoz takové sítě, nicméně vegetace velmi ztěžuje jeden z jejích nejzajímavějších výstupů – možný nález meteoritů. Z tohoto hlediska jedno z nejvhodnějších míst na zeměkouli je Nullarborská planina v JZ Austrálii, která je proslulá tím, že je téměř bez vegetace. Navíc je tato rozsáhlá pouštní oblast o rozloze kolem 200 tisíc km² dokonale rovná a s velkým počtem jasných nocí (kolem 300 za rok), což je ideální pro celooblohová pozorování bolidů. Z tohoto důvodu vznikl ambiciózní mezinárodní projekt Pouštní bolidová síť, na kterém spolupracují vědci z Imperial College v Londýně (Dr. P. A. Bland - hlavní díl financování projektu, výzkum meteoritů), Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově (Dr. P. Spurný - instrumentální zajištění a vyhodnocování veškerých napozorovaných dat) a Western Australian Museum v Perthu (Dr. A. Bevan - lokální podpora). Hlavním cílem tohoto projektu je kromě systematického získávání dat o pozorovaných bolidech (poprvé v historii z jižní polokoule) především podstatné rozšíření počtu instrumentálně zaznamenaných pádů meteoritů.

Hlavní výjimečnost tohoto případu ovšem spočívá ve složení meteoritu a jeho původní dráze. Těleso se totiž před srážkou se Zemí pohybovalo na velmi vzácné dráze typu Aten, kdy naprostá většina jeho dráhy ležela uvnitř dráhy zemské. Z analýzy dráhy meteoritu Bunburra Rockhole vyplývá, že jeho nejpravděpodobnější původ je v nejvnitřnější části pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Všechny ostatní meteority se známou dráhou jsou tělesa, která přiletěla k Zemi z podstatně větší vzdálenosti, z hloubi hlavního pásu planetek.

Podobně vzácný je i meteorit – jedná se o tzv. achondrit a je klasifikován jako vzácný typ bazaltické vyvřelé horniny což znamená, že pochází z relativně velkého tělesa. Z toho vědci usuzují, že jeho složení spolu s tím odkud pochází odpovídá současné teorii o tom, jak byly formovány terestrické planety a přináší nám tak mimořádně cenné informace o těchto dávných procesech.

Podíl českých vědců pod vedením Dr. Pavla Spurného z Astronomického ústavu AV ČR na tomto výsledku, založeném na intenzivní a dlouhodobé mezinárodní spolupráci špičkových týmů v oblasti výzkumu bolidů a meteoritů, je zásadní a to hned ve dvou rovinách. Celá Pouštní bolidová síť v JZ Austrálii je založena na plně automatických bolidových kamerách, které byly vyvinuty Astronomickým ústavem ve spolupráci s českou firmou Space Devices a to původně pro pozorování bolidů na území ČR a střední Evropy, kde jsou úspěšně v provozu už řadu let. V Austrálii používáme mírně modifikovanou verzi těchto kamer pro práci v drsných pouštních podmínkách. Druhým neméně důležitým příspěvkem bylo vlastní určení všech parametrů průletu bolidu. Díky letitým zkušenostem s tímto druhem pozorování a za použití vlastních sofistikovaných metod zpracování dat, jsme určili velmi přesně jak jeho dráhu v atmosféře, tak i jeho dráhu ve Sluneční soustavě. Ta patří k nejpřesněji dosud určeným drahám pro pozorovaný pád meteoritu. Tím nejdůležitějším příspěvkem však bylo velmi přesné určení pádové oblasti předpokládaných meteoritů včetně jejich nejpravděpodobnější velikosti. Skutečnost v podobě nalezených meteoritů v přesně vymezené oblasti odpovídající daným hmotnostem dokonale potvrdila správnost jak našich pozorovacích metod tak i všech výpočetních postupů. Bylo to teprve popáté v historii a poprvé na jižní polokouli, kdy na základě předchozích pozorování byl předpovězen pád meteoritu, jeho místo dopadu a následně také meteorit nalezen. Z těchto pěti případů to byl náš třetí, což také jasně dokazuje naše dominantní postavení v tomto oboru na světě. Co je však neméně podstatné, tento případ názorně ukázal jak mimořádně cenné a i překvapivé výsledky pro poznání našeho nejbližšího vesmírného okolí mohou dlouhodobá a systematická pozorování bolidů přinést.