Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  V australském jezeře byl nalezen meteorit

V australském jezeře byl nalezen meteorit

Meteorit nalezený v Eyreově jezeře.
Autor: Sciencemag.org

Australští vědci našli na dně vyschlého jezera meteorit, který dopadl na zemský povrch 27. listopadu 2015. Na úspěchu akce se velkou měrou podílela data z bolidové sítě Desert Fireball Network (DFN). Úspěch symbolicky slavili na Silvestra 2015, kdy kosmický úlomek vylovili.

V pátek 27. listopadu 2015 ve 21:43 místního času viděli lidé v jižní Austrálii na obloze velmi jasný nazelenalý bolid. Většina hlášení přišla z okolí osad MarreeWilliam Creek. Kromě toho úkaz zaznamenalo pět kamer bolidové sítě Desert Fireball Network. Tu tvoří celkem 32 fotografických přístrojů, které mají za úkol neustále sledovat oblohu právě kvůli těmto jevům. Zatím ještě není zcela dokončena a meteorit, který byl nalezen na základě snímků z ní, je jejím prvním úspěchem.

Po zpracování dat se ukázalo, že mateřské těleso mělo hmotnost kolem 80 kg, projevilo se jako jasný bolid, který byl viditelný asi 6 sekund, a pohaslo ve výšce 18 km nad zemí. Zbytek tělesa dopadl až na zemský povrch. Pomocí výpočtů vědci zjistili, že vesmírný poutník skončil v Eyreově jezeře, což je největší jezero na australském kontinentu. Naštěstí se však vodou plní jen v určitá období, většinu roku bývá vyschlé. V tu dobu jeho dno pokrývá solná kůra o tloušťce až jeden metr.

Phil Bland u místa nálezu. Autor: Perth Now
Phil Bland u místa nálezu.
Autor: Perth Now
Geologové Phil Bland a Robert Howie se spolu s týmem z Curtinovy University v Perthu vydali 29. prosince 2015 na pátrací výpravu. K průzkumu terénu využívali letadlo, dron i pomoc australských domorodců. Již po třech dnech hledání, na Silvestra 2015, mohl tým oslavit velký úspěch, protože Phil Bland nalezl meteorit ukrytý 42 cm hluboko ve slaném bahnu. Nacházel se asi 6 až 7 km od kraje jezera a Bland na místo dojel na čtyřkolce. Prvotní zkoumání odhalilo, že se jedná o kamenný meteorit typu chondrit o hmotnosti 1,68 kg. Úspěch je o to větší, že místo, kde byl meteorit nalezen, nedlouho po objevu postihly silné deště a bylo zaplaveno vodou.

Stáří se u většiny chondritů odhaduje na 4,56 miliardy let, což znamená, že musely vzniknout jen o několik miliónu let později než samotná Sluneční soustava. Jsou proto řazeny mezi nejstarší známé materiály v naší soustavě. Pro zajímavost, stáří samotné Země se udává o něco méně – „jen“ 4,54 miliardy let.

Geolog Jonathan Paxman z Curtinovy University prohlásil, že meteorit pravděpodobně pochází z hlavního pásu planetek, ležícího mezi Marsem a Jupiterem. Pokud se to potvrdí, dostane se nový nález mezi asi dvacítku meteoritů, u kterých je známa jejich původní dráha ve Sluneční soustavě a jsou označovány jako „meteority s rodokmenem“.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Fireball Down Under: Researchers Uncover Older-Than-Earth Meteorite
[2] Geologists Found a Rock That’s ‚Older Than Earth‘ in the Australian Outback
[3] Meteorite discovered in Lake Eyre

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň



O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.

Štítky: Bolid, Meteorit s rodokmenem, Meteorit, Meteor


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »