Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  V australském jezeře byl nalezen meteorit

V australském jezeře byl nalezen meteorit

Meteorit nalezený v Eyreově jezeře.
Autor: Sciencemag.org

Australští vědci našli na dně vyschlého jezera meteorit, který dopadl na zemský povrch 27. listopadu 2015. Na úspěchu akce se velkou měrou podílela data z bolidové sítě Desert Fireball Network (DFN). Úspěch symbolicky slavili na Silvestra 2015, kdy kosmický úlomek vylovili.

V pátek 27. listopadu 2015 ve 21:43 místního času viděli lidé v jižní Austrálii na obloze velmi jasný nazelenalý bolid. Většina hlášení přišla z okolí osad MarreeWilliam Creek. Kromě toho úkaz zaznamenalo pět kamer bolidové sítě Desert Fireball Network. Tu tvoří celkem 32 fotografických přístrojů, které mají za úkol neustále sledovat oblohu právě kvůli těmto jevům. Zatím ještě není zcela dokončena a meteorit, který byl nalezen na základě snímků z ní, je jejím prvním úspěchem.

Po zpracování dat se ukázalo, že mateřské těleso mělo hmotnost kolem 80 kg, projevilo se jako jasný bolid, který byl viditelný asi 6 sekund, a pohaslo ve výšce 18 km nad zemí. Zbytek tělesa dopadl až na zemský povrch. Pomocí výpočtů vědci zjistili, že vesmírný poutník skončil v Eyreově jezeře, což je největší jezero na australském kontinentu. Naštěstí se však vodou plní jen v určitá období, většinu roku bývá vyschlé. V tu dobu jeho dno pokrývá solná kůra o tloušťce až jeden metr.

Phil Bland u místa nálezu. Autor: Perth Now
Phil Bland u místa nálezu.
Autor: Perth Now
Geologové Phil Bland a Robert Howie se spolu s týmem z Curtinovy University v Perthu vydali 29. prosince 2015 na pátrací výpravu. K průzkumu terénu využívali letadlo, dron i pomoc australských domorodců. Již po třech dnech hledání, na Silvestra 2015, mohl tým oslavit velký úspěch, protože Phil Bland nalezl meteorit ukrytý 42 cm hluboko ve slaném bahnu. Nacházel se asi 6 až 7 km od kraje jezera a Bland na místo dojel na čtyřkolce. Prvotní zkoumání odhalilo, že se jedná o kamenný meteorit typu chondrit o hmotnosti 1,68 kg. Úspěch je o to větší, že místo, kde byl meteorit nalezen, nedlouho po objevu postihly silné deště a bylo zaplaveno vodou.

Stáří se u většiny chondritů odhaduje na 4,56 miliardy let, což znamená, že musely vzniknout jen o několik miliónu let později než samotná Sluneční soustava. Jsou proto řazeny mezi nejstarší známé materiály v naší soustavě. Pro zajímavost, stáří samotné Země se udává o něco méně – „jen“ 4,54 miliardy let.

Geolog Jonathan Paxman z Curtinovy University prohlásil, že meteorit pravděpodobně pochází z hlavního pásu planetek, ležícího mezi Marsem a Jupiterem. Pokud se to potvrdí, dostane se nový nález mezi asi dvacítku meteoritů, u kterých je známa jejich původní dráha ve Sluneční soustavě a jsou označovány jako „meteority s rodokmenem“.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Fireball Down Under: Researchers Uncover Older-Than-Earth Meteorite
[2] Geologists Found a Rock That’s ‚Older Than Earth‘ in the Australian Outback
[3] Meteorite discovered in Lake Eyre

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň



O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.

Štítky: Bolid, Meteorit s rodokmenem, Meteorit, Meteor


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »