Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  V Nikaragui našli údajný meteoritický kráter

V Nikaragui našli údajný meteoritický kráter

Voják zkoumá kráter u Managuy Autor: http://www.diena.lt
Voják zkoumá kráter u Managuy
Autor: http://www.diena.lt
V pondělí 7. září 2014 se začaly v médiích objevovat zprávy o tom, že nedaleko hlavního města Nikaragui byl nalezen kráter, který měl vzniknout dopadem meteoritu. Některé skutečnosti však tuto teorii zpochybňují.

Podle článků, které vyšly na řadě zpravodajských serverů, mělo k události dojít v noci z 6. na 7. září 2014. Kolem 23:05 místního času obyvatelé Managuy, hlavního města středoamerického státu Nikaragua, zaznamenali silný výbuch. Někteří ze svědků popisovali, že cítili i silnou tlakovou vlnu a zaznamenali tekutiny, písek a prach, létající vzduchem. Ten byl cítit spáleninou a celý jev jim připadal jako exploze nějaké trhaviny. Jiní to přisuzovali sopečné činnosti, protože oblast je vulkanologicky aktivní a zemětřesení jsou zde poměrně častá. Explozi následovalo slabé zemětřesení, jež některé obyvatele vyděsilo natolik, že opouštěli svá obydlí. Měřicí přístroje zaznamenaly dvě vlny otřesů. První se objevila necelou sekundu po výbuchu, druhá, silnější, pak o něco později. Ta se zřejmě šířila rychlostí zvuku, tj. přibližně 300 m/s.

Následující den byl objeven kráter o hloubce kolem 5 metrů a průměru buď 12, nebo 24 metrů. Zde se autoři textů nedokáží shodnout, zda udávaný údaj 12 metrů je průměr nebo poloměr. Nachází se v zalesněné oblasti poblíž mezinárodního letiště Augusta Césara Sandina, jen asi 300 metrů od hotelu Camino Real.

Krátce nato nikaragujské úřady oznámily, že jak výbuch, tak i kráter, má na svědomí pád meteoritu. Rosario Murillová, vládní mluvčí a zároveň manželka současného prezidenta, dodala, že těleso bylo "relativně malé" a zřejmě souviselo s asteroidem 2014 RC. Tato malá planetka o velikosti necelých 20 metrů prolétla kolem Země v noci ze 7. na 8. září a při největším přiblížení ji od naší planety dělilo jen 40 000 km. Podle blíže neupřesněných vědců měl meteorit dopadnout na zem pod úhlem 50 stupňů.

Zatím nebylo oznámeno, zda byly v kráteru nebo jeho okolí nalezeny nějaké části kosmického tělesa. Uvažuje se o tom, že se mohlo rozpadnout ještě před dopadem, nebo jeho pozůstatky leží ukryty v zemi. Kráter mimo jiné zkoumají vojáci s detektory, kteří se pokouší najít případné kovové fragmenty. Na objasnění celé události pracuje speciální komise a vláda údajně hodlá přizvat k výzkumu také zahraniční specialisty.

Když se začneme zabývat jevem podrobněji, narazíme na několik zvláštností. První z nich je, že zřejmě nikdo neohlásil spatření nějakého jasného objektu na obloze v době výbuchu ani krátce před ním. Jestliže kráter vyhloubilo těleso meziplanetární hmoty, muselo se při průletu atmosférou projevit jako velmi jasný bolid. Bohužel ve většině článků se nedozvíme, zda bylo v dané době nad oblastí jasno či obloha zakryta oblačností. Jedna zpráva uvádí, že bylo částečně zataženo, což vnáší do teorie o dopadu meteoritu další otazníky. Pokud nebyla na nebi hustá a souvislá oblačnost, zvětšuje se šance na spatření jevu. Navíc je pravděpodobné, že úkaz by byl tak intenzivní, že by alespoň částečně prosvítal i přes mraky.

Pokud by snad jasný meteor nikdo nespatřil na vlastní oči, jsou i jiné možnosti, jak jej zaznamenat. Jednou z nich jsou bezpečnostní kamery, kterých je určitě v Manague a okolí velké množství. Přesto žádný z článků (alespoň zatím) neuvedl, že by existoval nějaký záznam přeletu jasného tělesa. I když kamery míří obvykle směrem na pozemské objekty, měly by zachytit minimálně zjasnění obrazu či záblesk, jak už se stalo mnohokrát před tím. Pravděpodobnost, že by jev nezaznamenala žádná, je velmi malá.

Dalších nesrovnalostí si všímá David Dickinson v článku "The Nicaragua Crater: The Result of a Meteorite Impact or Not?" (Nikaragujský kráter: Následek dopadu meteoritu, nebo ne?). Podle něj se některým pozorovatelům kráter jeví jako staršího data a nikoli čerstvě vytvořený. Co se týče tvaru jámy, zde se názory různí. Příznivci meteorického původu tvrdí, že kuželovitý tvar odpovídá pádu kosmického tělesa, dalším připomíná spíše propad země nebo závrt. Jiní soudí, že se nápadně podobá kráterům, které vznikají při explozích vojenských výbušin. Tomu nahrává také fakt, že kráter leží nedaleko vojenské letecké základny. Zřejmě i kvůli tomu je omezený přístup do oblasti a kromě vojáků a několika odborníků ji směli navštívit jen novináři ze státních médií.

O meteoritickém původu pochybuje také Bill Cooke z NASA. Domnívá se, že kráter vznikl spíše explozí nějaké trhaviny o síle přibližně jedné tuny trinitrotoluenu (TNT).

Zhruba ve stejné době, kdy byla u Managuy zaznamenána exploze, prolétl nad Barcelonou ve Španělsku jasný bolid. Existují spekulace, které dávají obě události dohromady, ale vzhledem k tomu, že mezi oběma městy je vzdálenost téměř 9 000 kilometrů, jeví se jakákoliv souvislost krajně nepravděpodobná.

Informací není k dispozici tolik, aby bylo možné událost zcela uzavřít, ale vzhledem k výše popsaným skutečnostem to vypadá, že kráter zřejmě vznikl jiným způsobem, než pádem meteoritu.

Zdroje:

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku.




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »