Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  V Nikaragui našli údajný meteoritický kráter

V Nikaragui našli údajný meteoritický kráter

Voják zkoumá kráter u Managuy Autor: http://www.diena.lt
Voják zkoumá kráter u Managuy
Autor: http://www.diena.lt
V pondělí 7. září 2014 se začaly v médiích objevovat zprávy o tom, že nedaleko hlavního města Nikaragui byl nalezen kráter, který měl vzniknout dopadem meteoritu. Některé skutečnosti však tuto teorii zpochybňují.

Podle článků, které vyšly na řadě zpravodajských serverů, mělo k události dojít v noci z 6. na 7. září 2014. Kolem 23:05 místního času obyvatelé Managuy, hlavního města středoamerického státu Nikaragua, zaznamenali silný výbuch. Někteří ze svědků popisovali, že cítili i silnou tlakovou vlnu a zaznamenali tekutiny, písek a prach, létající vzduchem. Ten byl cítit spáleninou a celý jev jim připadal jako exploze nějaké trhaviny. Jiní to přisuzovali sopečné činnosti, protože oblast je vulkanologicky aktivní a zemětřesení jsou zde poměrně častá. Explozi následovalo slabé zemětřesení, jež některé obyvatele vyděsilo natolik, že opouštěli svá obydlí. Měřicí přístroje zaznamenaly dvě vlny otřesů. První se objevila necelou sekundu po výbuchu, druhá, silnější, pak o něco později. Ta se zřejmě šířila rychlostí zvuku, tj. přibližně 300 m/s.

Následující den byl objeven kráter o hloubce kolem 5 metrů a průměru buď 12, nebo 24 metrů. Zde se autoři textů nedokáží shodnout, zda udávaný údaj 12 metrů je průměr nebo poloměr. Nachází se v zalesněné oblasti poblíž mezinárodního letiště Augusta Césara Sandina, jen asi 300 metrů od hotelu Camino Real.

Krátce nato nikaragujské úřady oznámily, že jak výbuch, tak i kráter, má na svědomí pád meteoritu. Rosario Murillová, vládní mluvčí a zároveň manželka současného prezidenta, dodala, že těleso bylo "relativně malé" a zřejmě souviselo s asteroidem 2014 RC. Tato malá planetka o velikosti necelých 20 metrů prolétla kolem Země v noci ze 7. na 8. září a při největším přiblížení ji od naší planety dělilo jen 40 000 km. Podle blíže neupřesněných vědců měl meteorit dopadnout na zem pod úhlem 50 stupňů.

Zatím nebylo oznámeno, zda byly v kráteru nebo jeho okolí nalezeny nějaké části kosmického tělesa. Uvažuje se o tom, že se mohlo rozpadnout ještě před dopadem, nebo jeho pozůstatky leží ukryty v zemi. Kráter mimo jiné zkoumají vojáci s detektory, kteří se pokouší najít případné kovové fragmenty. Na objasnění celé události pracuje speciální komise a vláda údajně hodlá přizvat k výzkumu také zahraniční specialisty.

Když se začneme zabývat jevem podrobněji, narazíme na několik zvláštností. První z nich je, že zřejmě nikdo neohlásil spatření nějakého jasného objektu na obloze v době výbuchu ani krátce před ním. Jestliže kráter vyhloubilo těleso meziplanetární hmoty, muselo se při průletu atmosférou projevit jako velmi jasný bolid. Bohužel ve většině článků se nedozvíme, zda bylo v dané době nad oblastí jasno či obloha zakryta oblačností. Jedna zpráva uvádí, že bylo částečně zataženo, což vnáší do teorie o dopadu meteoritu další otazníky. Pokud nebyla na nebi hustá a souvislá oblačnost, zvětšuje se šance na spatření jevu. Navíc je pravděpodobné, že úkaz by byl tak intenzivní, že by alespoň částečně prosvítal i přes mraky.

Pokud by snad jasný meteor nikdo nespatřil na vlastní oči, jsou i jiné možnosti, jak jej zaznamenat. Jednou z nich jsou bezpečnostní kamery, kterých je určitě v Manague a okolí velké množství. Přesto žádný z článků (alespoň zatím) neuvedl, že by existoval nějaký záznam přeletu jasného tělesa. I když kamery míří obvykle směrem na pozemské objekty, měly by zachytit minimálně zjasnění obrazu či záblesk, jak už se stalo mnohokrát před tím. Pravděpodobnost, že by jev nezaznamenala žádná, je velmi malá.

Dalších nesrovnalostí si všímá David Dickinson v článku "The Nicaragua Crater: The Result of a Meteorite Impact or Not?" (Nikaragujský kráter: Následek dopadu meteoritu, nebo ne?). Podle něj se některým pozorovatelům kráter jeví jako staršího data a nikoli čerstvě vytvořený. Co se týče tvaru jámy, zde se názory různí. Příznivci meteorického původu tvrdí, že kuželovitý tvar odpovídá pádu kosmického tělesa, dalším připomíná spíše propad země nebo závrt. Jiní soudí, že se nápadně podobá kráterům, které vznikají při explozích vojenských výbušin. Tomu nahrává také fakt, že kráter leží nedaleko vojenské letecké základny. Zřejmě i kvůli tomu je omezený přístup do oblasti a kromě vojáků a několika odborníků ji směli navštívit jen novináři ze státních médií.

O meteoritickém původu pochybuje také Bill Cooke z NASA. Domnívá se, že kráter vznikl spíše explozí nějaké trhaviny o síle přibližně jedné tuny trinitrotoluenu (TNT).

Zhruba ve stejné době, kdy byla u Managuy zaznamenána exploze, prolétl nad Barcelonou ve Španělsku jasný bolid. Existují spekulace, které dávají obě události dohromady, ale vzhledem k tomu, že mezi oběma městy je vzdálenost téměř 9 000 kilometrů, jeví se jakákoliv souvislost krajně nepravděpodobná.

Informací není k dispozici tolik, aby bylo možné událost zcela uzavřít, ale vzhledem k výše popsaným skutečnostem to vypadá, že kráter zřejmě vznikl jiným způsobem, než pádem meteoritu.

Zdroje:

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku.




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »